Nestoudný pamflet šéfredaktorů mainstreamu

V západní Evropě bývá běžné, že některá média jsou levicová, jiná konzervativní a jiná liberální. Některá jsou víceméně provládní a jiná zase opoziční. Ale u nás jsou prakticky všechna média na jedno brdo. Jsou protibabišovská, protivládní a aktivistická. Jsou v zásadě nepluralitní, nedemokratická v tom, že neumožňují, aby se veřejnost seznámila s alternativními názory. Tedy, názory alternativními k názorovému mainstreamu, který je obvyklý ve všech českých tzv. hlavních médiích. Jediné z těchto médií není opoziční, a tak všichni, kdo se podepsali pod toto stanovisko, představují v podstatě stejný názorový proud. V zásadě reprezentují buď zájmy některých oligarchů, kteří je platí, v případě České televize a Českého rozhlasu názory skupin redaktorů těchto médií tzv. veřejné služby, které ovládají Český rozhlas a Českou televizi.  Oligarchové mají jenom své byznysové zájmy a pokud jde o redaktory ČRo a ČT, tak ti sledují zájmy některých podnikatelských kruhů, zájmových skupin a politické zájmy současné parlamentní opozice. Potřeby mlčící většiny veřejnosti tato tzv. veřejnoprávní média vůbec nezajímají.

Zvláštní kapitolou je referování veřejnoprávních médií o současné válce vedené Spojenými táty a Izraelem proti Íránu. Praktická cenzura byla uvalena na informace týkající se dopadu války na Izrael. Víme sice obecně, že rakety z Íránu létají i směrem na Izrael, ale nevíme, jaké škody tyto balistické střely ve skutečnosti způsobují.

 Od zpravodaje ČT v Izraeli se sice dozvídáme rozsáhlé litanie o izraelské politice. Samozřejmě, že ne vždy objektivní. A zejména se nedozvídáme nic o průběhu války a jejích dopadech v Izraeli. Tedy kromě toho, jak Izraelci v případě častých poplachů rychle spěchají do svých krytů. Toť vše.

 Prostě česká veřejnoprávní a další mainstreamová média nejsou schopna objektivního pohledu na svět. A už vůbec ne na činnost vlády Andreje Babiše. Ta během prvních 100 dní od svého vzniku musela čelit dvěma masovým demonstracím Milionu chvilek, dvěma hlasováním o důvěře ve sněmovně. Podnětem hlasování o nedůvěře vládě a záminkou k uspořádání první demonstrace Milionu chvilek ještě v lednu byla údajná vydírací SMS zpráva, kterou obdržel poradce prezidenta Kolář. A jíž prezident Pavel považoval za údajné vydírání své osoby. Mainstreamová média, jež nás jinak seznamují s každým pšoukem ve vládním táboře, se dosud ani slůvkem nezmínila o tom, jakým způsobem řešila česká policie trestní oznámení prezidenta Pavla ohledně údajného vydírání jeho osoby místopředsedou vlády Macinkou. Nepochybuji o tom, že toto trestní oznámení bylo, jak předpokládali někteří významní právníci krátce po jeho podání policii, odloženo. Nicméně, bylo by korektní, kdyby se prostřednictvím médií těchto šéfredaktorů, kteří se podepsali pod výše uvedený pamflet, veřejnost dozvěděla, že se jednalo o provokaci pocházející z hlav některých poradců prezidenta republiky. A příště by, jak část veřejnosti, která ráda navštěvuje akce Milionu chvilek a také parlamentní opozice byly uvážlivější ve svolávání demonstrací a matení veřejnosti, respektive ve svolávání Poslanecké sněmovny ke hlasování o nedůvěře vládě. Jedno ani druhé nepřispívá k rozvoji demokracie v naší zemi. A stejně tak drzý pamflet šéfredaktorů.