Pekelné klima

Teprve když hořící řecký ostrov Rhodos začne ohrožovat naše turisty a veřejnost se dožaduje posílení evakuace vládním speciálem, všichni vidí, jak nebezpečné jsou časy, do kterých se ženeme. Už jsme si to hořící peklo zažili v Hřensku, ale Řecko ukazuje, jak se oheň žene vysušenou krajinou plošně. Následek s příčinou si však u nás propojí málokdo, přestože sucho je tu srovnatelné. V Česku to není zvykem.

Bylo sice milionkrát prokázáno, že klimatické změny jsou vyvolány lidskou činností a je to něco, co musí lidé zvrátit změnou svého chování, ale u nás to prokázáno nebylo. My víme nejlépe, co je vhodné. Nenecháme si diktovat. Rozhodně nepřipustíme cizácké pokusy snižovat lidem úroveň jinak než asociálními zásahy vlastní vlády a už vůbec nedovolíme snižovat konkurenceschopnost naší ekonomiky. Ta bude zachována, i kdybychom měli všichni uhořet.

Klimatická opatření jsou u nás zesměšňována i vzdělanými lidmi. Vyjadřují se o nich pohrdavě z pódií a na nejrůznějších webech, včetně toho našeho. Mluví se o podvodu green dealu. Jde o „neuskutečnitelné zelené plány, které země EU činí neschopné konkurence“. Jenže obzvlášť silný konkurenční náraz, který teď EU pociťuje, je způsoben nikoliv překotným podléháním zeleným plánům, ale příliš pomalým nástupem elektromobility. Dokonce i celý Volkswagen válcuje čínská a americká konkurence, která je lepší, zajímavější a nabízí toho víc za stejnou cenu.

https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/prodeje-nekterych-elektromobilu-volkswagenu-spadly-k-nule-porazi-ho-tesla-rostou-i-cinane-1399365

Oficiální prohlášení ke klimatickým opatřením mohou být vstřícnější, ale stačí se podívat do statistik, kdo je v tomto směru v Evropě na jednom z posledních míst.

https://ec.europa.eu/eurostat/cache/egd-statistics/

 A zároveň si můžeme povšimnout, kdo má nejdražší potraviny a energii. Komu rostou nejrychleji náklady na bydlení.

https://ec.europa.eu/eurostat/cache/website/economy/food-price-monitoring/

Je jasné i to, kdo na tom nejvíc vydělává. Reakce úzké hrstky beneficientů této situace na nejrůznější klimatické politiky jsou agresívní, protože to, co zkouší uhájit, je neudržitelná anomálie.

Je to dáno přirozeným výběrem nových kapitalistů v 90. letech a navazujícími poměry, které jim umožnily zachovat si svoji moc až dodnes. Nenajde se mezi nimi nový Škoda, Křižík, Kolben či Daněk, inženýři vynálezci, kteří zakládali náš průmysl v kontaktu s absolutní světovou špičkou. Mnoho z toho tenkrát financovala Živnostenská banka, která byla založena na vzájemnosti a koncentraci domácího kapitálu.

Našim novodobým hrdinům slouží lépe jako předloha skořápkáři a jejich oblíbená hláška „máš týsač, už nemáš týsač“. Máš průmysl, už ho nemáš. A když se takhle uchopili moci, věnovali se spíš jejímu upevňování než rozvoji technologií. Nemusí se honit, mají nás v hrsti.

Začali jsme požáry, ale u nás zatím nehoří. Zato sucho můžeme rozdávat. Horkým tématem je hospodaření s vodou. Sáhnu po čerstvém příkladu ze zahraničí, kde všechno přebíjí lidumilný závazek (u nás dobře známý) „musíme uživit svět“.

„Obří kruhová pole v egyptské poušti mají Egyptu pomoci dostat se z potravinové nouze. Součástí megalomanského projektu je přes sto kilometrů dlouhá umělá řeka,“ informuje SeznamZprávy.

Situace je dramatická:

„Projekty výroby zemědělských komodit a potravin se staly otázkou života a smrti. Důvodem je současná globální ekonomická krize a výzvy v oblasti potravinové bezpečnosti, kterým v posledních letech čelí většina zemí,“ citoval /egyptského/ prezidenta Abdala Fattáha Sísího jeho mluvčí, když letos informoval o pokroku ve výstavbě projektu New Delta. Cena za stavbu, která promění 2,2 milionu fedanů pouště (924 tisíc hektarů) v úrodná pole se sofistikovanou infrastrukturou včetně zavlažování, umělé řeky a desítek přečerpávacích stanic, vyjde v přepočtu na 350 miliard českých korun a jen samotné hloubení umělé řeky spolkne 100 miliard korun.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-nejvetsi-projekt-od-doby-faraonu-egypt-meni-poust-na-urodna-pole-234327

Jak se tedy zvedne spuštěním tohoto projektu potravinová bezpečnost? Bude víc potravin?  Po nějaký čas ano. Budou i pro místní lidi? To už je těžší otázka.

K projektu New delta patří také logistické zóny, sila na uskladnění úrody, laboratoře na výzkum půdy a továrny na produkci stolního oleje a krmiv pro hospodářská zvířata, jak vypočítává zmíněná zpráva. Při dnešní míře automatizace a zapojení umělé inteligence to však nevypadá na zaměstnavatelský trhák.

A vlastní zemědělská výroba na principech umělého zavlažování? Vybuduje jej výrobce zavlažovacích systémů Lindsay z americké Nebrasky. Jenže… „Ceny hnojiv a paliv výrazně narostly. Farmáři hledají, kde zvýšit svou ziskovost a efektivitu. Jednou z cest může být úspora pracovní síly,“ řekl ředitel Gustavo Oberto. „Všechny stroje jsou napojeny do centrálního řídicího systému. Pokud byste měli takové množství strojů ovládat lidmi, bylo by to velmi, velmi drahé,“ dodal.

Vzniká také otázka, kde tu potřebnou vodu vezmou. Nepatrně z odsolování, víc z vyčištěné odpadní vody (vzniká tam největší čistírna na světě, jistě taky automatizovaná) a ze spodní vody.

S čerpáním zásob spodní vody pod pouští začal už lybijský vůdce Kaddáfí. V té době zazněla první vážná varování:

„Řada afrických zemí už dosáhla bodu takového nedostatku vody, že se to stalo překážkou jejich dalšího rozvoje. Vyjdeme-li ze současných populačních trendů a změn využívání vody, mnohem víc afrických zemí dosáhne a překročí možnosti jejich ekonomicky využitelných pozemních vodních zdrojů do roku 2025, napsal  roku 2002 Peter J. Ashton ve studii  Avoiding Conflicts over Africa's Water Resources v odborném žurnále Ambio.

https://www.jstor.org/stable/4315243

Některým zemím mezitím pomohl únik do podzemí, ale ani tam to není takříkajíc bezedné. Tématem zásob podzemních vod v Africe se zabývá odborný článek Ekolistu. Vody je tam pod zemí v součtu hodně, ale je rozdrobená do nepatrných ložisek (zvodní), ze kterých lze těžit jenom čůrky. Autor neuvažuje technologie horizontálního vrtání po vzoru frakování břidlicového plynu. Všímá si však znepokojivého faktu, že tyto vody byly naposledy doplňovány před 5000 lety, kdy bylo v Africe vlhčí klima. Snadno se tedy vyčerpají. A co potom?

https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jsou-zvodnene-vrstvy-resenim-africkych-problemu-s-nedostatkem-vody-a-suchem

Začínají se tak rýsovat přesnější kontury pojmů jako je konkurenceschopnost a uživení lidstva. Výrobně je to jistě vymyšleno dobře (než ta voda dojde). Dá se tu vypěstovat velké množství potravin s nízkými náklady. Avšak nízké budou tyto ceny potravin z megaprojektu kruhových polí především z hlediska exportu, zatímco z hlediska nejběžnějšího domácího spotřebitele to může být úplně jiné. Přecejen těch investovaných 350 miliard korun se musí nějak vrátit.

Je tu taky otázka, co to udělá s domácím zemědělstvím. Velká poptávka gigantických zahraničních zemědělských podniků dál zvedne ceny vstupů. Dominantní zahraniční hráči si mohou čistit trh tím, že budou prosazovat kritéria, která jsou pro domácí výrobce nedostupná. Marketing, reklama, lobbing, to jsou další nástroje pro ovládnutí trhu těmi nejsilnějšími.

Zahraniční zemědělské projekty v Africe, včetně mezinárodní „pomoci“, obvykle vytvářejí exportní příležitosti pro cizí investory na půdě, která dosud sloužila k obživě místních lidí. Celková produkce v dolarech se jistě zvedla, ale provázel ji odchod zoufalých venkovanů do děsivých městských slamů, kde marně čekají na novou příležitost.

Většina zahraničních projektů byla bezohledná k domácí přírodě. Pěstování květin v nekonečných fóliovnících v Keni je nebezpečné pro obsluhu i okolní jezera, protože se odehrává v mlze pesticidů, která se pak dostává do spodních vod. V otevřeném terénu to není radostnější. Velké lány kukuřice a třtiny obnažují půdu a vystavují ji erozi. Když pak na ni spadnou tropické deště, vyorají hluboké propasti, které působí jako meliorační odvodnění. Odtéká tudy voda z celé země. Je to, jako když  vypustíte vanu, řekl mi jeden hydrolog. Nelze se divit, že třeba v Etiopii katastrofální sucha nikdy neustupují.

Pokud jde o klimatický efekt, je to pak jako s českými lesy, které dříve pohlcovaly oxid uhlíku, ale teď už ho zbylé tlející holiny vypouštějí. Dříve české lesy odlehčovaly uhlíkovou bilanci ČR, teď ji zatěžují. Jistě, kůrovec. Kdo za něj může? Příčina kůrovcové katastrofy je v české veřejností připisována boji ekologů proti kácení, nikoliv letité neochotě vlastníků a zejména státních Českých lesů co nejrychleji zpestřit stárnoucí jednověké smrkové monokultury. Mohli toho dosáhnout výběrovým kácením, a tam, kde to jde, ochranou náletových listnáčů, obnovou lesa zdarma. Jenže plošné vymydlení velkých lesů harvestory je tak efektivní! Bylo. Pomalu nebude kde je nasadit.

Brzy by měla být zveřejněna Zelená zpráva Ministerstva zemědělství s daty z roku 2022. Mezitím už vyšla podrobnější z publikace Zemědělství 2022, ve které najdete podobné perly:

„V produkci vepřového masa je Česká republika dlouhodobě nesoběstačná. Přestože byla Česká republika v roce 2000 v produkci této komodity soběstačná, poklesl tento ukazatel za uplynulé dvacetileté období v roce 2021 prakticky na poloviční úroveň (51,3 %). Odhad soběstačnosti ve vepřovém mase na rok 2022 je 48,2 %.“

https://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-a-dokumenty/publikace-zemedelstvi/zemedelstvi-2022.html

Konkurenceschopnost? A to se zájmům velkého zemědělství všude bezpříkladně ustupuje.

Nedostatek potravin ve světě není absolutní, spíše jde o nadprodukci, která proudí úzkými hrdly monopolních filtrů, takže ne každý si může tyto potraviny dovolit. Stále méně lidí má příležitost k subsistenčnímu hospodaření. Nejde tedy o problém množství, je to problém distribuce, najdete na konci studií, které jsou i ve FAO.

Když někdo burácí proti klimatickým opatřením jménem konkurenceschopnosti a živení lidstva, podívejte se na konkrétnější motivaci.