Kam míří česká energetika?

Fiala Zbyněk
13.2.2024 09:59
Odpověď by měla nabídnout aktualizace Státní energetické koncepce a Politika ochrany klimatu, které byly dokončeny a zamířily do připomínkového řízení.

Málokdy jde o tolik peněz. Zda je vydáme, nebo získáme. Pokud se vrhneme na výstavbu čtyř jaderných bloků, jak o tom uvažuje vláda, máme o drahou elektřinu na dvě generace postaráno. Pokud místo toho vytvoříme podmínky pro maximální rozvoj obnovitelných zdrojů včetně větrníků, akumulace, flexibility a dalších součástí decentralizované energetiky, budou peníze proudit opačným směrem, k tomu, čemu se začalo říkat aktivní spotřebitelé.

Oba tyto trendy najdeme v aktualizaci strategických dokumentů, které teď vydala Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí. Reagují na tlak Evropské komise, abychom se aktivněji přizpůsobili společným klimatickým závazkům, i na snahu velkých energetických společností, zachovat si trh pod tlakem decentralizace a obnovitelných zdrojů. Jsou v tom i obrovské peníze, naše představy o zdrojích z Modernizačního fondu, odvozeného z ceny povolenek, jednu chvíli přesáhly půl miliardy korun. Spolu s dalšími zdroji jsou náklady energetické transformace jen v této první etapě do roku 2030 odhadovány na půl druhého bilionu korun.

Je tu však několik věcí, které činí vývoj méně závislým na několika mocných. První je klima, které vyděsilo tím, že obávaná hranice globálního oteplování o 1,5 stupně Celsia, byla překročena už v loňském roce. Na stole je návrh, aby snížení emisí v EU dosáhlo 90 procent do roku 2030. Srovnávacím rokem je rok 1990, po kterém v Česku proběhla divoká privatizace, která snižovala emise prostou technikou krachů vytunelovaných podniků. Proto jsme dosavadní společné závazky snadno plnili. Teď bychom tedy měli začít doopravdy.

I ten, kdo si na klima nehraje, musí však řešit děsivé energetické účty, které začínají řádit v české společnosti podobně, jako kdysi privatizační kupony a fondy. Slabá česká vláda zareagovala na energetickou krizi špatně, nebyla schopná rovnocenného jednání s energetickými společnostmi, a tak přistoupila k nejslabším a nejnákladnějším řešením. Výsledkem je nejdražší energie a prudký pokles konkurenceschopnosti, který je nejlépe patrný nejen na poklesu zakázek. K tomu se přidala největší inflace, urychlená aktivistickou centrální bankou, která za guvernéra Rusnoka prudce zvedla úrokové sazby, aby rychle doplnila zisky bank po covidu.

Drahá elektřina, jejíž cena byla odvozená ze „závětrných cen“ na Lipské burze, znamenala existenční ohrožení i pro domácnosti, kterým dva roky klesala reálná mzda až k úrovni roku 2018. Skočili jsme o pět let zpátky, nejhlouběji ze zemí OECD. Oficiální pokles reálné hodnoty průměrné mzdy přesáhl 8 procent, ceny základních životních potřeb vzrostly o 35 procent a začaly pochopitelně ukusovat ze spotřeby. Ale ve vzduchu bylo riziko, že elektřina a teplo nemusí být k dispozici ani drahé, stačí, když k nám foukne ze severu a nastane prudká zima. Naléhavé začalo být téma energetické soběstačnosti bez fosilních zdrojů, zejména provizorně dodávaného kapalného plynu.

Sešlo se tak několik mocných sil v dokonalé bouři, která zároveň nabízí východisko. Evropský tlak vynesl českým občanům právo využívat efektivněji obnovitelné zdroje, jak to bylo zakotveno ve dvou směrnicích už roku 2019. Vysoké ceny kupované energie nás nasměrovaly na vlastní výrobu elektřiny doma nebo v podniku. Technologie fotovoltaiky se soustavně zlepšuje, výroba stoupá a ceny klesají. Cena panelů měřená výkonem jednoho kW klesla za deset let desetkrát! Finanční podpora investic do obnovitelných zdrojů celý proces dramaticky urychlila, takže za poslední dva roky vyskočila kapacita české fotovoltaiky z dlouho neměnných 2 GW špičkového výkonu na loňských 3,5 GW.

A jedeme dál! Dvě novely energetického zákona postupně usnadnily budování vlastních fotovoltaických elektráren na střechách a od letoška i sdílení takto vytvořené elektřiny. V létě se přidá třetí novela, která počítá i s aktivnějším zapojením decentralizované energetiky do nákladných – a potenciálně velmi ziskových – operací stabilizace sítě. Něco nepůjde hned. Až roku 2026 má být hotovo Energetické datové centrum, které umožní detailní zúčtování všech toků elektřiny mezi tolika tisíci výrobci a konzumenty. Ale jeho jednodušší dočasná verze bude hotova už v létě, aby obsloužila aspoň limitovanou frekvenci sdílení a budování energetických komunit. Probíhá přizpůsobování distribuční sítě, což může patřit k těm nejobtížnějším úkolům.

Teď tedy pojedeme v dočasném režimu, ale za dva roky už bude moci decentralizovaná energetika nabízet také bateriová úložiště, i ta virtuální z baterek elektrických aut, dále flexibilitu v podobě reakce výrobou nebo spotřebou na výkyvy v síti, a funkce agregátorů, kteří se toho ujmou komerčně. Obnovitelné zdroje vlastně hodí české vládě záchranné lano, jak se vyhnout nějakým drtivým úderům energetické krize po zavírání uhelných dolů. Nemluvě o možné drsné zimě, kterou tušíme po současné proměně teplého oceánského proudění El Niňo na probíhající obrat ke studeném La Niňa.

A to jsme ještě nezmínili další možnost, která se objevuje v novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Jedná se o agrovoltaiku, čili takové řešení fotovoltaiky, které nepřekáží zemědělské výrobě na dané půdě. Půda pod agrovoltaikou by proto nemusela být vyňata z půdního fondu. To má být přijato taky v létě. Panely by pak mohly být nasázeny prakticky všude. Výroba z obnovitelných zdrojů dostává téměř nekonečné možnosti, a to jsme nezmínili větrníky. Přirozeně, že to musí být provázeno přizpůsobením celého systému, ale to je samostatná kapitola.

Státní koncepce a politiky slibuje obojí, půjde jen o ten poměr, čeho víc. Kdyby bylo těch decentralizovaných obnovitelných zdrojů moc, ohrozilo by to trh s elektřinou pro ty centrální zdroje, tedy v budoucnu hlavně jaderné. Jde tedy o konfliktní téma. Shoda je naopak v tom, že část uhlí by mohly nahradit plynové elektrárny, přestože v zemním plynu je uhlík taky. Ale je ho tam míň a plynové elektrárny lze nasazovat nárazově na vyrovnávání dodávek nestabilní produkce slunečníků a větrníků. Jde o dočasné řešení, protože plyn má být později vystřídán, alespoň podle dnešních přestav, vodíkem.

Vraťme se k našim strategickým dokumentům. Je zřejmé, že tento plný potenciál obnovitelných zdrojů do nich zatím nepronikl. Nelze se ani divit, bylo to rychlejší, než kdo čekal.

Klimatická politika do toho příliš nezasahuje, sleduje hlavně snižování emisí skleníkových plynů. Jsme tu však pod tlakem Evropské komise, která má pochybnosti, zda naše plány na snižování emisí jsou reálné. To je podle názoru české strany pouhé nedorozumění, stačí to popsat jinak. EK však považuje za nedostatečné i naše představy o využití obnovitelných zdrojů, jak jsme je vyjádřili ve vnitrostátním klimaticko-energetickém plánu.

Když tento český vnitrostátní plán procházel domácí veřejnou konzultací, také tam zaznívaly požadavky na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Vládní návrh počítá se 30 procenty hrubé konečné energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů, ekologické organizace požadují aspoň 33 procent do roku 2030. Přepočet na růst výroby elektřiny je složitější, protože spotřeba energie bude klesat, už třeba díky rozsáhlé renovaci a zateplování budov (a krachům podniků utopených v drahé energii), avšak spotřeba elektřiny poroste, jak bude nahrazovat fosilní paliva a zdroje.

Současná kapacita fotovoltaiky je 3,5 gigawattu špičkového výkonu, vláda plánuje zvýšení na 10 GW, tedy za šest let na trojnásobek. Svaz moderní energetiky doporučuje 15 GW ze slunce a ještě 2,5 GW z větru, který se u nás zatím prakticky nevyužívá.

Komu se to zdá, jako hrozná divočina, má pravdu, ale nemáme na vybranou. Jak dlouho se mluví o konci uhlí, ale pro jeho náhradu se dlouhá léta nic nedělalo. Teď to tedy musíme dohánět, dokonce ještě rychleji, než jsme očekávali. Skutečným termínem ukončení těžby uhlí nemusí být podle představ vlády rok 2033, který ve státní koncepci najdeme, ale může to přijít mnohem dřív. Uhlí ztrácí konkurenceschopnost v soutěži s jinými energetickými zdroji, protože ho tíží růst cen povolenek. Roletu tak možná stáhne už za tři nebo čtyři roky.

Úvahy o energetické budoucnosti země proto provází panika, co po tom konci uhlí bude. Ekologické organizace mají jasno, nové jádro je (drahým) holubem na střeše, protože i při zázračné souhře příznivých okolností tu nebude dříve než roku 2035, a spíše později. Obnovitelné zdroje lze budovat mnohem rychleji a levněji a problém denního i sezónního kolísání výroby lze řešit vedle té akumulace, flexibililty a agregace také prodloužením životnosti stávajících jaderných elektráren a nějakým tím doplňkovým zemním plynem.

V podobném duchu vyznívá stanovisko Klimatické koalice, která je platformou vědců i nestátních neziskových organizací zabývajících se životním prostředím.

https://klimatickakoalice.cz/pro-media/tiskove-zpravy/strategicke-dokumenty-pro-klima-a-energetiku-by-se-mely-vice-zamerit-na-rychly-rozvoj-obnovitelnych-zdroju

Klimatická koalice vítá shodu na ukončení využívání uhlí k energetickým účelům do roku 2033, kterou teď Ministerstvo průmyslu a obchodu potvrdilo ve své shrnující tiskové zprávě [1]. Považuje však zároveň za nezbytné, aby se tato deklarace propsala do všech propočtů a plánovaných opatření. Nadto by strategické dokumenty měly pracovat i se scénářem dřívějšího konce uhlí z ekonomických důvodů, který predikují vedoucí představitelé největších energetických firem [2].

„Za problematické považují ekologické organizace fakt, že předložené strategie zatím nezahrnují rychlejší start obnovitelných zdrojů, který v reakci na Národní klimaticko-energetický plán České republiky doporučuje Evropská komise (konkrétně zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě oproti současným 18 % na 33 % v roce 2030) [3]. Právě stabilní rozvoj obnovitelných zdrojů, především slunečních a větrných elektráren, je klíčovým faktorem pro pokles výroby z fosilních zdrojů na celoevropské úrovni [4].

Druhým problematickým bodem je nekritická sázka na výstavbu jaderných elektráren, u níž hrozí, že závislost na fosilních palivech bude vystřídána závislostí na uranu. Ačkoliv jde o extrémně drahou cestu, kterou Česko jen tak nedokáže zaplatit, politici do podkladových scénářů protlačili povinné minimum nových atomových reaktorů. Tím odmítli řešit naše energetické potřeby bezpečnějšími, čistějšími a levnějšími cestami. Reálná rizika prodloužení a prodražení výstavby jaderných reaktorů, ke kterým běžně dochází, nebo možnou nedostupnost technologií modulárních reaktorů strategické dokumenty opomíjí,“ varuje Klimatická koalice. 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Valná většina řečeného je za určitých předpokladů pravda. V tom je ten největší kámen úrazu.

Nedohlednost (hmatatelného výsledku) konce diskusí je podle mne ale v tom, že jedni se snaží dostřelit co nejdál.

Jedni jednu stranu (hned 4 jaderné bloky a to co nejdříve),

druzí na stranu opačnou(uhlíkovou neutralitu co nejdřív a absolutně - ovšem jen tam, kde jim to vlastní moc umožňuje.

Já trpělivě čekám, až se kyvadlo přesune ve směru mého myšlení, tj. přavaha názorů se bude zabývat činností mířit co nejlépe na co nejlepší cíl (optimální energetický mix, když už se to bez dotací neobejde tak objektivní kritéria hodnocení, motivace na snížení spotřeby třeba jednosložkovou platbou za spotřebu elektřiny...).

Přesně zasáhnout cíl nezajímá nikoho, kdo průzkum slepých dálnic bojem nechá zaplatit ty druhé, ty bez možnosti volby a bez možnosti obrany.

A diskuse do nedozírných šířek je předbíhána technologickým vývojem.

Nu, zahulíme, uvidíme.

 

 

JiB

Aby mi bylo správně rozuměno. Já nebrojím proti OZE jako takovým, ale jsem pro to, aby dostaly v energetickém mixu místo, které odpovídá jejich potenciálu a jejich výkonovým charakteristikám. Ono je totiž zapotřebí ten energetický mix respektive celou energetiku stavět v prvé řadě na základě fyzikálních vlastností, protože na finanční stránce se to projeví až se zpožděním. Přičemž vše lze udělat buďto dobře a nebo špatně. I ty nové JE lze pořídit draze a velmi pozdě. Podobně jako pořídila současná vláda nová vojenská letadla. Doposud jsme za ty stávající platili 1,7 MLD ročně, teď za ty staré budeme platit 2,5 MLD ročně a k tomu ještě 15 MLD ročně za něco, co tu deset let ani neuvidíme. Přestože měla možnost pořídit zcela nová letadla za lomek té astronomické části...

Další věcí na kterou bych chtěl upozornit je skutečnost, že pokud co nejdříve nezačneme stavět nové bloky JE v Dukovanech, tak příjdeme o část bezemisních zdrojů EE, což se zákonitě dramaticky pprojeví na účtech za EE! Tzn. že k tomu zdražení v důsledku odstavování uhelných zdrojů přibude skokový nárůst v důsledku odstavování starých Dukovanských reaktorů!

Jinak řečeno případná snaha ušetřit na nových reaktorech JED, tím že bychom je vůbec nestavěli, by se nám dramaticky prodražila! Na druhou stranu nechat to nasoučasné vládě je také velmi riskantní.

JiB

Dobrý den pane Fialo,

většinu svých poznámek jsem uvedl již posledně pod článkem pana Paroubka, proto jen stručně:

- "Málokdy jde o tolik peněz." Naprosto souhlasím! Jen pokud chcete mít v udoucnu výnos, musíte nejprve investovat. Ale hlavně musíte správně investovat. A to bez poctivé analýzy nejde.

- "Pokud se vrhneme na výstavbu čtyř jaderných bloků, jak o tom uvažuje vláda, máme o drahou elektřinu na dvě generace postaráno."  toto je však již silně zavádějící tvrzení! Osobně se sice domnívám, že teď začít stavět čtyři reaktory nepotřebujeme, ale dva Dukovanské reaktory jsme již měli stavět dávno. Než se totiž jejich výstavba zrealizuje, tak už bude nutné odstavit ty stávající čtyři měnší, které tam teď fungují.

Ono je totiž zapotřebí k levné ceně EE z FVE připočítat také nákladné systémové služby, které se zvyšujícím se podílem FVE (a tepelných čerpadel) strmě porostou. viz jejich skokový meziroční nárůst, který, světe div se, koreluje se skokovým nárůstem FVE za loňský rok ...

- "Akumulace" akumulace elektřiny je záležitost, které reší výkyvy v rámci dne (max několika dní). nikoli však týdnů natož měsíců. Už vůbec proto nemůže řešit disproporci ve výrobě EE z OZE v rámci celého roku. 

- "Pokud místo toho vytvoříme podmínky pro maximální rozvoj obnovitelných zdrojů včetně větrníků, akumulace, flexibility a dalších součástí decentralizované energetiky, budou peníze proudit opačným směrem, k tomu, čemu se začalo říkat aktivní spotřebitelé." Ano někteří na tom nepochybně vydělají, ale společnost jako celek na tom bude tratná díky nižší efektivitě, která se zákonitě projeví v cenách. Nejhůř to dopadne na běžné spotřebitele, kteří nebudou moci se do tohoto byznysu zapojit, ale kteří to celé zaplatí.

- "I ten, kdo si na klima nehraje, musí však řešit děsivé energetické účty, které začínají řádit v české společnosti podobně, jako kdysi privatizační kupony a fondy." ano, jenže zcela pomíjíte prvotni příčinu toho dramatického růstů cen a to je realizace kroků tzv. Zeleného údělu. Bez něj by energetické krize nebylo. Že toho zneužili keťasové s energobyznysu je fakt, který na původní příčině vůbec nic nemění.

Kdyby bylo těch decentralizovaných obnovitelných zdrojů moc, ohrozilo by to trh s elektřinou pro ty centrální zdroje, tedy v budoucnu hlavně jaderné. Jde tedy o konfliktní téma." Ano, ale platí to také obráceně! JE tím že má vysoké investiční výdaje s nízkými provozními a díky velké setrvačnosti potřebuje plynule běžet non stop a tím zabírá místo na trhu pro OZE jehož exponenti se jej snaží vyštípat z trhu netržními způsoby ...

- "Shoda je naopak v tom, že část uhlí by mohly nahradit plynové elektrárny, přestože v zemním plynu je uhlík taky." To není ani tak shoda, jako spíše fakt který z vysokého podílu OZE na energetickém mixu vyplývá. Dlužno však dodat, že se jedná o zdroj provozně nejdražší! Proto pokud chce někdo dělat férové srovnání cen JE a OZE, musí k OZE přičíst i ty plynové zdroje a sečíst náklady za celý rok. Teprve pak je může mezi sebou porovnávat.

- "Jde o dočasné řešení, protože plyn má být později vystřídán, alespoň podle dnešních přestav, vodíkem."

Při přeměně elektrické energie na vodík a zpět na elektřinu máte zhuruba 50% ztráty. Tzn. že aby se to ekonomicky vyplatilo, tak cena elektřiny bude muset být velmi vysoká. Pokud dojdeme až do toho stádia, pak ve srovnání s tím bude cena EE z JE velmi nízká. A to by už skutečně dávalo smysl nestavět jen dva reaktory v Dukovanech, ale i další dva v Temelíně...

- citace z Vašeho linku "„V krátkém čase do roku 2030 je potřeba, aby u nás vzniklo něco mezi dvěma až třemi tisíci megawattů plynových elektráren. Bavíme se o třech, čtyřech velkých plynovkách,“ říká Beneš."

Konečný výsledek energetické revoluce nakonec bude ten, že několik oligarchů podnikajících v energetice se napakuje na poskytování systémových služeb ...

Proto bych se moc přimlouval za to, když už tu ten vysoký podíl OZE bude, aby byly vytvořeny podmínky pro budování alespoń lokálních plynových panelákových kogeneračních jednotek. Jednak abychom tím plynem netopili ve velkých elektrárnách bez připojení na horkovody pánu bohu do oken - tzn. abych hosporárně nakládali s tím drahým energonosičem a také aby z toho mohli mít prospěch obyčejní lidé v panelácích a ne jen oligarchové v energetice.