Fyzika (7.) Základy v diskrétním a ve spojitém prostoru

← 6. díl - předchozí

← 1. díl - začátek

 v. 2.10.2023

V dosavadní představě spojitého časoprostoru nenajdeme příčinu zpomalování času při pohybu, ani jeho definici. Jednoduché výpočty Lorentzovými transformacemi sdělují jeho zpomalování.

Speciální teorii relativity probírám diskrétní (bodovou) geometrií s pulsy časové základny. Dávají vzniknout času a pohybu. Bodem zde rozumím informaci 1 bitu o obsazené prostorové posici. Diskrétní časoprostor nepřevádím do hypotetického Euklidova prostoru, nýbrž rovnou do perspektivy, kterou vnímají lidské smysly.

Čas nemá důvěryhodnou definici, což může vést k úvahám, že žádný čas není. Tomu nasvědčuje chování informatických bodů, kterým přisuzuji pohyb (nejkratší přeskoky) anebo klid. Klid změny nedělá, přitom vyjadřuje náš čas. Nemá tedy fyzikální význam a vede k úvaze, že čas není. Ovšem v denním životě jinak, změny patří času.

*    *    *

Opakované pulsy přesunují foton neustále. Koráb přeskakuje do sousední posice po každém druhém pulsu. Má poloviční rychlost světla diskrétního časoprostoru. Po přepočtu do našeho perspektivního časoprostoru by jeho rychlost vyšla jinak.

Žádné změny délky v perspektivním a diskrétním prostoru nejsou obsažené. Kdežto v základu, ve Speciální teorii relativity, se původně uvažovaly i změny délky prostoru a obsažených objektů. Vše bylo relativní, první přisuzoval druhému pohyb a stejně jak druhý prvnímu.

*    *    *

PE … zdrojové pulsy
PL … délkové pulsy
PT … časové pulsy

Diskrétní časoprostor je řízený pulsy PE Zdroje. Ve 40 PE se foton dostal do vzdálenosti 40 PL, podobně postava do času 40 PT. Korábu uplynul poloviční diskrétní čas 20 PT, ve vzdálenosti 20 PL, když střídal využití zdrojových pulsů PE.

*    *    *

Obrázek perspektivního časoprostoru, jenž dbá smyslových vjemů. Koráb využívá pulsy PE a to střídavě na čas PT a na pohyb PL. Zatímco Planckův čas trvá 5,39121·10^-44 s, což je časové trvání pulsu (1 PT), ve výukovém grafu tu volím jinak. 1 PT ~ 1 sekunda. Pak 40 PT trvá po přepočtu do newtonovském času tohoto grafu: odmocnina ze 40 sekund.

V minulém ani v budoucím čase nejsme, takže k předpokladu nelinearity svislé osy netřeba příliš co vysvětlovat. Nezměříme ho, ale výpočetně je kvadratický průběh rozmísťování souřadnic obhajitelný.

Aby perspektivní časoprostor vyhověl Lorentzově transformaci, nutně splňuje Pythagorovu větu, i s rovnicí kružnice. Pak každá osa má cejchování druhou odmocninou a graf dbá Pythagorovy věty lineárního prostoru: a + b = c.

Zatímco svislá časová osa snadno převádí časové pulsy PT na sekundy, jinak s délkovou osou. Za 1 s světlo urazí asi 300.000 km, takže pro vyjádření v metrech nutno tuto délku zvětšit ještě tisíckrát, proto jednotky vodorovné osy se násobí číslem 3·10⁸. Například po uskutečnění 40 PL je foton ve vzdálenosti l = √40 · 3 · 10⁸ metrů.

*    *    *

Čas v bodovém provedení [PT] není našim spojitým časem [sekunda], který měříme na hodinách.

Obrázek určuje na svislé ose, že 1 sekunda vzniká z pouhých 10 PT. Jen v takhle zavedeném vesmíru. Namísto 1,8548·10⁴³ PT, jak platí našemu světu pro 1 sekundu. Což je přepočet, vzniklý převrácením hodnoty Planckova času: 1/5,39121·10^-44 s.

Časoprostorová kružnice vyznačuje čas 2 a vzdálenost 2 krát 300.000, když vycházím z přepočtu 20 PE ~ 2 s, ovšem v perspektivě. Běžně však posuzujeme délky a časy jinde - v Euklidově prostoru. Na perspektivních osách je cejchování t_p [s²] a l_p [m²], kdežto euklidovskému časoprostoru t_Eu [s] a l_Eu [m].

Euklidův prostor značí osy šedou barvu. Stlačení neuvažuje, nýbrž roztahuje veličiny času a délky do lineárního průběhu. Čas t₂₀ obsahuje 20 pulsů. Po přenosu do lidského vnímání jsou pulsy perspektivně stlačené. Nadále je to 20 PT, ovšem v Newtonovském uvažování je to √2 s.

Platí: t_Eu [s] = √t_p [PT]

Diskrétní čas [PT] lze vyjadřovat jednotkami sekunda na druhou.

Délka l₂₀ s přepočtem mezi perspektivou a euklidovskou délkou přináší větší nesnáz oproti času. Konstanta rychlosti světla je nám zásadní. Například poloviční světelnou rychlost nabízí 150.000 km/s. To je ovšem údaj, zkreslený odmocňováním hodnot diskrétního prostoru.

~ Závěr

Model umožňuje současný výskyt mnoha vesmírů, jež si vzájemně nepřekážejí. Fyzika sice dovoluje skutečnost více samostatných vesmírů, jenže, kde by byly umístěné? Víme o svém životě ve Vesmíru a jak by se měl odlišovat další prostor pro nový vesmír? Představujeme si náš prostor a jak oddělit ten jiný? Kreslím uzavření 4D prostoru do sebe, v podobnosti s 2D povrchem naší 3D Zeměkoule, jak jiní promýšleli.

Zde popisuji své představy Vesmíru vzniklého uměle, v důsledku vkládání do vědomí a to zásluhou nadřazené Informatiky. Pak také jiným vědomím, jiným tvorům, lze vkládat představy jiných vesmírů. A rozpor – kde by ten jiný prostor byl, nemusí překážet.

Nenacházím nějakou praktickou výhodu perspektivy s diskrétním prostorem. „Pouze“ po svém popisují promyšlené sestrojení Vesmíru.

 - pokračování -

— blog —