Čas budoucí v Havlově heslu "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" mě v žádném případě neuspokojuje

obrazek
23.12.2011 10:00
Úmrtí Václava Havla je důvodem k smutku pro jeho rodinu, nejbližší blízké, ale i pro ty, kteří v něm viděli mimořádnou lidskou osobnost, která jim byla vzorem. V žádném případě jeho odchod z tohoto světa není tragédií. Vždyť tam, kam všichni od narození směřujeme, odešel na konci svých sil, v požehnaném věku, k němuž mu pomohla mimořádně kvalitní a nepřetržitá lékařská péče, na kterou drtivá většina těch, kteří ho cinkáním klíčů vyzvali převzít presidentskou funkci, dnes kvůli regulačním poplatkům a nadstandardním platbám, nedosáhne. Tuto mimořádně sobeckou realitu lidem z podhradí paradoxně zařídili ti, kteří ve všech pádech skloňují, jakým jim byl a je Václav Havel vzorem. Vše, co se tyto dny kolem jeho smrti děje, za něho píše někdo jiný. Bohužel, je to znát, neboť to nemá nic společného s jeho stále připomínanou plachostí a skromností.

Já jsem se s Václavem Havlem občansky rozešel po jeho první amnestii. Na Hrad jsem mu tehdy poslal rozhořčený dopis, ve kterém jsem vyjádřil své nepochopení, proč by na přechodu země k demokracii jako první měli "vydělat" nezpochybnitelní kriminálníci. Bohužel, jediné, co jsem na svém tehdejším postoji, po tom co se dělo a děje, mohl změnit je, že na něm, teď už bez uvozovek, vydělávají ti, kteří by v kriminále měli sedět. Místo toho však zastávají vysoké funkce na všech politických úrovních, ve státní správě, ale i v privátním sektoru.

Ano, to je pro mne výsledek politické práce Václava Havla, byť jsem přesvědčený, že to nebylo jeho cílem. Politická historie však nehodnotí jen viníky, ale i ty, kteří - ač mohli - v boji proti nepravostem nevyužili všechny možnosti, které se jim nabízely. Vůči legislativní tmě, ve které se rozhučely razící štíty řízené neviditelnou a o to více nenažranou rukou trhu, neměl být sametově plachý. NEMOHL JI NEVIDĚT, NEMOHL JE NESLYŠET! Měl se ke škůdcům této země chovat jako se oni chovali a chovají k ní. Měl být vůči nim spravedlivě bezohledný. Nebyl by na to sám. Náměstí, vysoké školy, divadla a fabriky by jeho povel v žádném případě nepřeslechly. Mohl být pochovám s tím, že by pravda a láska zvítězila.

Čas budoucí, které se v jeho heslu "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" stále skrývá, mě v žádném případě neuspokojuje.

Přesto za ten nádherný čas naděje čest jeho památce.

stvan
Není důležité co si o sobě myslím já, ale co si o mně myslí druzí.
Klíčová slova: Václav Havel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

stvan

Vladimíre, díky za přání, které samozřejmě opětuji. Co se týče  názoru kolegy KUlíka. V.Havel si zaslouží, aby jeho samotného a nebo období kdy aktivně, či pasivně ovlivňoval život v naší zemi,  hodnotil každý tak jak ho vnímal, jak se  říká, na vlastní kůži. Pokud vrcholový politik s reálnou mocí tvrdí, že něco nechtěl a přesto se to stalo, tak je to přiznání vlastní politické neschopnosti. To samozřejmě neplatí pokud  reálnou moc nemá.  V. Havel ji měl a v množství větším než malém. "Pouze" ji nechtěl a nebo neuměl využít.

rku

Je s podivem, že i lidé kteří v té době žili, opakují stále pitomost, že Havel rozbil Československo. Havel odstoupil z funkce prezidenta poté když Slovenská národní rada přijala deklaraci o svrchovanosti. Na rozdělení republiky se pak dohodl Klaus a Mečar. Mimochodem, Slováci vždy vyčítali Masarykovi že nedodržel Pittsburskou dohodu. Paní Chrtková je asi nadána jasnovidectvím (nebo má kyvadlo), v roce 1986 nedoufal téměř nikdo že se komunismus zhroutí-ani CIA. I když většina obyvatel byla asi proti rozdělení Československa, dnes musí každý rozumný člověk uznat, že je dobře že k tomu došlo. Pokud jde o poměry v první republice, bylo by dobře, kdyby si pí. Chrtková přečetla peroutkovo Budování státu.