Fyzika (2.) Prostorová šachovnice zlepšuje přesnost

← 1. díl

Předpokládáme (víme), že žijeme v lineárním – rovnoměrném prostoru. Jenže tento Euklidův prostor je plný nevypočítatelných iracionalit. Kdysi se mne profesor N. z Masarykovy univerzity zeptal – „Co vám na těch iracionalitách tak vadí?“

Jejich naprostá nepřesnost. Je ovšem srozumitelné, že jejich zavedením dosáhla věda s technikou zásadních úspěchů.

Na matematickou přesnost perspektivního prostoru navazuje prostor bodový. V něm se vzdálenosti počítají pravoúhlými kroky.

Všechny barevné body mají stejnou vzdálenost od počátku, takže čtverec postavený na vrchol je kružnicí diskrétního prostoru. Vyhovuje definici kružnice.
Euklidův prostor nedovoluje přepočítat obsažené body do šachovnicové sítě, do diskrétního prostoru. Například bod P se souřadnicemi [x=2, y=2] najdeme v kontinuálním Euklidově prostoru opět ve vzdálenosti 4, jenže má jiné souřadnice, přibližně 2,8. 
Jinak s převodem z diskrétního prostoru do perspektivy, pro bod T [x=1, y=3]. Převod vyhovuje.

Bod C [x=2, y=3] prokazuje přesnou návaznost bodového a perspektivního zrakového prostoru. Od počátku je v obou prostorech stejně vzdálený, 5.

Pozorovatel v počátku – chodec přejde z počátku [0] do bodu [x=1, y=0] na vodorovné ose. Jak se změní jeho zrakový vjem?

Chodec v bodě K měl k chodci v bodu J vzdálenost 1. Totéž z postavení jiného chodce J na dolním obrázku. Z bodu K do I je vzdálenost 2, z bodu J do téhož I na horním a dolním obrázku vzdálenost vždy 1.

Přijatelnost takto zavedeného obrazu našeho světa se v tomto obhajuje.

Navíc i perspektivu lze vybavit přesnou prostorovou sítí. Takže návaznost obou prostorů nabízí našemu světu, perspektivnímu světu, že všechny jeho prostorové body mají celočíselné souřadnice.

Zorné úhly

Velikost objektů v lidském vnímání optika posuzuje zorným úhlem alfa.

V obrázku s milimetrovou sítí vyznačují velikosti zorných úhlů alfa navíc i délky vodorovných různobarevných úseček. V té které vzdálenosti jsou přímo úměrné jeho velikosti.

Přiložená pravítka ukazují, jak se mění vnímané délky objektů. Ve větší vzdálenosti od počátku se jejich délka zmenšuje zhruba lineárně, v blízkosti počátku ne: délky úseček se mění většími skoky.

Podobně by ukazovala kamera postavená uvnitř průvodu. Výšky blížících se postav se zprvu zvětšují rovnoměrně. Ale v těsné blízkosti kamery se rozměry zvětšují zrychleně, nelineárně - v závislosti na vzdálenosti od ní.

V tomto nacházím shodu mezi záběry z kamery a obrázkem s barevnými úsečkami. Lze posuzovat soulad mezi skutečností světa a jeho navrženým výkladem.

Rozpor

Na obrázku však sledujeme i rozpor se skutečnými vjemy našeho zraku. Sousední body, které leží na společné kružnici, se liší svou vzájemnou vzdáleností. Velký je rozdíl vždy u prvního bodu na oblouku, jenž je nejblíž ose.

Vzniká možnost dalšího upřesňování souvislostí.

a) Sousední body předpokládám navzájem vzdálené o nejmenší možnou vzdálenost. Tu fyzika zavedla Planckovou konstantou 10 na méně 34. metru. Tedy 10³⁴ bodů vytvoří délku 1 metr. Tento vliv lze dál promýšlet, i když nelinearita rozložení zůstane i nadále.

b)

Blindsight, doslovně vidění slepých, se zkoumá už půl století. Pro pochopení vztahu mezi mozkem a zrakovým vědomím (vím, že vidím) je blindsight důležitý tím, že ukazuje, jak zvířata i lidé, nevidomí proto, že mají poškozené zrakové oblasti mozku - oči, ale zrakové „nervy“ mají v pořádku -, se v některých situacích chovají, jako by slepí nebyli.

Blindsight byl definován jako zpracování zrakové informace, které si zvíře nebo člověk neuvědomují. Lidé říkají, že nic nevidí - a nelžou -, nicméně jejich chování nebo chování jejich organismu vypovídá o tom, že jejich mozek zrakové informace přijímá a zpracovává. Přijaté zrakové informace si však neuvědomují, neproniknou do jejich vědomí. s. 74

Podobně jako může ložiskové poškození mozkové kůry způsobit poruchu rozlišování barev, může způsobit i poruchu rozlišování pohybů… Jakmile tito pacienti nalévají z konvice do šálků čaj, obvykle přelijí. Proud čaje vidí jako oblouk zamrzlé tekutiny. Jsou ohroženi při přecházení ulice - nerozlišují, že se blíží auto. Nejprve je spatří v dálce, vzápětí auto „vyskočí“ přímo před nimi. s. 58 [ Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování - František Koukolík. Nakl. Karolinum, UK Praha 2003]

Je tedy rozlišování zrakových zážitků složitou činností, kterou lidský mozek ve své konstrukci má mimořádně složitě zajištěnou.

I obrovský zorný úhel, kterým disponujeme, nemůže zajišťovat zrak. Lidský mozek si periferní vidění do značné míry sám vymýšlí  [Nic není, jak se zdá. Periferní vidění je z velké části jen optickou iluzí - Stanislav Mihulka, 10.12.2016].

Zhodnocení

Návaznost bodového prostoru na zrakovou perspektivu přibližuje možnost posuzovat svět podložený vesmírnou technikou – v podstatě virtuální realitu. Zdrojem smyslových zážitků by mohla být nadřazená Informatika a nikoliv hmota.

- pokračování -

— blog —