Nahrazení původního etnika jiným v Evropě?

Nahrazení původního etnika jiným, jaké proběh­lo třeba před několika staletími v severní Americe a jaké dnes probíhá v některých západoevropských zemích, je v této části světa něčím úplně novým.

Přitom to vypadá, že právě na takovou situaci jsme narazili a že se neřítíme k ničemu menšímu, než je zánik západní civilizace.

„Skutečnosti ještě předloni označované za na­prosto nemožné jsou dnes označované za běžné a vlastně normální. Např. řádění bojovníků Islám­ského státu v ulicích Paříže a Londýna."
 O zániku civilizace na evropském území se nejčastěji hovoří v souvislosti se zánikem Římské říše. Jenže v pátém století se jen rozpadlo zbytečné byro­kratické impérium. Dopad na obyvatele byl nulový, případně pozitivní, profesor Bárta dokonce často připomíná, že italští sedláci vítali „barbary" jako osvoboditele.

Autor měl  na mysli událost spočívající v tom, že dosavadní struktura se rozpadne natolik, že není schopna zajistit základní obranné funkce, ná­sleduje příchod jiného etnika s jinou kulturou, muži z původní populace jsou zabiti nebo zotročeni (takže se dál nereprodukují), pár něj flexibilnějším  je umož­něno připojit se k dobyvatelům, ze žen jsou další manželky nebo sexuální otrokyně dobyvatelů, zmizí jazyk, zvyky, písmo, kultura... vše je nahrazeno dobyvatelským. Po pár generacích najdou jen zkušení etnologové známky zaniklé civilizace.

Pokud bychom  tedy chtěli porozumět tomu, co se s námi děje, potřebujeme studovat jiné historické příklady.

•    Zánik vyspělé budhistické civilizace na území dneš­ního Afghánistánu

•    Zánik hinduistické říše na území dnešního Pákis­tánu

•    Zánik Byzance za území dnešního Turecka

•     Vyhlazení Arménů na většině původního armén­ského území

•    Zánik vyspělé křesťanské civilizace na území dneš­ní Sýrie

Ve všech případech byl predátorem Islám prosazovaný jako komplexní ideologie. Ale mohli bychom poukázat na velké indiánské kultury a civilizace na území dnešní Latinské Ameriky, kte­ré zlikvidovali Evropané. Zbylo z nich pár pyramid v pralesích a lidové zvyky nejasného původu. A to připomínám (jak ještě ukážeme), že evropská křes­ťanská civilizace má výjimečnou schopnost integro­vat cizí prvky.

KDYŽ PREDÁTOR POTKÁ JEŠTĚ HORŠÍHO PREDÁTORA

Pokud potlačíme instinkt vygumovat nepohodl­ná fakta, otevírá se před námi příliš mnoho náznaků, že jsme svědky a aktéry zániku vlastní civilizace. Ná­znaků hrozby, že zažijeme konec té civilizace, která se začala formovat před 3 000 lety, kdy se na Peloponéskérn poloostrově a v Malé Asii začaly usazovat řecké kmeny a kdy jejich mentalita a charakter kra­jiny zabránily vzniku další centralizované říše (jako třeba Egypt, Asýrie nebo Babylon). Vyrostla tudíž civilizace založená na neustálém soupeření a spolu­práci malých celků, s vysokou mírou osobní svobody a obrovskou inovativností.

Civilizace, která tak vznikla, se postupné vyvi­nula do silné a predátorské podoby. O tom by mohli vyprávět třeba obyvatelé různých indiánských říší, kdyby byli přežili, nebo nejrůznějších afrických a asijských království, která podlehla koloniálním armádám. Narazila ale na ještě horšího predátora. Na začátku 7. století vyrazily z Arábie islámské bojo­vé skupiny a evropská říše se hroutily jedna po druhé. Dnes už ani nevíme, že třeba Sýrie a Egypt tehdy byly součástí evropské civilizace. Od začátku bylo jasné, že muslimové zaberou část území Západu a že postupně vymýtí jakékoliv stopy po předislámských dějinách. Hrálo se jen o to, zda přežije alespoň část Západu, zda nějaká teritoria uniknou islamizaci. Při prvním dobyvatelském pokusu muslimové zabrali Sýrii, Liba­non, severní Afriku a další území. Při druhém poku­su Arménii a Řecko (oba státy se dnes rozkládají jen na zlomku původních území).

PÁR NEPŘÍJEMNÝCH OTÁZEK

Máme dost schopností a prostředků, abychom svobodný svět ubránili. Ale náš mozek není na sou­časnou situaci připraven. Nic podobného jsme ne­zažili my, naši rodiče, ani naše babičky a prababičky. Mozek většiny z nás je nastaven tak, aby příznaky ka­tastrofy automaticky gumoval. Zvláště, když probíhá obrovská propagandistická kampaň s cílem posílit tuto vymazávací schopnost a přesvědčit lidi, že kaž­dodenní zabíjení a prosazování islámského práva je vlastně normální.

Takže ještě jednou. Pokud to někomu připadá pří­liš bláznivé, nemusí číst dál a může si pustit Českou televizi. Nicméně i jemu radím, aby si položil násle­dující otázky.

Ubývá v evropských zemích muslimů nebo jich při­bývá?

Existuje nějaká přirozená hranice, kdy jich přibý­vat přestane? (kupř. dosažení 20 % populace)

Je tomu tak, že s přibývajícím počtem muslimů a růstem komunit ovládajících celé čtvrti stoupá ochota muslimů přizpůsobit se evropskému život­nímu stylu a evropským hodnotám? Není to spíše tak, že tato ochota klesá?

Pokud v rámci islámské komunity vznikne radikál­ní a umírněný proud, nechají se radikálové zastrašit od umírněných nebo spíš umírnění od radikálů?

Když uvážíte, že za odpadnutí od islámu je podle prorokových nařízení trest smrti a že se kdykoliv může stát, že nějaký horlivý muslim takový trest opravdu vykoná, myslíte, že muslimové budou ochotni islám opouštět?

Když uvážíte, že muslimské ženy rodí násobně víc než ženy v běžné evropské populaci, myslíte, že k dosažení početní převahy budou potřebovat staletí? Uvědomu­jete si, že zdánlivé nevýznamné 10% zastoupení v po­pulaci znamená, že muslimové představují asi čtvrti­nu středoškoláků a že už za pár let se bude většina dětí rodit v muslimských rodinách?

Ze sociologických studií vyplývá že:

1.   Lidský mozek zpravidla reaguje velmi efektivně na ta rizika, se kterými máme zkušenost nebo si je dokážeme dobře představit;

2.   Pokud ale narazíme na něco, k čemu už po staletí nedošlo, má mozek tendenci „vygumovat" pří­znaky hrozby;

3.   Proto se stává, že když lidé narazí na hrozbu straš­livé události, k jaké v dějinách dochází jen zcela výjimečně, jsou naprosto neschopní reagovat;

4. Islámská civilizace se už přibližně 1400 let po­kouší zcela zlikvidovat civilizaci Západu. Po celou dobu má jednoznačnou převahu a její vojenské jednotky postupně dobyly podstatnou část pů­vodně křesťanských území;

5.   V současné době probíhá pokus o islamizaci té části Západu, která ještě zbývá. Naše mozky mají ale tendenci ignorovat příznaky této katastrofy.

Stojí za to vůbec se rozčilovat? Není to prostě při­rozený jev, se kterým bychom se měli smířit? Možná je to opravdu tak, že křesťanská civilizace je ta nej­horší, nejkrutější a nejimperialističtější, jakou kdy svět poznal, a možná bude dobré, když se jí lidstvo konečně zbaví. Dříve než ta odporná západní civili­zace zničí Matku Zemi.

„...téméř všechno, co slyšíme o evropském středo­věku nebo období kolonialismu, bylo dodatečné upraveno v neprospěch Evropanů."

Takhle nějak vám to dnes řekne podstatná část těch, jimž bylo umožněno, aby za peníze daňových poplatníků vystudovali humanitní disciplíny, v na­ději, že ponesou pochodeň civilizace, pomohou ji rozvíjet a budou tak užiteční ostatním. Místo toho byli vypěstováni nepřátelé svobodného světa (nebo -jak je nazýval Karl R. Popper - „nepřátelé otevřené společnosti"). Vede to až k takovým paradoxům, že se na slavnostech Univerzity Karlovy nosí historické kostýmy, mluví latinsky a k tomu pronášejí projevy o tom, proč je tato západní civilizace tak špatná. Ne­vzdělaný člověk by možná řekl, že když je jim evrop­ská civilizace tak protivná, měli by historické kostý­my zahodit, postavit slaměné chýše a bušit do bubnů. Jenže to by bylo fyzicky příliš náročné.

NEMÁME DŮVOD SE OMLOUVAT ZA CIVILIZACI

Jedním z aspektů této nenávisti k vlastní civilizaci je systematické falšování dějin. Tak, aby naše vlastní his­torie vyzněla jako zrůdné období temnoty, násilí a ne­návisti a aby všichni ostatní byli vykresleni růžovými barvami. V českých zemích je v současné době takto „rekonstruováno" období německé okupace - a druhá světová válka vůbec - s cílem vykreslit Rusy jako vel­ké zločince, Čechy jako menší zločince a Němce jako oběti. Naráží to na pochopitelný odpor. Méně často si však uvědomujeme, že podobnou „rekonstrukcí" již prošly dějiny předchozích staletí a že téměř všechno, co slyšíme o evropském středověku nebo období kolo­nialismu, bylo upraveno v neprospěch Evropanů.

Zdroj: Petr Hampl Prolomení hradeb nakl. Naštvané matky z.s. Olomouc