Prokletá doba zlodějská
Vysvětlím dále, co mě vede k tomuto převratnému závěru. Polovinu svého života jsem prožil za socialismu a v tomto roce je to přesná polovina mého setrvávání na tomto světě a tak vidím i důvod obě tyto poloviny životy zde zbilancovat. Prvně musím uvést, že mě vyvádí z rovnováhy lži o době socialismu, které tu současné sdělovací prostředky permanentně šíří. Jak stále více vystupují na povrch ta negativa současného režimu (účast ČR v cizích válkách, rostoucí státní zadlužení, tragická natalita atd.), tak ti na druhé straně barikády se stávají stále více nervóznějšími a rádi by učinili trestným činem i snad jen řečení něčeho hezkého o socialismu.
V rámci své dehonestující propagandy na období socialismu se tito manipulátoři snaží občas opakovat takové nesmysly, jako že se tady za socialismu permanentně kradlo, a že prý kdo za socialismu nekradl, tak že okrádal svoji rodinu atd. Světe div se, naposledy jsem tuto ptákovinu slyšel před 2 – 3 měsíci v pořadu „JAK JSEM PŘEŽIL DEVADESÁTKY“ na TV Barrandov z úst člověka s kriminálním pozadím, pravděpodobného vraha Kajínka, který měl tolik drzosti, že tu ostatní slušné lidi nařknul z toho, že za socialismu kradli a okrádali druhé. Tak s tímto tvrzením Kajínka bych se tu rád popasoval, protože právě opak je pravdou.
Vytáhnu ke srovnání obou těchto epoch ohledně kradení a okrádání bližního svého příklady, jak jsem je zažil na své vlastní kůži, a to bez ideologického nánosu lží a manipulací z ČT a dalších sdělovacích prostředků. Zkrátka tu srovnám, jak se zde kradlo a okrádalo za socialismu, a jak se tu okrádá dnes.
Ta doba zlodějská tu začala právě před 36 lety. První můj výstřel v tomto rozstřelu je: že tu prohlásím, že mi za doby socialismu nikdo nikdy nic neukradl. Byla tam jen taková jedna výjimka, a to, když jsme si s manželkou někdy kolem roku 1985 opřeli v Tatranské Lomnici lyže o chatu, kde byly opřené i další lyže, a pak jsme se vrátili po jídle zpět k lyžím, tak ty už tam nebyly. Takže se dá říci, že jsem si touto vyzývavostí o tuto krádež téměř sám řekl, a navíc, bylo to na Slovensku, které již k nám dnes nepatří. A hned vrátím čopovaným returnem na opačnou stranu kurtu.
Nebylo to naposledy, kdy mi někdo ukradl lyže. Ten druhý případ krádeže mých lyží se odehrál již po nástupu doby zlodějské, ale to již pak byla jiná level, to již k ochraně svého majetku po nástupu tzv. demokratů k moci již ani silný řetěz nestačil. Lyže mi ukradli někdy v roce 1994, a to ze zamčeného sklepa, kdy bylo nutno překonat zamčené venkovní dveře od paneláku, zamčené dveře od sklepa a sklepní kóji zajištěnou visacím zámkem. Touto prokázanou dovedností při této krádeži byl zdokumentován návrat českých zlodějů do slavných dob, kdy si před zlatými českými ručičkami nebyla jistá žádná káča v Evropě.
Synovi pak ještě za nějakou dobu ukradli kolo ze sklepa za stejných bezpečnostních podmínek a já jen dodám, že kdybych nechal své kolo za socialismu stát venku před domem, tak ho tam za týden najdu. Ale to víte, jak tu ruku v ruce nastoupila ta tzv. demokracie a lidská kráva, tak s tím přišla i ta zlodějina. Různí ti chmatáci a kapsáři a pobertové si za socialismu musely vydělávat prací na živobytí a po převratu se nucení někoho pracovat již považovalo za něco proti těm lidským krávám. Takže přiživovat se zlodějinou se stalo široce rozšířeným zvykem, jak se vyhnout poctivé práci.
Tato doba převratná začala, když Havel vypustil z kriminálu všechny ty zloděje a na cestu z kriminálu domů jim vnuknul přesvědčení, že oni neseděli za nějakou tu zlodějinu, ale že seděli nespravedlivě ve vězení jako političtí vězni socialistického režimu. A to se u nich setkalo s pochvalným mručením, jak by ne, Havel disident a Kajínek taktéž disident. Vidíte, jak to ten Kajínek pochopil, „všichni tu za socialismu kradli, ale jen někteří si museli jít politicky za krádeže sednout“. A tento akt Havla to vypuštění kriminálníků z basy já považuji za začátek zlodějského Klondiku v českých zemích.
Už ani nevím, zdali si na všechny ty zlodějiny za těch 36 let vzpomenu. Jednou to bylo v obchodě, kdy se na mě takový mladý páreček ve frontě zezadu natlačil a přitom mi vytáhli z kapsy peněženku. Toto přemístění mé peněženky z mé kasy do kapsy cizí bych nazval jen takovou prostou obyčejnou zlodějinou. Tito kapsáři tu řádili i za socialismu, jen jsem měl to štěstí, že se mi tento druh kriminality za socialismu vyhýbal.
Ten další případ mého okradení bych ale nazval zlodějinou arogantní. Došlo k tomu možná někdy v roce 2005, kdy jsem stál na zastávce autobusů a kousal jsem bagetu, a před sebe jsem si postavil kufřík a najedou kousek ode mne zastavilo auto, z něho vystoupil jeden mladý hoch, a šel ke mně, jako že se jde na něco zeptat, a když byl u mě, tak uchopil ten můj kufřík a běžel za autem, které se začalo rozjíždět, a on naskočil do auta a zkrátka mi s tím kufříkem ujel. Měl jsem uvnitř tak asi 800 EUR. Policie samozřejmě nic nezjistila.
Asi nejdrzejší zlodějinou hodnou Klausovy doby blackoutu, bylo ukradení bytu, ve kterém jsem bydlel. V raných 90. létech minulého století jsem dostal od podniku, ve kterém jsem pracoval, tzv. stabilizační podnikový byt. Ty byty byly postaveny za socialismu, kdy některé podniky tzv. sdružily svoje prostředky a dohodly se, že ty nové byty bude mít jeden z těch podniků ve svém majetku a bude se o ně administrativně starat, a že k převodu těch bytů dojde, až to prý nová legislativa umožní. Po převratu však ta firma, která ty byty měla v majetku, tak ty byty prohlásila za své. Kdyby tyto byty, a bylo jich kolem 150, zůstaly alespoň ve vlastnictví toho podniku, který je měl původně v majetku, což byla firma Léčiva Praha, ale generální ředitel těch Léčiv Praha to udělal prefíkaně. Založilo se nějaké s.r.o. pod jménem Pharmreal, kde zřejmě měl ten generální ředitel svůj skrytý podíl a ty byty si tzv. odprodali z Léčiv Praha do tohoto s.r.o., a to samozřejmě za velice výhodných podmínek. Například s tím, že ty byty to s.r.o. doplatí Léčivům Praha až za tři roky.
A mezitím začalo to s.r.o. vyvíjet tlak na ty bydlící, aby si ty byty od jejich s.r.o. odkoupili. A za tyto peníze si pak ten generální ředitel Léčiv Praha odkoupil od státu podnik Léčiva Praha a ten podnik přejmenoval na Zentiva. Naprosto očividný majetkový podvod zcela podle Klausova hesle „my žádné špinavé peníze neznáme, peníze jakýmkoliv způsobem získané se stávají penězi čistými, a jen více takových schopných podnikatelů“. Já jsem byl jeden z těch, který byl donucen tím s.r.o., abych si ten byt také odkoupil. V tomto případě jsem nebyl odkraden já, ale podnik, ve kterém jsem pracoval. Ano, bylo to v období, kdy zákon a spravedlnost tahaly za kratší konec. Připomenu H Systém, a další zlodějiny bytů, kdy zákony přestaly platit, a ty co platily, tak byly napsány tak, aby okradení bližního už bylo jen obtížně žalovatelné. To už nebyla ta obyčejná zlodějina, ale demokratická zlodějina, tedy chvályhodný podnikatelský počin.
A mám tu další příklad zlodějiny na můj úkor, který bych nazval podvod sofistikovaný. Tento případ není tak starého data, snad tři roky, a tak se už vymyká z té doby Klausova privatizačního přítmí, a klobouk dolů, tento trik ten má velkého fištróna, tak sem s ním.
Najednou se mi začaly na faktuře od Vodafonu za telefonní hovory objevovat připsané poplatky za nějaké objednané informační služby za 99 Kč týdně, tedy cca 396 Kč měsíčně. Když jsem po příčinách poplatků začal pátrat, tak jsem nakonec přišel na kobylku tohoto podvodu. Pár měsíců předtím mi totiž začaly chodit na mobil nějaké SMS, které mi nabízely možnost zasílání nějakých nesmyslných informací. Napsali mi v tom SMS, "stiskněte tlačítko na displayi a objednejte si zasílání informací". V těch SMS se nemluvilo o tom, že je tato služba zpoplatněna a i tak jsem tu nabídku ignoroval. Po nějaké době mi přišla opět tato SMS, že si mám přihlásit zasílání těchto informací a hned na to mi přišlo další SMS, kde mi sdělovali, že pokud nechci, aby mi tyto nabídky dále chodily, tak že mám zmáčknout na displayi na tlačítko STOP. Zmáčknul jsem na tlačítko STOP, a považoval jsem tuto záležitost za vyřízenou. Ale jak jsem poté zjistil při mém pátrání, tak tím zmáčknutím tlačítka „STOP“ jsem si vlastně to zasílání informací objednal. A to, že ty informace jsou navíc za peníze, to jsem zjistil, až z těch faktur Vodafonu.
Dal jsem si dost práce, abych do podstaty tohoto špinavého businessu proniknul. Zjistil jsem, že to byla spolupráce tři firem, kde na prvním místě byl Vodafon, odkud nějakým způsobem prosakovaly ven telefonní čísla klientů, pak tam byla jedna česká servisní organizace, která zajišťovala spojení na Vodafon a inkasovala od něho měsíčně peníze, co ti nešťastníci na faktuře Vodafonu zaplatili, a zlatým grálem tohoto trojlístku pak byla nějaká holandská firma, kde k mému překvapení mluvili česky a ta firma byla nositelem té myšlenky a tou vaší smluvní stranou. Proč holandská firma? Ono to mělo praktický důvod, a to, kdyby náhodou někdo chtěl tento špinavý business žalovat, tak by ho musel žalovat k holandskému soudu, protože na území Holandska ti Češi ten podvod páchali.
Celé jsem to zmapoval, podal jsem na to trestní oznámení na policii a ta samozřejmě nezjistila nic protiprávního a případ odložila. Policie mi zkrátka jen sdělila, že navštívili tu českou servisní firmu, a tam jim řekli: „to víte, lidé si ty služby od nás nejdříve sami objednají a pak nechtějí platit.
Ty svoje poznatky o mechanismu podvodu jsem nabídl do ČT do pořadu “Reportéři ČT“, aby varovali další potenciální okradené, ale v ČT o tento typ rozkrytí podvodu neměli zájem. Popsal jsem ten případ dokonce do Parlamentního podvýboru pro ochranu spotřebitele, odpověděli mi, že se s tím nedá nic dělat, že prý už to tam na podvýboru v jednom případě řešili, a že kdyby chtěli zasáhnout do tohoto dobře fungujícího businessu, že by z toho mohla být pak další mezinárodní arbitráž proti ČR, asi něco jako Šťávova krevní plazma. Tedy žaloba na ČR za omezení spektra možnosti podnikat na českém trhu. A tak předpokládám, že ten business jede dále. Až někde uvidíte částku 99 Kč, tak už se toho mobilu ani nedotýkejte.
Okrádat lidi, to není jen doménou soukromých „podnikatelů“. Vzpomenu tu na dvě vládní zlodějiny, které jsem ještě pořád v žaludku plně nestrávil. Měl jsem původně svoje úspory v První Česko-ruské bance (ERB Bank) a bylo to tak před 8 lety, a najednou jsem dostal zprávu, že tato banka údajně zkrachovala. Důvod? Prý ekonomicky zbankrotovala. Později však vylezla na povrch jiná verze a ta byla pravděpodobnější, že prý Rusko sponzorovalo přes tuto banku volební kampaň Sarkozyho ve Francii, a proto že Česká národní banka rozhodla o zavření této banky. Já to jednoznačně čtu jako politická likvidace této ruské banky. Pokud vzpomeneme na slavnou Fialovu Podnikatelskou kampeličku, co se tam dělo za věci a Česká národní banka s tím žádný problém neměla.
To, co mi vyplatili z Fondu pojištění vkladu, to jsem odnesl do ruské Sberbanky. A na tu Sberbanku pak udeřila Fialova vláda v únoru 2022, kdy tuto banku začala politicky likvidovat. Jen pro dokreslení, dne 24. 2.2022 začala speciální operace Ruska na Ukrajině a dne 27. 2. 2022 již začala údajně rozhodnutím České národní banky likvidace této Sberbanky viz článek zde:
Důvod byl sdělen přesně stejný, jako původně u té První Česko-ruské banky, že prý tato Sberbanka ekonomicky zkrachovala. Po nějakém dalším čase však byla vypuštěna z bankovních kruhů trošku reálnější lež, a to, že tato banka že nezkrachovala ekonomicky, ale byla zlikvidována proto, že prý nebyla schopna plnit svoje závazky vůči střadatelům.
Jak ten „run“ na banku zde začal? Jeden představitel české vlády odpověděl těsně po 24.2. 2022 na dotaz nějakého redaktora, jestli se česká vláda připojí k americkým sankcím vyhlášeným Američany proti Sberbance a ten vládní představitel odpověděl, že ano. To někteří lidé pochopili tak, že bude Američanům umožněno, aby si ty peníze střadatelů zde z ČR naložili na auto a odvezli, a tak si šli někteří držitelé účtů u Sberbanky ty svoje peníze vybrat. Sberbanka samozřejmě neměla v ten daný moment dost hotovosti na pokladně, a tento důvod Česká národní banka využila, aby začala Sberbanku likvidovat. Samozřejmě, že jsem přesvědčen, že pokyn k likvidaci této banky vyšel stejně jako u toho zavření alternativních webů od Fialenkovy vlády.
Pokud dojde k situaci, že přesáhne požadavek na výběr hotovosti v bance dostupnou likviditu, tak si ta daná banka může tento deficit dostupných finančních prostředků půjčit na mezibankovním trhu. Jenže k tomu ta Fialenkova vláda nedala této Sberbance příležitost. Když dne 24.2.2022 začala speciální operace Ruska na Ukrajině a už 27.2.2022 začala Česká národní banka likvidovat Sberbanku (začala tzv. odbírat bankovní licenci Sberbance), to je za 4 dny, kdy dva dny z toho byl víkend, takže zde byl zcela jasný úmysl ze strany české vlády, nedat žádnou šanci Sberbance, aby si ty peníze půjčila na finančním trhu. Podle mě k podobné sviňárně došlo i u té První Česko- ruské banky.
Copak někdo půjčí peníze bance, na kterou nejdříve vyhlásí stát likvidaci? Pro mě zcela jasné politické zadání od české vlády na likvidaci Sberbanky. Při této lumpárně Fialovy vlády jsem přišel snížením hodnoty zadržených peněz o milion korun. A tak jsem napsal na začátku roku 2026 dopis ministryni Schillerové, aby nechala tuto likvidaci Sberbanky prověřit auditem. Opověděl mi nějaký pracovník Ministerstva financí, že prý vše proběhlo podle zákonů a bylo v pořádku, a že prý Česká národní banka rozhoduje nezávisle atd. Tak jsem jim opáčil, že ten správce domén NIC přece také „nezávisle“ rozhodnul o zavření 8 alternativních webů v únoru 2022, a že až po nějakém čase vylezlo na povrch, že to „nezávislé“ rozhodnutí pocházelo od Fialenkovy vlády cestou přes Vojenské zpravodajství. A tak že bych tomu Ministerstvu financí doporučoval, aby se podívali do zápisů z jednání vlády z tohoto data a nebo at´ prostě zavolají bývalého guvernéra ČNB Rusnoka a zeptají ho, kdo mu k tomu dal ten "nezávislý" pokyn, aby tu Sberbanku zlikvidoval.
A ještě mi z Ministerstva financí doporučili, že pokud mám pochybnosti o způsobu likvidace Sberbanky, že mohu věc žalovat k nějakému správnímu soudu. Tím mi nahrály na smeč. Tak jsem jim sdělil, že už jsem jednou žaloval podezření z korupce na projektu elektrárny Adularya, a že jsem za tuto „drzost“ poukazovat na politickou korupci nafasoval od soudu rok podmínku s odkladem na 15 měsíců, a že o tom žalování České národní banky zatím neuvažuji, dokud mi nedoběhne ta podmínka za Adularyi. Ale proč by tuto věc nemohli žalovat na ten správní soud oni? A že pokud chtějí zjistit, jak je v českém prostředí chápán obsah pojmu "nezávislý", tak že se měli příjít podívat na mé soudy kolme Adularye.
A tímto jsem se dostal k té závěrečné třešničce na dortu, a to je ten vykonstruovaný případ proti mně v souvislosti s korupcí na elektrárně Adularya, kde došlo ke škodě pro českého daňového poplatníka ve výši 14 miliard korun. Tady jen zmíním částku, že mi tento případ a k tomu návazné soudní řízení přišly na něco ke 200 tisícům Kč. Tyto moje ztráty z procesu Adularya také zahrnuji k položkám mého okradení ze strany státních struktur.
Jen ještě dodám, že z těch 36 let běžícího zlodějského období zde jsem 20 let strávil v zahraničí, kde mohu říci, že mě taktéž nikdo neokradl. To mé okradení byla jen výsada „českého podnikatelského prostředí“ a českého politického zřízení za posledních 36 let.
Pak ať mi tu nějaký Kajínek vykládá, jak jsem já za socialismu okrádal druhé a druzí okrádali mě, tak bych to po všech těch utrpěných ztrátách tu skoro viděl na jednu po papuli. Za socialismu jsem měl ve zvyku, že jsem vůbec nekontroloval účet v obchodě a ani u pokladny jsem nepřepočítával, kolik mi pokladní vrátila peněz, protože nikdo neměl důvod mě okrádat. A teď bez kontroly toho, co bylo napsáno na cenovce u zboží a kolik mi naúčtovali u pokladny, z obchodu neodejdu. Člověk aby byl dnes pořád ve střehu, pokud jedinec jen na chvíli ztratí obezřetnost, tak už ho mají. Prokletá doba zlodějská!
Miroslav Kelnar
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.