Politická fangle nad Letenskou

Politické hnutí ANO šlo do voleb též se slibem zlepšení výběru daní. Daňové inkaso však klesá. A tak ministerstvo financí, ovládané ANO, vymyslelo návrh zákona o on-line evidenci tržeb; ta by se měla týkat tržeb většiny poplatníků, osob fyzických i právnických. Poplatník by prodal cokoli – zboží (od auta po párek v rohlíku) nebo službu (od analýzy trhu po spravené boty), a vzápětí by o tom prostřednictví internetu musel informovat svého správce daně – mělo by jít o následující informace: bezpečnostní kód poplatníka, číslo účtenky sestávající ze tří částí (pořadové číslo účtenky, číslo provozovny a číslo pokladny), u plátců daně z přidané hodnoty rozdělení tržby dle sazeb, případně režimů daně z přidané hodnoty, způsob platby (úhrady), datum a čas transakce, datum a čas vygenerování a odeslání zprávy popř. další údaje pro potřeby správce daně, které si vyžádá.

Návrh je vytvořen s neznalostí výkonnosti české správy daní. Výkonnost a efektivita státní správy se exaktně měřit nedá, ovšem s jedinou výjimkou – berní správou. OECD pro takové měření asi půl století používá dva parametry: počet zaměstnanců správy daní v poměru k celku daňového inkasa v nominále, a počet zaměstnanců správy daní ve srovnání s celkem obyvatelstva. Pokud aritmetický průměr obou parametrů bývalé evropské patnáctky označíme číslem 1, pak správa daní ČR má v obou parametrech známku 2,4 (je tedy téměř dvaapůlkrát méně výkonná).

Návrh je vytvořen s neznalostí hospodářského provozu. Za okny zuří tržní ekonomika − a tvůrci uvedeného návrhu zákona se na ni dívají skrz okenní tabulku. Ovšem jen občas. Udělal jsem si jednoduchý propočet za podnikatelský sektor, ve kterém se pohybuji: Naše firma dodává správci daně 13 (slovy třináct) daňových informací ročně (těch informací, jichž se uvedený návrh zákona týká, tedy informací o částce daňové povinnosti a DPH – v těchto sumářích jsou příjmy za služby a zboží obsaženy); pokud by uvedený zákon byl účinný, museli bychom správci daně měsíčně předávat asi 600 (slovy šest set) takových informací, tedy ročně více než sedm tisíc; upozorňuji, že jsme drobnou firmou s nevelkým obratem. Jen v Praze jsou asi tři desítky podobných firem působících ve stejném hospodářském sektoru. Množství takových informací od nich odhaduji na čtyřicet tisíc. Měsíčně. A to by nás také něco stálo.

A teď si představte, že v ČR je asi 375 000 právnických a 933 000 fyzických osob, na které by se uvedený zákon vztahoval; to je více než jeden milión tři sta tisíc poplatníků; kdyby jen tři čtvrtiny z nich musely on-line informovat o svých tržbách … K tomu přibližně dva milióny poplatníků odevzdává daňové přiznání…

Myslíte si, že berní správa, která při současném objemu daňových údajů není potřebně výkonná (jak to sděluje i samo ministerstvo financí v důvodové zprávě k návrhu zákona), se stane při mnohanásobném nárůstu těchto údajů výkonnější? A jak to provede? Výkonost daňové správy, která bude zahlcena dílčími údaji, se nezvýší; naopak.

V čase, kdy státní správa v podstatě nefunguje – metanolová aféra s desítkami mrtvých potvrzuje neschopnost celní správy, špatné výsledky ve výběru daní svědčí o nízké efektivitě práce daňové správy, zvyšující se počty mrtvých a počty haváriích na silnicích jsou také důsledkem nekvalifikované práce policie, nafetovaný řidič za volantem, který má jedenáctkrát (!) soudem udělený zákaz řízení motorového vozidla, zabije autem policistku, matku dvou dětí, což je důsledek nekvalifikované práce soudů a dalších orgánů, tunel tunel Blanka (to jsem se nespletl: jeden tunel je stavba, druhý vykradením veřejných rozpočtů) je důkazem totální destrukce politiky jako veřejné služby a její proměnou na specifický způsob obohacování se z veřejných prostředků atd. atd., tedy v době špatně fungující státní správy by uvedený zákon činnost správy daňové zcela ochromil.

Otázka zní: může být takovým zákonem dosaženo deklarovaného cíle, totiž zvýšení daňového inkasa? Odpověď je zřejmá.

A tak si kladu otázku proč? Domnívám se, že důvody jsou dva. Především je návrh zákona politickou fanglí vystrčenou z ministerstva financí (sídlí na Letenské ulici) hnutím ANO, fanglí, která má občanům sdělit vidíte, své předvolební sliby plníme; že však je návrhem, který nemůže fungovat, se občané dovědí až za několik měsíců či spíše let. A protože jsme u nás, obávám se, že jde o přípravu nějakého dalšího obřího tunelu do státního rozpočtu – ministerstvo financí aktuálně nemá věcnou představu o softwarovém a hardwarovém zabezpečení provozu on-line evidence tržeb (přitom k vyhlášení veřejné obchodní soutěže na dodavatele a provozovatele systému jsou takové podrobné informace nezbytné); takže tvrzení, že půjde „jen“ o pár set miliónů korun při zavedení systému je nesmysl. Bude to spíše miliarda na počátku, a i ta se může zvýšit, objeví se přece mnoho dalších problémů k řešení, jež na počátku známy nebyly, že ano, a polovina z té částky za provoz v každém roce. A z toho se už něco dá přihrát kamarádům či malá domů, že ano.

Podstatný je, myslím, strategický, tedy základní přístup k podnikatelským subjektům ze strany státu; dnes ho lze charakterizovat maximou, a uvedený návrh zákona takový je, že co podnikatel/živnostník – to lump. Domnívám se, že by společensky i hospodářsky produktivnější bylo postupovat podle maximy co podnikatel/živnostník – to slušňák. Bylo by vhodnější, aby státní správa, i správa daňová, byla více službou občanům, méně jejich represí. A bylo by to i levnější. Pro stát i pro podnikatele. Pochopitelně, že by musela být efektivnější, a její pracovníci lépe placeni, a daňové postihy za malverzace by musely být hospodářsky citelnější a tak dále. Neměla by však personálně bobtnat, neměla by být zahlcována údaji, které nebude schopna efektivně zpracovat, tedy vytvořit z nich informace.