Sakra, to je ale rychlost!

Ministři Fialovy vlády jsou již zjevně unavení a potřebují  vyměnit. Nemá smysl, aby Fialova vláda přežívala ještě několik dalších týdnů či měsíců.   Např. u státního rozpočtu se  vyjádřili její někteří ministři i premiér v tom směru, že řešení nedostatku financí  při velkých dopravních staveb je na příští vládě. Oni si už žádné velké starosti o budoucnost nedělají. To, že by měli a chtěli ještě některé věci  dořešit, je prostě nad jejich schopnosti a také nad jejich mentální kapacitu, která byla těžce zasažena volební prohrou. Tu vládní agónii  je třeba rychle utnout.

Teď jde o to, abychom měli rychle také vládní prohlášení, aby se mohlo hlasovat o důvěře nové vládě. A abychom  se dočkali změny politického kurzu, který většina z nás očekává. Tedy ti z nás, kdo ve volbách nevolil dosavadní vládní politické strany.

Přiznám se, že uvítám zejména jmenování Filipa Turka novým ministrem zahraničních věcí. Ano, mohu mít ke straně Motoristů řadu výhrad a také je mám. A myslím, že by se její šéfové měli vystříhat zbytečných chyb, které dělají. Jezdit v luxusních autech, které patří někomu, kdo měl ještě nedávno problémy s policií a orgány činnými v trestním řízení, je prostě politická neobratnost. A samozřejmě, že příští opozice a také s ní sympatizující média s radostí jakoukoliv malou chybičku Motoristů sobě využijí.

V českém ústavním systému je osobou, která odpovídá za formulaci zahraniční politiky zajisté premiér. Není to tedy ani prezident, ani ministr zahraničních věcí. Ovšem tyto tři persóny tvoří politiku zahraniční politiku státu jako celek.

Filip Turek udělal v poslední době několik politických chyb a také za ně zaplatil. Věřím, že se z toho poučil a že půjde nezatížen do významné politické pozice, kterou funkce ministra zahraničí nepochybně je. To. co je v čele ministerstva zahraniční naší země v současné době, je čirá hrůza.. Ministr Lipavský dopustil, že česká zahraniční politika je nyní tak nezřetelná a tak vazalská ve vztahu k Bruselu a také vůči NATO, že je to až neuvěřitelné. Takovýto vztah podřízenosti zahraniční politiky  republiky, její omezené suverenity, bychom mohli hledat před  lety jako obvyklý stav v době komunistického režimu.

Filip Turek  je nepochybně člověk mnoha nápadů, jenž se dobře zorientoval v prostředí Bruselu a který může mít žádoucí nový přístup k zahraniční politice státu. Tak abychom se opět stali zemí, která si váží své, byť trochu omezené, suverenity. Může být politikem, kterého v Bruselu i jinde jen tak nepřehlédnou. Může se prosadit tak, aby byl respektován  a aby byla respektována obnovená zahraniční politika a zahraničněpolitická  linie našeho státu. Ostatně, od Andreje Babiše je to chytré rozhodnutí, neboť on si nepochybně ponechá poslední slovo při formulaci zahraniční politiky státu a konkrétních případů, ale odpovědnost za zahraniční politiku a případnou změnu kurzu nové vlády, kterou lze očekávat, ponese jeho koaliční partner.

Myslím, že je důležité, abychom si uvědomovali, že za zády F. Turka a jeho předsedy Macinky se tyčí osobnost bývalého českého prezidenta Václava Klause. Ten projevil v posledních letech pozoruhodnou pragmatičnost i odvahu při hodnocení nejzávažnější jevů  a  konfliktů současnosti. Mám na mysli zejména válku ve východní Evropě. Ale také třeba konflikt v Gaze anebo energetické politiky Evropské unie i Česka ad.. Myslím, že bude Filipu Turkovi dobrým mentorem i rádcem.