Dienstbier: Rád bych stál v čele mnohasettisícové protivládní demonstrace

Diskuse byla vedena v několika tematických okruzích. Oba hlavní protagonisté se v názorech příliš nelišili, ať byla řeč o vztahu k Evropské unii, o roli odborů a jejich alternativě k politice české vlády, o české účasti v zahraničních vojenských misích, o nezaměstnanosti či o ekologii.

Některé konkrétní názory rozhodně stojí za zaznamenání. Táňa Fischerová v roli prezidentky by vetovala každý zákon s přílepky. Také jí chybí víc informací o činnosti českých europoslanců. Jiřímu Dienstbierovi nejvíc vadí, že čelní politici se někdy stávají bílými koňmi velkého kapitálu. Zmínil miliardáře Chrenka a Bakalu, což byla zjevná narážka na prezidentskou kandidaturu expremiéra Jana Fischera.

Zcela jednohlasně hovořili oba kandidáti v otázce vztahu k Evropské unii, NATO a k účasti našich vojáků v zahraničních misích. Tato účast má být vždy v souladu s mezinárodním právem a rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Shodné kladné stanovisko mají Fischerová i Dienstbier k evropskému pojetí sociálního státu.

V Česku je Dienstbier rozhodným zastáncem silného státu. Především v sociální sféře. Stát má podle něho zcela nezastupitelnou úlohu při zajišťování bezpečnostních složek. Stejně tak ve zdravotnictví, v základním, středním a vysokém školství, obecně ve všech veřejných službách. Nelze je privatizovat.

Dienstbier i Fischerová byli účastníky řady protivládních demonstrací v posledních letech. Některé z nich Fischerová i moderovala. Dienstbier prohlásil, že by jednou rád stál v čele mnohasettisícové demonstrace, která by tvrdě otřásla vládou.

Přes Zemanovu nepřítomnost se mezi účastníky diskusního večera hovořilo i o nejednotném postoji k jeho kandidatuře jak ve vedení ČSSD, tak v celé členské základně. Je všeobecně známo, že Miloš Zeman v době svého předsednictví vytáhl do vysoké politiky například Vladimíra Špidlu, Lubomíra Zaorálka či Stanislava Grosse, kteří se k němu později, zejména při prezidentské volbě v roce 2003, otočili zády.

V tomto směru je obdobný osud jiného předsedy ČSSD, Jiřího Paroubka. Také ten přivedl do vyšších sfér politiky mnohé, zejména regionální funkcionáře, kteří se od něj po volbách v roce 2010 odvrátili.