Zbyněk Fiala: Vláda a konflikt s odbory

Premiér Petr Nečas potvrdil své neústupné stanovisko i při úterní schůzce s předsedou ČMKOS Jaroslavem Zavadilem. Odbory chtějí zachovat stávající systém, zatímco vláda nabízí debatu o změnách tarifů a dalších krocích, které však vždycky mají dojít k tomu, že lidé ve státní správě dostanou o deset procent méně. Nebo ještě méně.

"Máme obavy, že nedojde jenom k minus deseti, ale k poměrně většímu poklesu platů při tom systému, jaký byl navrhován," řekl po jednání Zavadil. Připomněl, že vedle toho porostou výdaje domácností, protože se chystá zvýšení DPH či zdražení energie. Není divu, že to lidi táhne do ulic.

Zkušenost ze zářijové demonstrace policistů, učitelů, zdravotníků a dalších odborových svazů z oblasti služeb, bez kterých se fungující stát prostě nemůže obejít, ukazuje, že lidé se už probudili z apatie a myslí na aktivní obranu. Nejde jen o to, že na přeplněném Palachově náměstí a v okolních ulicích bylo 40 tisíc (podle některých skoro 50 tisíc) lidí, kteří byli jednu chvíli odhodláni vyrazit i na Václavák, „ke koni“.
Podstatnější je, že většinou šlo o lidi v nejproduktivnějším věku, vlastně převažovali mladí. A také, že k lidem, kteří vážili mnohahodinovou cestu autobusy třeba až z Ostravy, se vydatně přidávali Pražané. Odborovou složku protestu tak spontánně doplnila významná složka politická. Pokud tohle vládě uniklo, dělá strategickou chybu. Tohle byl zásadní signál změny. 

A konfrontace pokračuje. Je možné, že na vládní straně jsme svědky hry vabank, neboť tam se v tuto chvíli rozdávají karty v souboji o vedení pravice. Množí se zájemci o předvádění státnického odhodlání a síly. ODS se děsí prohry v komunálních volbách v Praze a v dalších velkých městech. Ztráty v Senátu jsou jisté. Připomeňme, že v krajských volbách před dvěma lety si ODS ani neškrtla a letos ve sněmovních volbách ztratila polovinu voličů, byť se to pak podařilo zastřít slepením pravicové koalice. Pravici však poměr 118 hlasů ve Sněmovně zatemňuje reálný poměr sil ve společnosti. Konflikt s odbory nevnímá jako vážné riziko společenských otřesů, ale jen jako příležitostnou kulisu, před kterou se může tísněný Petr Nečas a jeho ODS vymezovat vůči stále dotěrnějšímu Miroslavu Kalouskovi a jeho TOP 09.

Reálná státní moc, kterou má (teoreticky) premiér na povel, se tu kasá proti symbolické moci financů, kteří mohou udeřit jen klotovými rukávy a škrtající tužkou. Obě strany jsou zasněny do vyhlídky pravicového hegemona, avšak síly, kterými chtějí šermovat, zdaleka nejsou jisté. Vláda udělala chybu, že se rozhádala s vlastní policí a armádou. Že si znepřátelila úředníky, na kterých je závislá (včetně těch finančních). Že si dělá legraci z učitelů, kterým odvolává, co slíbila a slibuje, co odvolá, když levou rukou přidává a pravou bere. Že namíchla zdravotníky, za které se lidé častěji postaví než za poslance a ministry. Že rozdává těm, kdo nepotřebují, a pak šaškuje, že musí šetřit. 

Demokracie má jeden dobrý nástroj k tomu, aby žádný přehmat netrval moc dlouho. Jmenuje se volby. Jsou lepší než přímá akce. Ale lidé musí přijít. Je to příležitost jak nahradit silovou přetlačovanou pouhým symbolickým zápasem. Také hrozba stávkou je lepší než stávka. Jen když se lidé i vláda probudí pozdě a nechají si příležitost utéct mezi prsty, končí to v ulicích. A teprve pak přijdou změny. Ten, koho při takových příležitostech obvykle nelze vyměnit, je lid. Bývá to vláda, kdo je na řadě.