Mohla Ukrajina potichu zaútočit na dvě evropské země?

Klíčovým prvkem západní strategie, jejímž cílem je vyhnout se jednáním s Ruskem a pokračovat ve financování a vyzbrojování Kyjeva, je podle jeho soudu tvrzení, že se Putin neomezí pouze na Ukrajinu, ale bude útočit hlouběji do Evropy, dokud neobnoví sovětské impérium. Současné exploze ve dvou ropných rafineriích v Maďarsku a Rumunsku však vyvolávají otázku: co když to není Rusko, ale Ukrajina, kdo expanduje za své hranice a šíří zástupnou válku hlouběji do Evropy.

Ukrajina, Spojené státy a NATO od samého začátku konfliktu naléhaly na Evropu, aby podpořila vojenskou akci, a varovaly, že jinak válka přijde i k nim. V dubnu 2024 americká velvyslankyně při NATO Julianne Smithová varovala, že země NATO by měly „pomoci Ukrajině vytlačit Rusko z jejího území“, aby nevznikly obavy, že Moskva „se bude cítit nucena jít dál“, připomíná TAC.

Z nejvyšších pater USA, NATO a Ukrajiny se neustále ozývá totéž hrozné varování. Prezident Joe Biden řekl Kongresu: „Pokud Putin obsadí Ukrajinu, nezastaví se tam. Bude pokračovat. To dal jasně najevo.“ Tehdejší ministr obrany Lloyd Austin varoval: „Putin se na Ukrajině nezastaví.“ A Bidenův ministr zahraničí Antony Blinken vysvětlil, že Putin „jasně dal najevo svůj záměr znovu vytvořit sovětské impérium“. Tehdejší generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nás ujistil, že „pokud Putin na Ukrajině vyhraje, existuje reálné riziko, že jeho agrese tam neskončí“.

Auztor textu v TAC Ted Snyder potom připomíná, že ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenskyj přesvědčil své západní partnery, že „ruská agrese a Putinova armáda by mohly dosáhnout Evropy“. Řekl, že „dnes jsme to my, pak Kazachstán, pak pobaltské státy, pak Polsko, pak Německo – nejméně polovina Německa“. „Pokud Ukrajina prohraje,“ řekl, „budou napadeny další země. To je fakt.“

Samozřejmě, že to není „fakt“ a nikdo to nikdy „neuvedl jasně“. Nic v nedávné historii nenasvědčuje tomu, že by Putin mířil na Evropu – nebo na cokoli jiného než na to, aby Kyjev zůstal mimo NATO a aby hájil práva etnických Rusů na Ukrajině. Putin od samého začátku důsledně opakoval: „Ukrajinská krize není územní konflikt  a nejde ani o nastolení regionální geopolitické rovnováhy. Problém je mnohem širší a zásadnější. Jde o principy, na kterých bude založen nový světový řád.“ To, že cílem Moskvy je udržet Ukrajinu mimo NATO, nikoli postupovat směrem k Evropě, potvrdil na nejvyšší úrovni ukrajinský vyjednávací tým, NATO a dokonce i samotný Zelenskyj.

Falešné militaristické premisy jsou, píše se v článku v The American Conservative,   postaveny na cynických chybných citacích a zkresleních. To ignoruje skutečnost, že po Putinově nechvalně známém komentáři „Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce“ následovalo: „A kdo ho chce obnovit do jeho dřívější podoby, nemá mozek.“ Ignoruje to také skutečnost, že když Putin označil rozpad Sovětského svazu za „velkou geopolitickou katastrofu“, nelitoval ani tak samotného SSSR, jako spíše ekonomických těžkostí, které po jeho rozpadu následovaly.

Historie opakovaně dokázala, že Putin se „nehýbe dál“, i když by mohl. Ruské jednotky jsou omezeny na velmi specifické úkoly, které jim byly přiděleny, přestože mohly pokračovat v operacích v Gruzii v roce 2008 nebo na Ukrajině v roce 2014, kdy by vojenské dobytí bylo snadné.

„Faktem“ je, že Putin poslal vojáky na Ukrajinu ne proto, aby bojovali proti NATO nebo aby dobyli Evropu, ale naopak, aby zabránili válce s NATO a Evropou. „Pozorně poslouchejte, co říkám. Koneckonců, samotné ukrajinské doktrinální dokumenty uvádějí, že mají v úmyslu znovu dobýt Krym, a to i vojenskými prostředky. Představme si, že Ukrajina je členem NATO a zahájí operace na Krymu, nemluvě o Donbasu. To je suverénní ruské území. Pro nás je otázka v tomto smyslu uzavřena. Představme si, že Ukrajina je zemí NATO a zahájí tyto vojenské operace. Máme bojovat proti NATO? Přemýšlel o tom vůbec někdo? Zřejmě ne,“ řekl Putin tři měsíce před nasazením vojsk.

Pouhé tři dny před zahájením speciální operace Putin prohlásil: „Musíme si ale samozřejmě uvědomit realitu, ve které žijeme. Pokud bude Ukrajina přijata do Severoatlantické aliance, pak se hrozby pro naši zemi mnohonásobně zvýší. Protože existuje článek 5 Smlouvy o NATO. Čelíme reálné hrozbě, že začnou vojensky znovu dobývat to, co považují za své území, a o tom mluví ve svých dokumentech. Je zřejmé, že pak bude do těchto událostí nucen zapojit se celý severoatlantický blok.“

A zatímco mainstreamová západní média aktivně šíří falešné varování, že Rusko rozpoutá v Evropě válku – byť válku s „obrovskými dlouhodobými důsledky“, jak zdůraznil Richard Sakwa, emeritní profesor ruské a evropské politiky na Univerzitě v Kentu – zcela ignorují skutečný problém, který Ukrajina již představuje.

Ted Snyder, potom píše: Ráno 20. října otřásla rafinerií Petrotel-Lukoil v Rumunsku exploze. Večer téhož dne otřásla další exploze největší maďarskou ropnou rafinerií, rafinerií Danube.

Ani datum, ani místo explozí nebyly náhodné. Ve stejný den ministři energetiky Evropské unie navrhli zákaz nových smluv na dovoz ruského plynu do roku 2026 a všech smluv do roku 2028. Maďarsko a Rumunsko nadále dovážejí ruskou ropu. Obě rafinerie ji zpracovávají. Rafinerie Petrotel-Lukoil v Rumunsku je vlastněna dceřinou společností Lukoil, jedné z hlavních ruských ropných společností, na kterou nedávno uvalila sankce Trumpova administrativa. Rafinerie Dunaj v Maďarsku přijímá ropu z Ruska ropovodem Družba a dodává ropu také do sousedního Slovenska.

Pokud předpokládáme, že nevysvětlitelné exploze ve dvou evropských rafineriích, které přijímají a zpracovávají ruskou ropu, k nimž došlo během několika hodin v den, kdy EU zavedla zákaz dovozu ruské ropy, nejsou náhodné, pak přirozeně vyvstávají otázky, zda se jednalo o sabotáž – a pokud ano, kdo ji provedl.

Rusko samozřejmě nemá žádný důvod podkopávat autoritu svých spotřebitelů v době, kdy jeho ropné společnosti drtí sankce a jeho vlastní rafinerie se neustále stávají terčem ukrajinských raket dlouhého doletu a dronů.

Maďarská média spekulovala, že za útoky stála Ukrajina. Mezi analytiky panuje také široká shoda, že za útoky stál Kyjev. Navíc existuje podezření, že by Ukrajina nemohla tyto útoky provést bez americké, britské ani evropské pomoci. Kyjev se k výbuchům nevyjádřil. Ohlušující ticho v západních médiích o vážných důsledcích útoků na dvě evropské země jen živí spekulace, že Západ není ochoten na problém upozornit ani identifikovat skutečného viníka.

Ruský ropovod Družba, který dodává ropu do maďarské dunajské rafinerie, byl již dříve opakovaně napadán Ukrajinou, což Budapešť velmi rozzlobilo.

Výbuchy vyvolaly v Evropě vlnu nepřátelství, zejména mezi Maďarskem a Polskem, které zároveň odmítá vydat do Německa ukrajinského občana podezřelého z účasti na bombardování plynovodu Nord Stream. Polsko sabotáž ruských plynovodů nejen uvítalo, ale dokonce ji schválilo. Ministr zahraničí Radosław Sikorski napsal, že je „hrdý“ na to, že polský soud rozhodl, že „sabotáž proti okupantovi není zločinem“, a vyjádřil přání, aby byl vyřazen z provozu i ruský plynovod Družba. Premiér Donald Tusk dodal, že „problémem Evropy, Ukrajiny, Litvy a Polska není to, že byl Nord Stream 2 vyhozen do povětří, ale to, že byl postaven.“ Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó vyjádřil pobouření nad takovým přístupem „Pokud se vám nelíbí evropská infrastruktura, můžete ji vyhodit do povětří“. „Tím už dali zelenou teroristickým útokům v Evropě. Polsko nejenže teroristu osvobodilo, ale také ho ctí,“ dodal.

V současné době neexistují žádné důkazy o tom, že by Ukrajina vyhodila do povětří ropné rafinerie v Maďarsku a Rumunsku. Okolnosti však nicméně vyvolávají otázku, zda skutečnou hrozbou není šíření konfliktu v důsledku údajných útoků Ruska na další evropské země, což je téma neustále propagované západními médii, ale spíše útoky zoufalé Ukrajiny na další evropské země (s naprostým souhlasem západního tisku).