Jiří Paroubek: Erdogan se nám vybarvuje

Tedy sousední země, kde se Erdogan již téměř šest let bezúspěšně snažil a snaží o svržení legitimně zvoleného prezidenta a vlády. Erdogan zkrátka sní svůj neoosmanský sen, který by měl Turecko vrátit na orbit výbojů a ovládnutí území někdejší Osmanské říše anebo alespoň části.

Na Sýrii se Erdogan dívá jako na osmanský pašalík, což dokládá svým vyjádřením, že se ze všeho nejvíc snaží a bude zasazovat o svržení prezidenta Asada. To vše v okamžiku, kdy prezident Asad skrze svou armádu ovládá území s většinou obyvatelstva Sýrie a čtyři největší syrská města, počínaje hlavním městem Damaškem, které vždy bylo, tedy po celou dobu války v Sýrii, pod kontrolou vlády a syrské armády. Ovládá také celé středomořské pobřeží Sýrie, kde lidé žijí v relativním klidu. B. Asad také chrání osm milionů vnitřních uprchlíků, kteří utekli ze svých obydlí v jiných částech Sýrie před radikálními islamisty, kteří jsou či donedávna byli přáteli tureckého prezidenta.

Turecký prezident nebere v úvahu ani možnou jinou politickou konstelaci ve Washingtonu a ani jiný možný pohled nového amerického prezidenta na priority řešení bezpečnostních zájmů USA v Sýrii, respektive v Iráku, což jsou spojité nádoby. Jak se zdá, Turmp přichází s názorem, že hlavním nebezpečím pro zájmy USA je Islámský stát a Asadova pozice jej příliš nezajímá. Pokud to tak bude, bude to průlom v americkém pohledu na věc. A řekněme si otevřeně, že žádoucí průlom.

To, že se Erdogan neváhá vyjádřit proti jakémukoli realistickému uspořádání v Sýrii, je zřejmé. Bez Asada totiž mírový proces nejen nezačne, ale hlavně úspěšné neskončí.

A co je pro prezidenta Erdogana smutnější, alternativu k prezidentu Asadovi Sýrii nedodal ani s Muslimským bratrstvem, které z počátku bojů podporoval, podobně jako před tím v Egyptě. A štěstí neudělal po vojenské decimaci Muslimského bratrstva ani se svým novým koněm, s Islámským státem.

Této organizaci šly dodávky zbraní přes Turecko a z Turecka, stejnou trasou procházeli přes Turecko také bojovníci IS z celé Evropy. To všechno na svém území Turecko tolerovalo. A hlavně, Erdoganova rodina podle všeho dělala hezké kšeftíky s ropou kradenou Islámským státem ve východosyrských oblastech, které se nacházely pod kontrolou této teroristické organizace. Tedy, financování IS bylo, jak to šetrně říci, dlouhou dobu zajišťováno minimálně s vědomím tureckého prezidenta Erdogana.

Jiří Paroubek