Analýza programu národních socialistů z r. 1897 – pohled Václava Schustera

Hnutí tak mla­dé akceptovalo nejprve veškeré sociálně-reformní snahy sociální demokracie, tudíž jmenovitě tzv. její prozatímní program v me­zích přítomného právního a společenského řádu. Čeho se ještě nedostávalo, poskytly známé na­uky katedrového socialismu. Národní dělnictvo rozhodně odmítlo Marxovskou sociální demo­kracii hlásaný třídní boj. Podobně jako Fabianská společnost v Anglii ohrazuje se ná­rodní dělnictvo proti zvrácenosti, které se dopouštějí sociální demokraté tím, že střední třídy obyvatelstva, z nichž vzešly nauky i bojovnici socialismu, osočuji jako nejnepřátelštější snahám socialistickým. Spíše vyhledává pojítka malého muže všech vrstev výrobních k společné obraně slučující. Národní dělnictvo nepřejímá kolektivismu, obávajíc se důvodně, že jest nebezpečným po­kroku, hospodářské svobodě i neodvislosti jed­notlivcově. Zajímavým byl projev tzv. teoretických anarchistů na veřejné schůzi národního dělnictva dne 21. května 1897. v Budějovicích konané, kde prohlásili, že jsou jim národní dělníci sympatičtějšími než sociální demokraté, jelikož jsou bližší svobodě.

Oceňujíc přirozenou zištnost člo­věka a nezbytnost soukromého majetku, chová se oproti kolektivismu kriticky, podobně jako kathedrový socialismus. Slepou viru kollektivistické sociální demokracie v nutnost záhuby malovýroby živnostenské a rolnické nesdílí, na­opak jest přesvědčeno, že jistá maloživnostenská odvětví přetrvají všechny právní a spole­čenské změny. Jestliže určité třídy střední jsou v úpadku, jiné vzrostly a sesilily jako nikdy před tím. Národní dělnictvo odporuje rozhodně všem nárokům na rovnou mzdu, stejný počet pracovních hodin, stejnou autoritu a stejné zařízení pro každého. Jmenovitě odmítá požadavek, či spíše heslo o osmihodinné době pracovní. Chce zákonné upravení a podstatné zkráceni pracovní doby, různé dle povahy a obtíží prací, uznávajíc, že někde, jako při zemědělství, alespoň v jistých ročních dobách trvání práce vůbec nelze omezit nelze. Zavrhuje revoluci a větším právem než kolektivistická sociální demokracie dovolává se evoluce, neboť kdyby byla evoluční teorie sociální demokracii německou tak často hlásaná správ­nou, musit by v budoucí socialistické společnosti tkvít již zárodek nové a nesměla by být tato typem nejdokonalejšího a posledního řádu spo­lečenského. Stávky nejsou národnímu dělnictvu zbraní bojovnou, nýbrž praktickým prostředkem své­pomocným k zlepšení osudu dělnictva, nestačí-li cesta smírná.

Nové hnutí jest národním hnutím sociálním, jež ovšem myšlenku národnostní nepojímá pouze v úzkém smyslu ochrany práv jazykových. Ná­rodní dělnictvo jest přesvědčeno, že boj o chléb spojen jest nerozlučně s nevyhladitelnými pří­znaky národnosti; ví, že právo na práci může být výhradně právem příslušníků určitého ná­rodního a státního svazku a pochopuje, bráni-li se domácí dělnici proti vpádu cizích. Oceňuje rozdílnost poměrů a národních individualit, šablonovitost sociální demokracie zavrhuje. Smy­slem pro praktické, v blízké době uskutečnitelné reformy sociální podobá se anglickému dělnictvu, uvědoměním národním a státoprávním valné a nejvážnější části socialistů francouzských.

V programu národního dělnictva oceněny jsou hluboké rozdíly, které tvoři dědičná stavba duševní v našem způsobu cítění a myšleni, byť i zájmy byly na pohled jakkoliv totožný  I tam, kde sociální demokracie největšího do­znala rozšíření, v Německu, vyslovují se pro vytvářeni národních typú sociálních. Ve skutečnosti nedala se posud nikdy sociální hnutí vtěsnat v jednotné snažení a v jeden program. Dělnictvo kontinentu nepřestává se domáhat k provedení svých po­žadavků zakročení státního, lid anglický a ame­rický naproti tomu spoléhá na individuální svépomoc. Anglické dělnictvo příliš miluje svobodu, aby státu svěřilo své osudy.

Styky mezinárodní národní dělnictvo ne­zavrhuje, obmezuje je však na nutné společné hájení hospodářských zájmů, kde právě potřeba jeho se jeví. Ve zvláštních poměrech zemí českých a rakouských čerpá organizace národního dělnictva důvody svého oprávnění, neboť nelze ani myslit, že některá idea by byla s to pře­konat odvěké národnostní, politické, hospodář­ské a společenské rozdíly v Rakousku. Není tudíž správné považovat sociální demokracii ra­kouskou za jediný oprávněný typ sociálního hnutí v Rakousku, zvláště však v českých zemích.

Národní dělnictvo opustilo ony body pro­gramu sociálně-demokratického, jež tvoří nepřeklenutelnou propast mezi zorganisovaným proletariátem a vrstvami ostatními, odmítlo zároveň i snahy, jichž splněni, není-li vůbec pochybné, tož alespoň odloženo jest do nedohledného bu­doucna. Přes to vše nepřestává být národní dělnictvo sociálním, byt i nebylo součástí sociálně-demokratické organizace. Velmi případně vyznačuje rozdíl takový ve svých před­náškách o dějinách politické ekonomie univers. prof. v Halle n. S. Dr. Diehl: .Každý sociální demokrat jest socialistou, ne každý socialista však je sociálním demokratem (tj. přívržencem politi­cké strany sociálně-demokratické a jejího pro­gramu). Opustivše výstřední kollektivism, podmíněný násilným převratem všech poměrů a zásadu třídního boje, zaujalo národně-sociálnf dělnictvo místo tam, kde ve znamení sociálního míru pro­pasti společnost rozrývající se překlenují úsilnou tvořivou prací (kráceno).

 Kdo byl dr. Václav Schuster, autor článku?

Narodil se 7 dubna 1871 ve VojkovicÍch, nabyl na pražské universitě Karlově hodnosti doktora práv, složiv státní zkoušky a rigorosa s vše­obecným vyznamenáním.  Hospitoval na universitě v Halle n. Sallou, byl jmenován r. 1896 tajemníkem obchodní komory v Českých  Budějovicích, kde se jako spolupracovník dr, Aug. Zátky se činně zúčastnil ná­rodní práce. V r. 1900 přesel k Obchodní. a živnostenské komoře v Praze, kde byl jednomyslně zvolen I. sekretářem. V dubnu 1900 se stal ředitelem Komorního ústavu pro zvelebování živností  a položil základ zvelebovací živnostenské akce.  R. 1908 byl zvolen za m. Jílové, C. Kostelec a Benešov poslancem a později členem stálé finanční sněmovní komise. Byl členem státní železniční rady a jiných poradních sborů při minister­stvech ve Vídní. R. 1914 odmítl nabídnutý mu úřad ministerského  rady s titulem sekčního šéfa v rakouském. ministerstvu veřejných prací ve Vídni.  

V listopadu 1918 byl povolán v hodnosti státního tajemníka  na miisterstvu obchodu. Ve funkci mimořádného vyslance a zplnomocněnce ministra položil základy československé  obchodní. politiky a uzavřel obchodní. smlou­vu s Německem,, Rakouskem,, Bulharskem , a Jugosláávii. Na jaře  1922 byl zvolen za předsedu správní rady Všeobecné české bankovní jednoty v Praze, kde byl jako úřadující předseda činným až do r. 1929. Důsledkem přijetí zmíněné volby vzdal se r. 1922 úřadu ve státní správě. Po fusí Všeobecné české bankovní jednoty s Českou bankou Union byl zvolen r. 1929 vicepresidentem správní rady této banky; krom toho byl členem správních rad některých význačných akciových průmyslových  podniků. R 1931 byl vedoucím československé delegace na světovém kongresu mezinárodního obchodu (Washington).

Obchodní komora v Praze mu přiznala nejvyšší vyznamenání, zlatou medaili s diplomem. Průběhem doby pro­cestoval téměř celou Evropu a severní Afriku. Byl řádným členem Národohospodářského  ústavu při České akademií, řádným členem Orientálního ústavu, členem kuratoria Rašínova fondu, členem čestného předsednictva Svobodné školy politických nauk v Praze, dopisujícím členem obchodních komor v Olomouci a v Českýh Budějovicích, předsedou České společností národohospodářské., vicepresidentem Rakouské. obchodní komory v Praze, čle­nem kuratoria a správní rady Pražských vzorkových veletrhů, členem Poradního sboru pro otázky hospodářské pří mininsterstvu obchodu, Zemské rady živnostenské, čest­ného výboru Societe Belge ďetudes et ďexpansion v Liege, předsedou československou-belgické ekonomické společnosti, předsedou Panevropské Unie vČeskoslovensku, předsedou od­borné sekce továren na pryžové a osinkové zboží při Ústředním svazu čsl. průmyslníků, vicepresidentem Institut International des classes moyennes v Bruselu. Zemřel 12. srpna 1944 v Praze.

Když byla 11. září 1926 založena odbočka Panevropské unie v Československu, negativně reagovaly národně demokratické Národní listy a komunistické Rudé Právo. Pozitivně reagovaly pouze Lidové noviny. Večerník Národních listů označoval Coudenhove za Němce, v jehož myšlenkách je ukryta myšlenka německého imperialismu a Rudé Právo přetiskovalo články z Izvěstijí a označovalo ho za propagátora evropské integrace, za spasitele kapitalistické Evropy. Myšlenku Panevropy naopak podporovala u nás i vlivná agrární strana. Předseda české Panevropy se stal Václav Schuster, který již ve dvacátých letech tvrdil,, že pouze dorozumění Německa a Francie představuje jedinou možnou cestu k obnově fungování evropského hospodářství.

 Václav Schuster byl činným literárně v četných listech den­ních, odborných a revuálnich v tuzemsku i za hranicemi. Do Pražské lidové-revue (ročník VIl)  napsal K otázce sanace zemských financí. Po 20 roků redigoval revui Živnostenský Věstník.

Vydal  řadu spisů v oboru politiky agrární, živnostenské a obchodní:  K sociální otázce stavu rolnického (1894), Podstata středního stavu a středostavovské politiky, zvláště živnosteské (1910), Učednická oíázka 1902, Útulek pro učně 1903, Die Lehrlingsfrage (1903), Die Gewerbefoederungsanstalten in Prag (1910), Obchodní a živnostenskoprávní rukověť (1913), Učednická otázka (1902), Útulky pro učně (1903), Boj proti nevkusu (1915), Z poválečného vývoje naší obchodní politiky (1923), Směrnice naší obchodní politiky (1923), Problém evropské hospodářské pospolitostí s hlediska Československa (1927) , Co počíti s výsledky mezinárodních hospodářských konferencí? (1928),  Otázka hospodářské součinností a stě­žejní ekonomické problémy v Evropě (1930),  Hospodářská »Panevropa« (1930), Celní válka nebo celní mír? (Přes 70.000 km celních hranic k hospodářskému sblíženi v Evropě) 1930, O nutnosti uvolnění mezinárodního obchodu (1930), Obchodně-politický problém střední Evropy 1931, Několik dojmů z hospodářského života SSA (1932), Nynější stav hospodářského problému podunajského, Hospodářské poměry a problémy soudobého Německa.

Základní použitá literatura

Navrátil, Michal. Almanach československých právníků. Praha: Otakar Janáček 1930. 560 s-.

Obzor národohospodářský 1897. Ročník II.

Slovník národohospodářský, sociální a politický. III. díl. Praha 1933

http://www.vasevec.cz/clanky/strucne-dejiny-ceskych-narodnich-socialistu