Navždy odešel ochránce chudých a hrdina Latinské Ameriky

Hugo Chávez odvedl za čtrnáct let vlády obrovský kus práce. Byl přesvědčený socialista a nikdy nezůstal jen u prázdných proklamací – co slíbil, to splnil. Z ropného bohatství přestaly profitovat pouze zahraniční monopoly a začalo být distribuováno samotným Venezuelanům prostřednictvím řady sociálních programů. Prezident často navštěvoval chudinské čtvrti a pro vysvobození milionů lidí z chudoby dělal maximum. Zasadil se o vznik lidových supermarketů, kde se prodává zboží za státem dotované ceny. Po vzoru Kuby zavedl bezplatné vzdělání a zdravotní péči. Významně se snížila negramotnost i kojenecká úmrtnost a vzrostl počet vysokoškoláků. 90 % Venezuelanů si poprvé v dějinách může dopřát tři jídla denně. Mít střechu nad hlavou se stalo lidským právem a i ti nejchudší nyní důstojně bydlí. Život ve Venezuele jistě není zcela ideální a existují problémy jako např. vysoká kriminalita a inflace, ale nelze očekávat, že vše je možné změnit k dokonalosti během pouhých čtrnácti let.

Hugo Chávez byl velmi aktivní i na poli zahraniční politiky, kde dokázal stmelit latinskoamerické země a vrátit jim sebevědomí v minulosti často pošlapávané USA. Socialistickou revolucí inspiroval i další země regionu a významně se zasadil o pokrok v integraci subkontinentu. Založil Banku Jihu, Univerzitu Jihu, televizní kanál Telesur a stál u zrodu mezinárodních organizací CELAC a ALBA. Jako skutečný latinskoamerický vlastenec pomáhal překonat těžkosti bratrským národům. Vyvážel na Kubu ropu za zvýhodněnou cenu, čímž pomohl Kubáncům zmírnit americké embargo, kterému čelí již déle než padesát let. Odkoupil argentinské dluhy, takže Argentina mohla vyplatit své věřitele a nemusela si brát půjčky s vysokými úroky. Stejně tak pomohl Ekvádoru a Bolívii, jejichž se stala Venezuela novým věřitelem. Odmítal tzv. humanitární intervence a násilné změny režimů v režii USA a NATO – byl přítelem Saddáma Husajna, Muammara Kaddáfího, Bašára Asada, Mahmúda Ahmadínežáda i Vladimira Putina. Poskytl azyl palestinským uprchlíkům a vystupoval proti agresivnímu sionismu a militarismu. Byl považován za ideového nástupce Fidela Castra, který ho však přežil.

„El comandante“ se těšil respektu po celém světě a fandily mu i mnohé známé osobnosti – např. americký režisér Oliver Stone, dokumentarista Michael Moore nebo herec Sean Penn. Bývalý americký prezident Jimmy Carter ho ocenil jako státníka, který se zasloužil o zlepšení života milionů svých krajanů a o skutečnou nezávislost Latinské Ameriky. Mainstreamová média Cháveze často nálepkují jako „kontroverzního“ nebo „autoritářského“ politika, za jehož vlády došlo k omezení demokracie a lidských práv ve Venezuele. Co je však kontroverzního na tom, že prosadil, aby z nerostného bohatství země měli prospěch její obyvatelé? Co je autoritářského na tom, že byl opakovaně zvolen v demokratických volbách, které nezpochybnili ani mezinárodní pozorovatelé? Jak omezil demokracii, když opozice nebyla pronásledována ani perzekuována a lidským právem se stalo mít střechu nad hlavou, stravu, bezplatné vzdělání a lékařské ošetření?

Viceprezident Nicolás Maduro se obává, že určité zahraniční kruhy a pravicová opozice využijí prezidentovy smrti k destabilizaci země za účelem změny režimu, a proto vypověděl dva podezřelé americké diplomaty. Zároveň vyjádřil domněnku, že za Chávezovým onemocněním stáli zahraniční nepřátelé stejně jako v případě nevyjasněného úmrtí palestinského vůdce Jásira Arafata, který byl pravděpodobně otráven. Je třeba připomenout, že rakovinou v posledních letech onemocněli další tři latinskoameričtí levicoví (!) prezidenti – Lula Da Silva, Dilma Rousseffová a Fernando Lugo – což se jeví jako příliš velká náhoda. CIA už stála za mnoha atentáty a změnami režimů – vzpomeňme na řadu neúspěšných pokusů o zavraždění Fidela Castra nebo vojenský puč, který v roce 1973 zbavil moci chilského socialistického prezidenta Salvadora Allendeho. V souvislosti s Chávezovým skonem média hovoří o „nové kapitole venezuelských dějin“. Tím je zřejmě myšlen odklon od socialismu 21. století, likvidace sociálního státu a návrat do područí USA. Věřím, že Venezuelané budou rozvíjet prezidentův odkaz a do měsíce zvolí novou hlavou státu Nicoláse Madura, který je garantem dosavadního kurzu.

Hugo Chávez přivedl svou zemi na cestu socialismu a podařilo se mu zredukovat chudobu o 44 %. Dal mnoha Venezuelanům naději, že s pomocí státu budou moci prožít důstojný život. Byl první prezident, který se zajímal o problémy obyčejných lidí a řešil je. Proto ho milovali a opakovaně vítězil ve svobodných volbách. V této práci chtěl pokračovat i v dalším šestiletém funkčním období, ale bohužel se nedožil ani inaugurace. Budiž mu země lehká…