Červený Hrádek po pětadvaceti letech aneb uměle vytvořená senzace

Skutečně vyvážený pohled na události staré pětadvacet let zejména v podání České televize nečekejme. Česká televize podle očekávání připomenula ve středu 16. července 2014 ve svém vysílání vystoupení Miloše Jakeše na Červeném Hrádku v létě roku 1989. Toto vystoupení tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ, které se tehdy šířilo republikou na amatérsky pořizovaných nahrávkách, prý ukázalo v plné nahotě, že tehdejší režim již mlel z posledních sil a stal se jakousi karikaturou sama sebe. Ano, režim skutečně v listopadu 1989 padl, ovšem okolnosti onoho zmiňovaného vystoupení je třeba uvést na pravou míru. Česká televize ráda očerňuje minulost, vytrhává věci z kontextu, šíří antikomunismus a nejrůznější tendenční názory jednotlivých redaktorů na úkor vyváženosti zpravodajství a objektivity informací. To je dlouhodobě známo a je nutno na to stále upozorňovat.

Také v tomto případě ČT vytrhává věci z kontextu, proto jsem se rozhodl uvést vzpomínku na tehdejší vystoupení vyslovenou přímo M. Jakešem v knize Viděno deseti, která vyšla v roce 2009. Tato kniha obsahuje deset zajímavých rozhovorů s aktéry listopadových událostí roku 1989 u nás a může dobře posloužit k rozšíření obzorů i mladé generaci zajímající se o naši novodobou historii. O Miloši Jakešovi si každý může myslet, co chce. Osobně jej vnímám především jako člověka, který byl přesvědčením komunistou a tím také zůstal, na rozdíl od mnoha jiných. Ve srovnání s politiky typu Nečase, Kalouska, Drábka či Parkanové co do odbornosti či morálky zcela jistě obstojí i dnes. Toť můj osobní názor.

Uvádím zde tedy pro uvedení skutečného nezkresleného kontextu výtah z rozhovoru novináře Jana Jelínka s Milošem Jakešem z knihy Viděno deseti týkající se právě již zmiňovaného vystoupení na Červeném Hrádku v létě roku 1989.

Jan Jelínek: „V létě roku 1989 jste vystoupil na besedě v západočeském Červeném Hrádku. Váš neoficiální projev spatra byl během listopadového převratu zesměšňován, stal jste se terčem urážek na ulicích a náměstích. Nazývali Vás „kůlem v plotě“. Jak se na vše díváte s odstupem dvaceti let?“

Miloš Jakeš: „Západočeský kraj jsem navštívil 17. července 1989. Po setkání s vedoucími funkcionáři kraje jsem nejdříve zavítal do plzeňské Škodovky, pobesedoval tam s dělníky, techniky a vedením podniku, zajímal se o uskutečňování atomového programu. Potom jsem navštívil jednotku Pohraniční stráže a seznámil se s její činností při ostraze státní hranice. Dále jsem si prohlédl některá pracoviště Státního statku Tachov a hovořil s vedoucími pracovníky a funkcionáři KSČ a SSM o jejich výsledcích a dalších záměrech rozvoje statku. Nakonec jsem přijel do Červeného Hrádku na aktiv funkcionářů Západočeského kraje. Vzpomínám, jak na něm se zápalem promluvil předválečný člen strany, který ocenil úspěchy budování socialistického zřízení v naší zemi a jejich význam pro sociální jistoty občanů, pro jejich zdraví, vzdělání, spokojenost. Tenhle poctivý člověk přitom vyzval ke zvýšení aktivity všech komunistů. Potom předsedající aktivu vybídl přítomné k diskusi, aby mi kladli písemné dotazy na papíře, na něž jsem odpovídal.“

Jan Jelínek: „Takže jste k aktivu hovořil „z voleje“…

Miloš Jakeš: „Ano. Účastníci chtěli vědět o organizování podpisů pod text „Několik vět“, sepsaný Chartou 77, režírovaném Havlem pro vysílání západním rozhlasem tak, aby lidé nabyli dojmu, že „Několik vět“ podepisují všechny vrstvy občanů.“

Jan Jelínek: „Dostal jste také dotazy navrhující radikální postup vůči disentu?“

Miloš Jakeš: „Ano, dostal. Abychom tvrdě zasáhli proti těm, kdo narušují svou protisocialistickou činností společný zájem.“

Jan Jelínek: „Co jste na takové přímluvy takzvaně od rány odpověděl?“

Miloš Jakeš: „Řekl jsem, že je především věcí členů strany, aby tomu čelili, protože bez jejich účasti a zásadovosti zůstane vedení KSČ jako kůl v plotě. Tohle mé vyjádření, které bylo reakcí na názor z pléna aktivu, že vše by měl vyřešit ÚV KSČ, a k tomu jedno moje přeřeknutí a zmínka o peněžních příjmech některých umělců – zpěváků, se pak stalo okřídleným prostředkem mého znevažování a zesměšňování ve sdělovacích prostředcích.“

Jan Jelínek: „Jak pohlížíte na charakter dnešních sdělovacích prostředků, médií, jak se dnes říká?“

Miloš Jakeš: „Plně ovládly formování veřejného mínění a vymývání mozků občanů. Dokážou z korupčníka vykreslit váženého občana, z křivě přísahajícího a lháře člověka pravdy a lásky, z tuctového spisovatele světoznámého dramatika a z vynálezce „humanitárního bombardování“ mírotvorce, kterému zapomněli udělit Nobelovu cenu. Není se tedy co divit, že po dvaceti letech Červený Hrádek ještě žije v myslích mnoha lidí, kteří jsou pořád zaslepeni a ještě pořádně neprohlédli“.

Tolik výňatek z knihy Viděno deseti týkající se vystoupení M. Jakeše na Červeném Hrádku v roce 1989. Sdělovací prostředky často umí opravdu divy. Dokáží vhodným prostříháním zcela změnit skutečné sdělení. Mnozí současní či bývalí politici by mohli vyprávět. Nejen ti komunističtí. Třeba Jiří Paroubek má s manipulací novinářů také bohaté zkušenosti, stejně jako Miloš Zeman a mnozí další. Právě proto nelze ustávat v tlaku na veřejnoprávní sdělovací prostředky, aby informovaly věcně, pravdivě a vyváženě a bez  politických tlaků. To je ale běh na velmi dlouhou trať, což jen a jen znovu vypovídá o dlouhodobě trvajícím mizerném stavu našich veřejnoprávních sdělovacích prostředků.