Kupónová privatizace jak ji neznáte. Aneb ani ano ani ne ALE - nekonalo se.

Krátká předmluva - záměr kupónové privatizace:

Předlistopadový režim se dá s nadsázkou označit za 100 % akcionáře všech aktiv ve státě. Skutečná přeměna velkého množství státního majetku na akciové společnosti nastala projektem nazvaným „ Kupónová privatizace“.

Cílem projektu bylo vytvořit nová vlastnická práva. Moderně se totiž kalkulovalo se státem jako špatným hospodářem. Stát byl vnímám jako „akcionář“, jehož portfolio bylo příliš rozsáhlé a byl příliš vzdálen uplatňováním svých vlastnických práv. Což poškozovalo ekonomiku. Tak se hledalo, jak narodit trh.

Kupónová privatizace měla rovnou šancí ze svých občanů vytvořit akcionáře, kteří budou mít mnohem blíže k výkonu svých vlastnických práv, než jak by byl schopen stát. Podobná zdůvodnění se dočtete v Informačních příručkách vycházejících ke kupónové privatizaci federálním MF r. 1991.

5.září 1991 upravuje vládní nařízení Vydávání a použití investičních kupónů.

Jak to začalo:

Procesu privatizace předcházely analýzy, státem objednané průzkumy veřejného mínění a studie. Velká privatizace byla bez precedentu a oprávněně se předpokládal spíše dynamický stav vývoje plný improvizace. (Propagační a informační kampaň stála 32,99 miliónů Kčs, průzkumy veřejného mínění stály 0,14 miliónů Kčs.).

http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t1248_02.htm

Když jsem začátkem listopadu 1991 šel na poštu koupit kupónovou knížku a kupónovou známku, paní za přepážkou byla udivena, že někdo něco takového chce. Pamatuji si, že tápala, kolik to vlastně stojí a chvíli trvalo než poštovní zaměstnanci našli potřebné podklady. Registraci kupónové knížky jsem provedl 5.11.1991. Při registraci asistoval celý personál registračního místa a vyzvěděl jsem, že zatím registraci provedlo jen pět občanů.

Až teprve v závěru zákonné možnosti občana, svobodně se zapojit do Velké privatizace, došlo vlivem megakampaní fondů, k explozivnímu nárůstu zájemců. Zájemců o co?

A tady se zastavme!

Zvrat vývoje:

Když v poslaneckých interpelacích v lednu 1992 vznesl poslanec dotaz, odpovědi se mu dostalo až v březnu, kdy už stejně bylo pozdě. Ministr financí Klaus ubezpečoval, že : „… Vláda celý proces pozorně sleduje. Přitom usiluje o to, aby tento proces probíhal v souladu s cíli transformace naší ekonomiky a aby nebyly poškozovány zájmy občanů.Všechny dosud provedené úpravy tj. posun počátku kupónové privatizace, prodloužení registrace, náhradní registrační karty, tuto základní tendenci potvrzují. …„

 http://www.psp.cz/archiv2/1990fs/tisky/t1434_00.htm

Jenže prodloužení lhůt registrace a oddálení privatizace hrálo do karet IP fondům a byly v rozporu se záměry kupónové privatizace. Pomocí průzkumů, které nechala vláda opakovaně dělat před procesem privatizace, lze dokázat původně jiný záměr. Původně vláda počítala, že občané kteří sledovali transformaci naší ekonomiky a měli vůli zapojit se do velké privatizace, budou především individuální akcionáři bez fondů. Ale v procesu privatizace kdosi nabídl občanům „úplatek“ mimo smysl původního záměru privatizace. A vláda za pochodu měnila zákon o kupónové privatizaci v zájmu desetitisíc korun občanům - nezájemcům o kupónovou privatizaci.

Lidé, kteří (z nezájmu ) registraci odkládali a v termínu ji nestihli, měli mít prostě smůlu. Stát jim neměl vycházet vstříc. To nebyli občané, kterým šlo o zapojení se do privatizace. Fondy by neměly takovou podporu a konečné výsledky kupónové privatizace by dopadly ve prospěch těch občanů, kteří transformaci naší ekonomiky brali od začátku vážně. Před první vlnou kupónové privatizace nikdo nepředpokládal, že fondy získají 73% privatizovaného majetku prostě proto, že podle průzkumů skuteční zájemci neměli o fondy zájem. Vedle občanů, kteří šli do procesu privatizace v souladu s jejími záměry, se vlivem reklamy vyrojila vlna sociálních „korupčníků“ bažících po desetinásobku. Tak se budoucí akcionáři v původním smyslu kupónové privatizace ke svému majetku ani nedostali. Stát jako 100% akcionář sice přestal existovat, nebyl ale nahrazen akcionáři, kteří by měli blíže k výkonu svých práv. Těch několik málo fondů, mělo portfolio podobné předešlého majitele - státu . Kupónová privatizace se tak ve svém původním smyslu nikdy nestala.

Že kupónová privatizace dopadla jinak, než jak se předpokládalo a jak vyplývalo z průzkumů je obecně známé. Ale že jinak dopadla protože se měnily pravidla za pochodu a jinak proti smyslu původního zámeru, to se nikde neuvádí.

A to je taky zajímavý fakt, který stojí za povšimnutí.

Politika až na prvním místě:

Politické strany, které se vydávaly za pravicové, podvedly potenciální voliče a populisticky získali na svou stranu laciného občana úplatkem desetinásobku ( nikoli z jejich kapsy ). Důvod, proč byla spuštěna kupónová privatizace upadl v zapomnění.

Falešnost zákonodárců a vlády při privatizaci se nyní jeví zřetelněji také na původní zákonné úpravě procesu / §12 - 383/1991 Sb./ Kde již předem zákonodárci umožnili federálnímu MF s případným ohledem na počet zapojených občanů dodatečně zmenšit privatizovaný balík. (Zákonodárci se báli, že kdyby zájemců o kupónovku bylo třeba jen stotisíc, měli by stotisíc multimilionářů.)

Zatímco desítka fondů, které převzaly v rozporu s původním privatizačním záměrem majetek státu , se zákonodárcům zdál přijatelnější. Pro takový případ zákonodárce dodatečně v průběhu procesu jen reguloval usměrňováním jejich případný nákup akcií / nařízení vlády 69/1992 /.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek – poslanecká sněmovna 23.ledna 1992:

„Znovu říkám, že záleží na chování občanů, jak se budou ke svému majetku chovat. Jestliže se všichni občané v Čechách "zblázní" a začnou akcie prodávat, je to svobodné rozhodnutí občanů a těžko si můžeme stěžovat. Prostě je to jejich svobodné právo. Naopak musíme lidem vysvětlovat a vůbec celá privatizace je založena na předpokladu, který musel být přijat, že totiž lidé u nás jsou stejně rozumní a stejně se ekonomicky chovající jako všude jinde na světě a že procento lidí, kteří se budou chovat nějak jinak, je přijatelně nízké. Kdybychom měli stavět na předpokladu, že jsme nějaký zvláštní národ, který ihned, co dostane majetek do ruky, ho začne prodávat někam do ciziny, pak si nezasloužíme vůbec abychom byli. Prostě, bylo by to s námi špatné.“

Závěr:

Kupónová privatizace má své skalní příznivce a odpůrce. Dá se pochopit, že bude v zájmu mnoha politiků prosazovat výklad této akce k jejich budoucím potřebám. Nedá se ale pochopit, že novinářská obec klesla k úloze stejné úrovně.

Všem jim ( záměrně nebo z neschopnosti ) uniklo, že se vlastně kupónová privatizace v původním záměru nikdy nestala.

A stálo nás to dějinný vývoj a životní úroveň. Občané byli na prodej za peníze, které neměly konkrétního majitele. A ideologiké garnitury nepříliš odlišné od těch předlistopadových si táhnou na uzdě novináře, kterým skutečnost v lepším případě jen hlava nebere.