Změna jménem revoluce

Revoluce je tady! Běh převratných událostí nedokáže zastavit ani to, že Stačilo! propadlo. Ostatně, nemělo na tom žádný podíl. Prezident Petr Pavel může rozhodnutí oddalovat a komplikovat, ale na to nejpodstatnější nemá větší vliv než jeho francouzská kolega Emmanuel Macron, kterému se to také sype pod rukama.

Avšak tohle přirovnání jde trochu od věci.  Tahle revoluce nevypukla tak, že klesá shora jako když protéká střecha. Neútočí na štáby, na které ukazuje neomylný prst vůdce. Má možná společné rysy s nástupem čínské revoluce, kdy Velký kormidelník Mao Dlouhým pochodem obcházel města, aby unikal střetům se silnějším protivníkem a budoval základny na opuštěném venkově.

Ale teď je to bez kormidelníka a nepřítel není ozbrojen. Tím nepřítelem je drahá energie, která zrychluje úpadek života v obcích, měnících se na vymírající starobince nebo v lepším na pouhé noclehárny. To vše se ale změnilo objevem zlata, které může obnovu obcí profinancovat.

Kde je to zlato? Je na střechách domů a na vršcích okolních kopců. A co se změnilo? Smíme si na něj konečně sáhnout.

Fotovoltaika do 100 kW je od srpna bez podnikatelské licence. Když je to na střeše a pro vlastní spotřebu, nemusíte se nikoho ptát. Totéž akumulace, která je zhruba stejně velká jako takový zdroj. Revolucí je sdílení výroby a spotřeby elektřiny, spojování sil, které od léta spouští naplno. Urychlí se povolovací řízení větrníků.

Už je to tady, šeptají si natěšení a pouštějí se do projektů.

Chcete se odstřihnout od Lipské burzy? Obce to najednou mají snazší než republika ovládaná partou energetických mogulů. A energetičtí mogulové tomu svou nenasytností značně pomohli, protože existenční ohrožení nesmyslně drahými účty za elektřinu a teplo zvyšuje hodnotu energetické svobody. Během voleb nám tuto převratnou změnu ukázaly události, které trochu zapadly v přívalu politického zpravodajství:

„Šest obcí na Vysočině během voleb hlasovalo o větrných elektrárnách. V polovině případů dali obyvatelé Vysočiny větrné energii zelenou,“ píše Pelhřimovský deník. Třeba v Polné občané větrníky odmítli, ale v nedaleké Věžničce je chtějí –  a vědí přesně proč.

https://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/vetrna-energie-rozbourila-vysocinu-referenda-meni-vztahy-mezi-obcemi-i-sousedy.html

https://www.obnovitelne.cz/clanek/4169/pri-volbach-se-rozhodovalo-i-o-vetrnych-elektrarnach-referenda-dopadla-pul-na-pul

Věžnička v létě přijala energetickou koncepci zaměřenou na „maximální možnou míru energetické soběstačnosti a bezpečnosti, a to prostřednictvím kombinace obnovitelných zdrojů, komunitní energetiky, moderní i tradiční infrastruktury. To vše v souladu s hospodářskými a společenskými potřebami obce a s ohledem na aktuální vývoj v oblastech (1) dekarbonizace, (2) využívání moderních technologií a zdrojů energie a (3) stabilizace nákladů na energie pro obyvatele i obec a (4) každodenního života obyvatel.“

A chystají to nejen pro sebe. Uvedený dokument počítá s možným přesahem do širšího regionu formou spolupráce s okolními obcemi a partnery. Plánovaný větrník je definován jako “komunitní“, ale to musíme chápat v rámci střednědobého cíle na léta 2027 – 2030, který je definován jako „rozvoj komunitní energetiky na úrovni obce i mikroregionu“. Z hlediska vlastnictví má být obecní.

Nejsou to žádní troškaři. Větrnou energii chápou jako strategickou příležitost pro obce a jejich občany, jak získat podíl na výrobě čisté a levné elektrické energie.

„V případě obce Věžnička byly zpracovány odborné podklady (Ing. Kuřina, 2024) a větrný posudek, které potvrzují, že na JV části katastru obce existují reálně využitelné plochy pro instalaci 1 až 3 větrných elektráren o výkonu 3–6 MW. Zvolená lokalita má vhodnou přístupnost a dostatečnou vzdálenost od obytné zástavby. Podle odborného posouzení lze očekávat průměrnou roční rychlost větru mezi 4,9–5,4 m/s ve výšce 100 m, což odpovídá výrobě 11,5–15,5 GWh/rok pro jednu VTE o výkonu 6 MW s rotorem 175 m. Pro lepší využití větrného potenciálu se doporučuje zvolit tubus o výšce minimálně 130–160 m.“

https://www.veznicka.cz/file/2427702

Jestli na to seženou peníze, budou průkopníky i lokálního projektového financování.

Další referendum, které na Vysočině schválilo výstavbu větrníků, proběhlo ve Stonařově. Výsledek nezvrátila ani urputná bitva s jádrem. Tomu se nelze divit, kousek odsud máme Dukovany.

Stonařovští si převzali na svůj web příspěvek těžké váhy Mgr. Jana Horáčka, PhD., DSc., z Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR, tedy vědeckého centra výzkumu zlatého grálu jaderníků, jaderné fúze. Je to převzato z rozhovoru na ČR Plus:

„Od začátku století Česká republika investovala 600 miliard korun do solárních a větrných elektráren, je to snad správné číslo, a za tuhletu cenu vlastně se u nás vyrábí tři procenta v solárech a jedno procento ve větrnících, dohromady čtyři procenta energie za 600 miliard. Kdybychom tytéž peníze investovali do jádra, měli bychom za to při současných cenách tři jaderné bloky, které by vyráběly 30 procent energie České republiky, a ještě k tomu trvale, neustále, nejenom jako ty soláry a větrníky, které to dělají jenom, když je zrovna to správné počasí.“

https://www.vtestonarov.cz/index.php/2025/08/08/rozhovor-s-mgr-janem-horackem-phd-dsc-z-ustavu-fyziky-plazmatu-akademie-ved-cr/

https://plus.rozhlas.cz/spotreba-elektriny-je-stabilni-a-zelene-zdroje-nestabilni-idealni-je-vic-jadra-9167944

Atomovku, která musí každou takovou debatu rozhodnout, měl tedy představovat fakt, že jádro jede furt, i když nefouká. Jenže to platí i v noci, kdy to skoro nikdo nepotřebuje. A tak zatímco větrník čelí nestálosti zdroje, jádro čelí nestálosti poptávky - ovšem v rozsahu, na který bychom potřebovali aspoň tisíc velkých  větrníků. Takže i jádru se musíme nákladně přizpůsobovat.

To vědec nezmínil. Tvrdí naopak, že spotřeba elektřiny je stabilní. Samozřejmě, může být stabilní, když jaderky obklopíme energeticky náročnými obory. V tom jsou Češi kadeti, podobně jako v materiálově náročné výrobě. Nasadíme si tak další vši do kožichu, místo abychom je raději vytřásli.

Drobný rozdíl je také v tom, že jednou instalované fotovoltaické panely mají zdroj energie zadarmo a není z toho ani žádný popel. Po dožití se dá panel celkem jednoduše recyklovat, jak vám rádi vysvětlí třeba na ČVUT.  Jaderky si musí palivo vozit dalekým neklidným světem, kde co chvíli  něco bouchne. A k tomu vám zavřou prezidenta vzdálené země, se kterou jsme se domluvili na výstavbě, jak se to zrovna děje v Jižní Koreji. A pak padne i ředitel firmy KHNP, která to měla stavět, kvůli „otrocké“ dohodě s Američany, aby se jejich technologie směla použít i u nás.

https://ekonomickydenik.cz/knp-ma-stavet-nove-dukovany-padl-sef-whang/

Ale to jsou drobnosti. Důraz byl na ty peníze. Mít 600 miliard korun, a nemít je, to je rozdíl. Ovšem pro koho. V minulých letech létaly v energetice opravdu velké prachy, které umožnily velikánům jako je Křetínský nebo Tykač z roku na rok zdvojnásobit obrovské majetky. Z pohledu ekonomické efektivity je to obrovský přinos. Z pohledu účtů domácností je to naprostá katastrofa. Kde na to pořád brát?

Za pozornost stojí hlavně následující: Když platíte za elektřinu, jdou peníze směrem od vás. Když elektřinu vyrábíte, jdou peníze směrem k vám. To je drobnost, která by vědcům neměla utéct.

Nejdražší je elektřina z jádra. Zatímco elektřinu ze slunečníku nebo větrníku máte po splacení investice prakticky zadarmo, a tlačíte tak i na snižování cen energie v okolní ekonomice, jaderná elektrárna je nesplatitelná, takže výhrou je stejně vysoká cena jako dnes. Výhry jsou však věcí zřídkavou, bude to spíš dražší a nejspíš hodně dražší.

V současné době nelze jaderku postavit bez státní pomoci. V Česku – podobně jako v Británii – se vláda zavázala doplatit jaderce nad to, co ještě lze vyždímat ze spotřebitelů. Ale doplatit z čeho? Z čeho se skládá státní rozpočet? Zase z vašich peněz. Ty se dají buď vybrat na daních, nebo ušetřit na výdajích. Nejlepší kombinací je drahá elektřina, vyšší daně, nižší mzdy státních zaměstnanců a zrušené veřejné služby.

Vraťme se k obcím. Energetická svoboda je náročné řemeslo, kterému se věnují energetičtí manažeři. Obyčejně inženýři, a často ti lepší. Třeba v Místní akční skupině Opavsko už s tím mají jistou zkušenost, a proto se mohli pustit do komplexnějšího projektu. Sehnali si na to evropské financování, ale je to víc o těch hlavách než o těch fondech.

https://www.masopavsko.cz/projekty/cista-energie-pro-opavsko/investicni-koncept-mas-opavsko-2030/

Uvedený odkaz nabídne Investiční koncept pro území obcí MAS Opavsko, který se zaměřuje na tyto aktivity:

1. Příprava výstavby obnovitelných zdrojů energie, zvl. větrných a fotovoltaických elektráren, se zapojením veřejnosti v režimu komunitní energetiky.
2. Zlepšení energetické účinnosti veřejných budov pomocí strategického plánování a systémové přípravy projektů generujících úspory.
3. Prověření dostupných technických a organizačních opatření na využití OZE při napájení komunálních technologií jako je veřejné osvětlení, ČOV, vodárenské soustavy nebo komunální technika.
4. Komplexní a dílčí opatření pro snížení spotřeby energií v rodinných a bytových domech ve vlastnictví obyvatel obcí se zaměřením na nízkopříjmové domácnosti.
5. Zvýšení efektivity regionální dopravy zavedením konceptu nepravidelné zakázkové dopravy využívající elektrifikaci vozidel s vlastní sítí nabíjecích bodů napájených sdílenou elektřinou  z lokálních OZE.

Zvýraznil jsem to hlavní, a to poslední je úplně nejhlavnější. Nejde už jen o teplo a světlo, ale rozšiřování možnosti služeb pro občany. Spousta hospod zavřela, protože nemají na energii, podobně prodejny. Školy zase nemají děti, musí se vozit jinam. Pokud však zlevníte obecní náklady na energii, spousta starých problémů začíná mizet. I ta doprava najednou není závislá na cenách benzínu.

A vůbec,  vy v Praze si tam dělejte s cenami, co chcete. Tahle svoboda přichází zdola, jen po ní natáhnout ruku. Drahá elektřina tu bude furt, ale už ne pro každého. A obce se budou moci rozmáchnout, když na to budou mít peníze a ponesou minimální náklady.