Kdo je proti církevním restitucím?

Prostě v politice je vždycky něco za něco, a pokud Sobotkova ČSSD udělala vládu s lidovci a hnutím ANO, nemohla ani uvažovat o tom, že by lidovci souhlasili s jakoukoli formou přehodnocení zákona o církevních restitucích. Na jaře roku 2016 ovšem vstoupil do hry návrh jihočeského zastupitelstva, tehdy vedeného Jiřím Zimolou, v němž „vládní většinu“ tvořili ČSSD a komunisté, který uvažoval o zdanění restitučních finančních náhrad.

Nebylo to sice řešení dokonalé, ale byl to alespoň nějaký exit z předvolebního slibu, který Sobotkovo vedení ČSSD voličům dalo a nemohlo splnit. Sobotka vystoupil ovšem tehdy proti návrhu jihočeského krajského zastupitelstva velmi ostře. Řekl vlastně jinými slovy, že se jedná o zcela účelový předvolební návrh před krajskými volbami mající za cíl nahnat autorům hlasy ve volbách.

To pak evokuje otázku, zda ten jeho předvolební návrh před volbami do sněmovny v roce 2013 nebyl také zcela účelový. Samozřejmě, že spousta věcí, která se v politice dělá, je politicky účelová. Na tom není nic tak pohoršujícího a rozhodně by se nad tím neměl pohoršovat premiér a předseda největší vládní strany.

Samozřejmě, že pokud by hrozil rozpad koalice s lidovci, hodnotil bych celou věc jinak. Ale předseda lidové strany, Bělobrádek, tehdy velmi rozumně sdělil, že pokud dojde k prohlasování tohoto návrhu ve sněmovně i hlasy dvou dalších koaličních stran, nebude to pro lidovce důvodem k opuštění vládní koalice. Co chtěl tehdy Sobotka víc?

Rozhodl se však v té době pro definitivní opuštění svého předvolebního slibu. Dnes se někdo diví (moc takových lidí už ale neznám), jak to Sobotka mohl s tou sociální demokracií dovést takhle „zu grunt“ až k sedmi procentům. Ono je to ale vcelku logické, když zásadní předvolební sliby on a jeho kortešové typu Štěcha, nebrali vážně. Co mohl čekat, že bude?

Voliči přestali brát časem vážně jeho a celou stranu. Když se předevčírem (ve středu) hlasovalo ve sněmovně o komunistickém návrhu na zdanění církevních restitucí, respektive restitučních finančních náhrad, Sobotka hlasoval s pravicí proti tomuto rozumnému návrhu. Jako by zapomněl na své předvolební sliby, jako by zapomněl na to, že návrh zákona Nečasovy vlády o církevních restitucích byl schválen o jeden jediný hlas poslance ODS, který byl v té době již pravomocně odsouzen. Tedy, že existuje i morální právo takový zákon změnit.

Je to smutné, ale Sobotka dnes hovoří o tom, že si může dovolit luxus vlastních názorů. Věřím, že jeho hlasování s českou pravicí a v její prospěch má být jenom obrazně řečeno vidlemi hozenými do jednání o budoucí vládě hnutí ANO s ČSSD, s podporou komunistů a nikoli vyjádřením jeho skrývané identity katolického věřícího. Nemám totiž vůbec nic proti lidoveckým předákům, kteří jsou v pravidelném kontaktu s katolickou hierarchií a hlasují podle své víry a podle svého svědomí a asi i s respektem k zájmu katolické hierarchie.

Sobotka, ale zastupuje i jiný typ voliče, což možná příliš nechápe. A myslím, že je to další vážný důvod, proč by měl uvažovat o rychlém opuštění Poslanecké sněmovny ve prospěch někoho, kdo bude schopen lépe zastávat zájmy svých voličů, ale také dlouhodobý interes sociálně demokratické strany.

Sobotka se vydal na cestu zapšklosti a boje proti všem. Nejen, že svou stranu změnil v nevzhledné trosky, ale on ji svými současnými politickými postupy chce pohřbít definitivně.

Jiří Paroubek

Ilustrace z produkce ateo.cz