Cena nafty se zvýšila o 9 Kč na litr!

Spojené státy a Izrael a je to čím dál zřejmější, podcenili svého protivníka, tedy Irán. Irán není Venezuela. A tak to, co se zdálo být  jednoduché jako Columbovo vejce, je ve skutečnosti velmi složité, ba neřešitelné. Jestliže ti, kdo nahecovali amerického prezidenta do války s Íránem, předpokládali, že zabitím duchovního vůdce této země Chameneího dojde k rozkladu mocenských struktur této země a možná i k jejímu rozkladu, s ohledem na to, že se jedná o mnohonárodní stát, se hluboce mýlili. Ti, kdo připravovali úder na Irán naprosto podcenili, že Irán je, ať se nám to líbí nebo nikoliv, ústavním režimem svého druhu. A tak pokud není vyvražděno celé vedení země, včetně členů parlamentu a rady dohližitelů, nutně dojde podle platné ústavy k jeho doplnění a rekonstrukci. 

A tak byl podle ústavy dovolen nový duchovní vůdce Íránu. Přesně podle ústavy byla doplněna vláda. Byli obsazeny  všechny  exekutivní funkce ve státě, v armádě i v revolučních gardách náhradou za zabité íránské činitele. A stát běží dál. 

Pokud někteří publicisté či politici u nás opakují po Trumpovi, že armáda USA a Izraele likviduje v Íránu zbytky státu, jsou to naprosté nesmysly. Íránský stát funguje a zasahuje těžké údery svým protivníkům.

 Ale přeskočme celou tuto smutnou dobu posledních čtrnácti dnů.  Věnujme se jednomu čerstvému výkřiku Donalda Trumpa, který lze nazvat výrazem politického zoufalství. Americký prezident vyzval své spojence v NATO i další státy k tomu, aby mu pomohly otevřít Hormuzský průliv pro běžnou lodní dopravu a zejména pro dopravu ropy a zkapalnělého zemního plynu. Světe div se, ale nikdo z jeho spojenců se do této operace nehnal střemhlav. Snad jenom Britové předstírají, že něco v tomto směru budou dělat, ale pochopitelně nikoliv vojenskou cestou. Je to spíš vytření očí Donaldu Trumpovi, nic víc. I nepříliš jasnozřiví politici typu německého kancléře Merze přišli totiž na to, že by jejich země mohla být zatažena do válečného konfliktu, který nemusí mít konce, ani kraje.  A zejména proto, že Američané nemají jasnou představu, jak a kdy tento konflikt ukončí. Bezpodmínečnou kapitulací Íránu to, jak se zdá, nebude. A to, že Izraelci rozbíjí na cimprcampr celý Libanon, je smutnou ukázkou mravní  okoralosti srdcí evropských politických elit, které nedokáží pojmenovat správným slovem izraelské útoky na tuto nebohou zemi. Ta správná slova jsou: státní terorismus. Izrael si vyzkoušel svojí naprostou beztrestnost již v Gaze, kde za ním zůstalo zřejmě přes 70 tisíc mrtvých civilistů, převážně žen a dětí. Mlčeli pochopitelně také  obvyklí obránci lidských práv u nás a na celém Západě.  Nepozastavili se nad  utrpením   obyvatel Gazy, kterým byla zadržována dokonce i humanitární pomoc. Takže desítky tisíc dětí v Gaze hladověly. Aby bylo jasné, není mi vůbec líto pobitých bojovníků Hamásu. 

Nyní je v Libanonu možná milion lidí na útěku. Toto množství v tak malé zemi, je něco víc nežli katastrofa. Izraelci pomohli i ty zbytky libanonského státu, které ještě fungovaly, zcela rozbít na cimprcampr. Pokud jde o Írán, je izraelským národním zájmem jej oslabit. To chápu.

 Ale jaký benefit pro USA očekával prezident Trump od útoku na tuto zemi, to dost dobře nechápu. 

Nyní čelíme situaci, která hrozí eskalací zejména pokud by se kolektivní Západ, tedy většina států západní Evropy, přidaly k americko-izraelské operaci. Prezident Trump ukázal naprosto špatný odhad situace a pokud se bude opírat o analytiky, kteří jej  vmanévrovali do této války i nadále, může světu hrozit, že konflikt  skončí nukleární válkou. Obě dvě bojiště, kde probíhá válečný konflikt, tedy Ukrajina a Írán svým způsobem spolu souvisí. A je v zájmu všech, oba  tyto konflikty rychle uzavřít. 

Prezident Trump odmítnutí pomoci svých nejbližších spojenců z NATO samozřejmě bere úkorně. Ale měl by to především brát jako varování v situaci, kdy sám neví kudy kam. A neví, jak z válečného konfliktu, do kterého zabředl, se ctí vypadnout. Upřímně řečeno, se ctí vypadnout z tohoto konfliktu, se už nedá. Na jeho řešení by se měla okamžitě začít podílet Rada bezpečnosti OSN a jmenovitě pak velmoci, zejména Čína, Rusko a Spojené státy. Ty mají sílu ukončit tento konflikt během několika dní. A pak společně ukončit i konflikt na Ukrajině. Nemá smysl ani jeden, ani druhý konflikt dále živit. Znamenají totiž velké nebezpečí pro světovou bezpečnost.