O LVU, naději a mediálních pohádkách

V této revolucionářské atmosféře plné marných nadějí jsme si s bratrem řekli, že je na nás, abychom nezůstali jen u slov a nářků jako naši rodiče. Bratr vstoupil do ČSSD. Já v tu dobu zjistila, že život na vysokoškolské koleji má daleko zábavnější roviny, než jaké pro mě v tu dobu představovalo chození na schůze a placení členských příspěvků. Nevstoupila jsem nikam. Stala jsem se nezávislý pozorovatel.

Dostaneš přes držku

Poprvé jsem zbystřila, když jsem jedno letní ráno přišla k autu a na přední okno mi někdo nalepil samolepku se známou tváří a textem, že příště dostanu přes držku já. Když jsem v několika dalších dnech narazila na stovky podobných samolepek a plakátů (a častokrát i u lidí, u kterých jsem předpokládala, že mají všech pět pohromadě), pochopila jsem, že tady je něco špatně. Každý člověk se i pod tou mediální masírkou přece musel zamyslet nad tím, z jakého titulu by asi premiér mohl zastavit soukromou technoparty. Nehledě na to, každý si asi umí představit, jak by mu bylo, kdyby mu nějací nezvaní tanečníci ničili jeho soukromý majetek. Ale o to nejde. Myslím, že tohle byl začátek tehdejšího mediální konce premiéra Jiřího Paroubka.

Už tenkrát jsem se pozastavovala nad tím, kdo asi financoval ta trička a samolepky. O dalších nečistých předvolebních praktikách,ve kterých sehrála hlavní roli samozřejmě média, se ani nemá cenu rozepisovat...

Co je psáno, to je dáno

Za více než deset let práce v médiích jsem si mnohokrát ověřila, že většina našeho obyvatelstva věří tomu, že "co je psáno, to je dáno". Lidé mimo oblast sdělovacích prostředků vůbec neberou v potaz majetková propojení jednotlivých médií, není jim nápadné tendenční zaměření, prostě si kupují a sledují to, na co jsou zvyklí, a považují tyto informace za naprosto objektivní. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi mají naše zpravodajská média navíc velmi nerovnoměrné pokrytí. Většina z nich je pravicově zaměřená a v současné době v podstatě neexistuje protipól, který by tento nepoměr vyvažoval.

Když jsem se svým kamarádem, soukromým lékařem, probírala připravovanou zdravotnickou reformou, tvrdil mi, že je to na nás, novinářích. Psát pravdu, aby lidi věděli, co se na ně doopravdy chystá. Vysvětlila jsem mu, že od průměrného novináře, který pracuje ve zpravodajském deníku, má rodinu se dvěma dětmi, hypotéku a s vědomím, že za loňský rok zaniklo 200 periodik, nemůžete čekat, že napíše kontroverzní článek, který by neodpovídal politickému smýšlení deníku. Každý píše to, co musí a tak, jak je zvyklý. Vybočovat znamená riskovat.

I to je důvod, proč jsem přesvědčená, že média mají největší podíl na současné politické krizi.

Parlamentní rukomluva

Podruhé jsem zbystřila, když se dostal k moci prostořeký chasník Topolánek. Jeho neandrtálské vystupování a proslulá parlamentní rukomluva byly dobré akorát tak ke sdílení na YouTube o svačinové přestávce. Když mi kolegyně, reportérka zpravodajství, ukázala modřinu na ruce, kterou měl na svědomí tehdejší premiér, říkala jsem si, že hůř už snad ani nemůže být. Spletla jsem se. Fischerova úřednická vláda byla jen tichem před bouří. To nejhorší nás teprve čekalo.

Zcela nesystematická vláda

Současná vláda, její nesystematické škrty, nelogická fiskální politika, neakceptovatelná důchodová a zdravotnická reforma, nulová mezinárodní politika.

Zásadním problémem je, že současná vláda sice přepravila důchodovou a zdravotnickou reformu, ale s nikým jejich obsah nekonzultovala.

Korunu tomu nasadil ministr financí Miroslav Kalousek. Děsit lidi špatnou prespektivou hospodářského růstu znamená poslat zemi do ještě do hlubší krize. Je třeba připravit obyvatelstvo na to, že nás čekají horší roky, ale měli bychom jim dát aspoň nějakou naději. S těmito vyhlídkami lidé zmrazí i své titěrné úspory, nebudou utrácet a krize se jen prohloubí.

Přitom věřím, že existují způsoby, jak zmírnit dopady hospodářské krize na životní úroveň našich občanů. Uplatnění krizového managementu čerpání peněz z fondů EU, využití prostředků státních podniků (např. Lesy ČR, s.p.), které disponují miliardami a stát je v době krize může využít na krytí nutných výdajů, posílení zahraniční politiky státu s důrazem na export do asijských zemí a spousta dalších... Protikrizový plán, který předložili národní socialisté na svém ustavujícím sjezdu NS-LEV21, obsahuje takových bodů několik.

Naděje s hřívou

Znepokojivá politická situace, zaslepenost lidí a naděje v lepší zítřky mě konečně přiměli k tomu, že se chci konečně nějakým způsobem také podílet na vývoji naší země. Strana levého politického středu je přesně to místo, kde cítím vysoký potenciál. Strana, která hájí zájmy širokého spektra názorů a lidí. Strana, pro kterou je primární rozvoj ekonomiky, ale v mantinelech sociálního cítění a udržitelného rozvoje.