Neměli by si na sebe vězni ve výkonu trestu odnění svobody vydělat vlastní prací?

OBČAS JE ZJIŠTĚNO, ŽE SI VĚZNI Z VĚZEŇSKÝCH CEL TELEFONUJÍ MOBILNÍMI TELEFONY, V ŘADĚ PŘÍPADŮ DOKONCE TAKTO ORGANIZUJÍ DALŠÍ TRESTNOU ČINNOST SVÝCH SPOLUPACHATELŮ, KTEŘÍ TRESTU ZATÍM UNIKLI, OBČAS NĚKDO UTEČE NEBO PRORAZÍ BRÁNU PŘÍSNĚ STŘEŽENÉ VĚZNICE A PAK SE, JEN TAK MIMOCHODEM, TAKOVOU MINI ZPRÁVIČKOU V TISKU DOZVÍDÁME, ŽE NOVÝ ŘEDITEL VĚZEŇSKÉ SLUŽBY, KTERÝ SE TAM VE FUNKCI GENERÁLNÍHO ŘEDITELE VLASTNĚ JEŠTĚ ANI NEOHŘÁL, JIŽ OD POČÁTKU SVÉHO PŮSOBENÍ TENTO STAV SICE KRITIZUJE, ALE MOC ASI NEŘEŠÍ, BYL NA NÁVRH MINISTRA STRAVEDLNOSTI, DNE 8. KVĚTNA 2012, PREZIDENTEM REPUBLIKY JMENOVÁN DO MIMOŘÁDNĚ VYSOKÉ SLUŽEBNÍ HODNOSTI BRIGÁDNÍHO GENERÁLA. A JEHO MINISTR, JUDr. JIŘÍ POSPÍŠIL, KLIDNĚ DÁLE ŽÁDÁ O DALŠÍ NEMALÉ FINANČNÍ PROSTŘEDKY NA VĚZEŇSTVÍ I PŘESTO, ŽE JICH JE NEDOSTATEK VE VŠECH RESORTECH A NA ČINNOSTI DALEKO DŮLEŽITĚJŠÍ, NEŽ JE NAŠE SOUČASNÉ VĚZEŇSTVÍ. A PAK TO JEŠTĚ ÚŘEDNĚ POSVĚTÍ VÝBOR PRO OBRANU PS PČR. TROCHU SILNÁ KÁVA, NEMYSLÍTE?

Když nahlédneme do příslušných ustanovení současně platného trestního zákona č. 40/2009 Sb., ve znění změn, novel a doplňků ( viz. ustanovení § 36 a násl.), zjistíme, že „kvalitní“ prací našich zákonodárců, z něho v minulých letech jak-si vymizelo ustanovení o účelu trestu, včetně účelu trestu odnětí svobody, kterým by měla být zejména náprava odsouzeného tak, aby si tento nejen uvědomil nesprávnost svého trestného jednání, ale aby také toto jednání „odčinil“ a napravil se tak, aby po odpykání trestu nejen dále nepáchal další trestnou činnost, ale aby vedl řádný život občana demokratické společnosti.

Podíváme-li se do zákona dál, zjistíme, že v důsledku přehnané péče některých zákonodárců o „lidská práva“ obviněných, obžalovaných a odsouzených, zde jsou uvedena ustanovení takřka nesmyslná, např., že ….“pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce (rozuměj: tresty a ochranná opatření)….“, jako kdyby soudci ukládající trestní sankce, byli jací-si nevzdělanci a „kruťasové“ z padesátých let minulého století a ne vysokoškolsky vzdělaní a dále, soudcovskou zkouškou, vysoce kvalifikovaní špičkoví právníci. Trestní zákon č. 40/2009 Sb. totiž zcela jasně v § 52 a násl. vymezuje, jaké tresty může soud za spáchané trestné činy uložit, z čehož jasně vyplývá, že jiné tresty uložit nelze. Obdobně pak trestní zákon v ustanovení § 98 a násl. řeší i ochranná opatření a jejich ukládání a samozřejmě, že tam o nějakých „krutých“ trestech či „krutých“ opatřeních není pojednáno ani v náznaku a platí, že…..“..trestní sankce (tj. tresty a ochranná opatření) lze ukládat jen na základě tohoto trestního zákona..“ (viz. ustanovení § 37 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb.).

Obdobně „milosrdně“ je pro zločince dnes postaven i současně platný trestní řád, tj. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, který pochází původně již z roku 1960 (!?!) a byl přímo spojen s vyhlášením socialistického zřízení (ČSSR) u nás a přesto, že se na jeho novém pojetí pracuje již déle než 20 let, tyto práce nejsou doposud ukončeny (!?!). Stávající zákon (trestní řád) má dnes již takřka neuvěřitelných 90 (slovy: devadesát) změn, novel a doplňků.Tyto změny, novely a doplňky však spíš, než státním orgánům a orgánům ochrany práva, právě pod rouškou „dodržování lidských práv“ nahrávají zločincům, pročež je dnes také řada pachatelů závažných trestných činů policistům sice známa (podařilo se je odhalit), ovšem z různých důvodů jim policisté nejsou schopni trestnou činnost řádně prokázat (chybí nezpochybnitelné důkazy) a tito zločinci proto chodí mezi námi (aniž to slušní lidé vědí), páchají trestnou činnost dál a mnohdy dokonce zasedají i v orgánech veřejné správy a škodí. Tím chci, mj. i říci, že kdyby u nás již konečně platil nový trestní řád, jehož cílem by bylo podstatné zjednodušení přípravného řízení trestního, bez „absolutizace“ práv zločinců, odsouzených by za branami českých věznic bylo ještě podstatně více a ani tehdy by se nemohla Vězeňská služba ČR vymlouvat na to, že jejich počet nezvládne. Od toho ji stát zřídil a ona tu funkci také musí plnit.

Podstatné je však to, že ani v jednom z těchto důležitých zákonů, ba ani v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, není vězňům vykonávajícím trest odnětí svobody v českých věznicích, uložena pracovní povinnost, čímž dochází k situaci, kdy zde pracuje pouze vězeň, který pracovat sám chce a to ještě za předpokladu, že mu management věznice sežene vhodnou práci.

Uvědomíme-li si, že v současné době je ve 36 českých věznicích takřka 24.000 vězňů (a dalších cca 5.000 vězňů čeká na nástup trestu odnětí svobody), přičemž naše společnost platí měsíčně na jednoho vězně víc než 30.000,-- Kč., z nichž je pak vězni účtováno k náhradě pouhých 1.500,--Kč. je to stav zcela neudržitelný, nesmyslný a musí být zákonem změněn!!! A tady nejde již jen o výchovnou roli trestu odnětí svobody, kde by měl být každý vězeň vychováván právě prací a ne ležením na kavalci, cvičením ve fitcentru, hraním různých společenských her či čtením zájmových časopisů, knih či sledováním televizních pořadů, jak tomu v současné době, bohužel, v řadě našich věznic je. A i tam si ještě vězni (protože se nudí a je jim dlouhá chvíle) vymýšlí, stěžují si na dozorce a hrají si na „klienty“ přesto, že to jsou zločinci – vězni, kterým by společnost měla dát jasně na vědomí, že nejsou v hotelu, ale ve vězení.

I oni by sice také měli 6 až 8 hodin spát, 6 až 8 hodin odpočívat, ale také a to ve všech případech – minimálně 8 hodin řádně a tvrdě (tj. pod řádným dozorem) pracovat a vytvářet hodnoty, aby si na svůj, takřka „hotelový pobyt“ vydělali a nemuseli jsme to platit my všichni ze svých daní. My jsme dnes tak demokratičtí, že vlastně zločincům, kteří celé naší společnosti škodí, vytváříme podstatně lepší podmínky než lidem, kteří chtějí pracovat a nemohou žádnou práci nikde najít, protože jim vyplácené dávky jsou naprosto směšné, ale i vůči těm, kteří vydělávají kolem 8.000 až 10.000 Kč. měsíčně a aby dnes uživili rodinu, mají dvě i tři různá zaměstnání, čímž pak trpí celá rodina, která nemá čas na výchovu dětí a vrací se nám to jako bumerang v podobě neuróz, rozvodů, alkoholismu, drog, sebevražd, apod.

Proto je třeba, na vpředu položenou otázku, zcela jasně odpovědět, že vězni vykonávající trest odnětí svobody, si na tento celý pobyt musejí sami potřebnou sumu vydělat vlastní prací a stát by měl přispívat pouze na investice. Vhodnou práci vězňům však musí zajistit managementy českých věznic právě pod přímým dohledem generálního ředitele Vězeňské služby České republiky s tím, že pokud tyto managementy vhodnou práci nezajistí, nesplní základní úkol společnosti a budou z funkcí odvolány. Úkolem managementů Vězeňské služby České republiky je rovněž vyhledávání vhodných možností výběru objektů pro nové věznice, které budeme v budoucnu zcela jistě potřebovat, a pro které se zcela jistě hodí takřka veškeré objekty vojenských kasáren a bývalé pohraniční stráže, jichž se armáda zbavuje, popř. i některé další objekty poblíž hromadných pracovních příležitostí (funkční doly, lomy, hutě, odpady, těžební činnost v lesích, stavební výroba, výstavba železnice, silnic, dálnic a metra, těžší strojírenská výroba, apod.). Zodpovědné managementy všech státních služeb musí vždy hledat možnosti, jak problém efektivně vyřešit – jak splnit úkoly společnosti s nejnižšími možnými náklady - a ne hledat výmluvy, proč to či ono nejde a chtít od státu další miliardu. Za to tam placené nejsou. Takže, ve vší úctě k panu generálnímu řediteli, je třeba poznamenat, že správné by bylo, kdyby pan nový generální ředitel se svým týmem taková či obdobná opatření vymyslel, navrhl příslušnou změnu zákona, pomohl přesvědčit příslušného ministra a rovněž Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o správnosti těchto opatření a poté zajistil práci alespoň pro 90 procent všech vězňů, mohlo by se případně začít uvažovat o takovém mimořádném ocenění, jakým je jmenování do zcela mimořádné služební hodnosti brigádního generála. Jinak to totiž vypadá dost podivně, neboť např. hlavní síla boje proti zločinu v České republice – tj. Policie České republiky, která již dlouhodobě plní veškeré úkoly perfektně a na hranici svých možností, nemá ve svých řadách již delší dobu ani jediného generála přesto, že by jím měl být vždy minimálně policejní prezident, který je přímým představeným všech policistů, a to již od doby svého jmenování do funkce.