Optimismus, pokud jde o sestavu nové vlády

První reakce se zdají v ČSSD být pozitivní, nicméně ještě zbývá vyjádření členské základny ke koaliční smlouvě v celostranickém referendu. A také – a to je neméně těžký úkol – přesvědčit celý patnáctičlenný poslanecký klub, aby podpořil v hlasování o důvěře vládě novou koaliční vládu hnutí ANO a ČSSD. Mnohokrát v poslední době jsem psal a říkal, že vidím účast ČSSD ve vládě jako potřebnou. Je v první řadě v zájmu státu, aby se ujala části vládní odpovědnosti v situaci, kdy hrozí, že vláda hnutí ANO by byla závislá na hlasech okamurovců a komunistů. To by bylo samozřejmě špatným signálem a vedlo by to k další polarizaci české společnosti, ale zcela nepochybně by to poškozovalo také zájem republiky v EU. Alespoň tedy po určitou dobu. Velkým úskalím pro ČSSD samozřejmě bude, koho do vlády za tuto stranu nominuje. Je to příležitost vytvořit si novou garnituru stranických lídrů a doufat, že tito lidé v ministerských pozicích budou podstatně schopnější a viditelnější, nežli jejich předchůdci z ČSSD v Sobotkově vládě.

To do značné míry závisí jednak na osobnosti, která do čela toho kterého ministerstva přijde, ale také na portfoliu ministerstev, která strana ve vládě případně získá. Její člověk na ministerstvu kultury nebude prakticky vidět a stejně tomu tak může být i na ministerstvu pro místní rozvoj. Ti lidé, kteří půjdou do ministerských funkcí, musí být odborně na výši, ale současně také musí být velmi marketingově zdatní. Prostě jiní, než byli jejich předchůdci z ČSSD v Sobotkově vládě. A pokud tomu tak nebude, bude ČSSD po třech a půl letech v dalších volbách čekat další politický debakl. Domnívám se ale, že toto riziko za to stojí. Pokud alespoň tři soc.dem. členové vlády z pěti nominovaných, budou odborně a mediálně zdatní, může to ČSSD nakopnout k rychlému růstu volebních preferencí. Zatím ovšem, prakticky půl roku po volbách, se žádný růst volebních preferencí sociální demokracie nekoná. Prostě strana se dostala do komparzu opozičních stran a není příliš viditelná, což je do jisté míry, s ohledem na malou četnost jejího poslaneckého klubu, pochopitelné. Ve čtvrtek jedná předseda ČSSD Hamáček s prezidentem Zemanem. A jistě i prezident má zájem na tom, aby politická reprezentace ČSSD ve vládě byla co nejkvalitnější. Jistě má zájem také na tom, aby v případě potřeby vyvažoval rostoucí politickou silou a svým vlivem ohromnou politickou sílu vítěze voleb, který má prakticky pětinásobně silnější parlamentní zastoupení ve sněmovně nežli sociální demokracie.

Ještě se dotknu jedné věci. Média ráda píší, že je jaksi jen dobrá vůle hnutí ANO dodržovat, při takové převaze jeho ministrů ve vládě, politické závazky vůči koaličnímu partnerovi. Některé záležitosti musí být na startu činnosti nové vlády jasně řečeny a musí být oběma smluvními stranami dodržovány. Nastavit takovýto mechanismus je možné. Připomínám, že existoval v letech 1998 – 2004 na pražské radnici, kde byla v pražské městské radě zastoupena vedle ČSSD, a to podstatně silněji, ODS (v poměru 4 : 7 členům rady). A přesto nedocházelo k nějakému porušování některých předem vymezených otázek, jako kupříkladu změny cen jízdného MHD, v sociální politice a podobně. Nepochybuji o tom, že se dá nastavit takový mechanismus spolupráce mezi stranami, který může rozumně a čestně fungovat po celé tři a pul roku volebního období.

Jiří Paroubek