Jak jsme na tom s demokracií
23.12.2010 00:03
Bělohradský hovoří o lůzovitosti českého veřejného mínění. Tomu odpovídá i lůzovitá politická scéna. Nic si nenamlouvejme, ani s českou demokracií to není nijak slavné. On i Masaryk jednal se stranami podobně jako Klaus. Dohoda Zemana s Klausem měla rovněž daleko k demokratickému vládnutí na základě vzájemné diskuse politických stran. Demokratická politická kultura u nás neměla kdy zakotvit, včetně konstruktivní diskuse. Pokud si vzpomínám na dějepis, tak i za ck mocnářství jsme se vyžívali v osočování a hádkách. Dokonce začínám mít i pocit, že autoritativní řízení státu nám celkem v minulosti vyhovovalo, přičemž dnes pozoruji tendence vládnoucích uskupení se k němu vždy vracet a demokratickou diskusi vytěsňovat zákulisními dohodami. Autoritativní řízení nám totiž s naším lůzovitým veřejným míněním velmi dobře koresponduje. My totiž po skutečné vzájemné diskusi ani nijak hluboko netoužíme. To byl i jeden z důvodů obrovské nenávisti k Jiřímu Paroubkovi, jenž do lůzovitého mínění veřejnosti ne a ne zapadnout. Politika, jenž by se vymykal této u nás zaběhnuté a médii opečovávané šabloně, tak veřejnost, ruku v ruce s médii, ukřičí. Vajíčkové útoky jsou toho smutným mementem. A současná politická krize pak není ničím jiným, než ilustrací pokračování těchto tendencí na půdě parlamentu a hlavy státu.
Bělohradský hovoří o lůzovitosti českého veřejného mínění. Tomu odpovídá i lůzovitá politická scéna. Nic si nenamlouvejme, ani s českou demokracií to není nijak slavné. On i Masaryk jednal se stranami podobně jako Klaus. Dohoda Zemana s Klausem měla rovněž daleko k demokratickému vládnutí na základě vzájemné diskuse politických stran. Demokratická politická kultura u nás neměla kdy zakotvit, včetně konstruktivní diskuse. Pokud si vzpomínám na dějepis, tak i za ck mocnářství jsme se vyžívali v osočování a hádkách. Dokonce začínám mít i pocit, že autoritativní řízení státu nám celkem v minulosti vyhovovalo, přičemž dnes pozoruji tendence vládnoucích uskupení se k němu vždy vracet a demokratickou diskusi vytěsňovat zákulisními dohodami. Autoritativní řízení nám totiž s naším lůzovitým veřejným míněním velmi dobře koresponduje. My totiž po skutečné vzájemné diskusi ani nijak hluboko netoužíme. To byl i jeden z důvodů obrovské nenávisti k Jiřímu Paroubkovi, jenž do lůzovitého mínění veřejnosti ne a ne zapadnout. Politika, jenž by se vymykal této u nás zaběhnuté a médii opečovávané šabloně, tak veřejnost, ruku v ruce s médii, ukřičí. Vajíčkové útoky jsou toho smutným mementem. A současná politická krize pak není ničím jiným, než ilustrací pokračování těchto tendencí na půdě parlamentu a hlavy státu.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3085x přečteno
Komentáře
Bohumil X - 23.12.2010 10:41.
Plně souhlasím. Tu nenávist však šíří média.Dnes například odmítají p. Paroubka ačkoliv je zákonodárcem a jeho názory by lidé měli znát. Jak je možné, že poslanec parlamentu nemá prostor v tisku. To je cenzura o které by si soudruzi mohli nechat jenom zdát. Dnešní demokracie ani nepotřebuje úřad pro kontrolu názorů, páni novináři jsou horliví až to není hezké.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Bohumil X - 23.12.2010 10:38.
Plně souhlasím. Tu nenávist však šíří média.Dnes například odmítají p. Paroubka ačkoliv je zákonodárcem a jeho názory by lidé měli znát. Jak je možné, že poslanec parlamentu nemá prostor v tisku. To je cenzura o které by si soudruzi mohli nechat jenom zdát. Dnešní demokracie ani nepotřebuje úřad pro kontrolu názorů, páni novináři jsou horliví až to není hezké.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.