Zdravotnictví – zdroje jsou

Během několika měsíců by bylo možné zmobilizovat prostředky, které by přinesly v ročním vyčíslení desetkrát víc, než požadují lékaři. Zhruba 25 miliard korun ročně mizí v nenávratnu v důsledku penězovodů a chaosu a dalších 5 miliard by případně mohl doplnit stát na nedostačujících příspěvcích za státní pojištěnce. Začít je však třeba tím, že se sníží neospravedlnitelné provozní náklady zdravotních pojišťoven až na polovinu, zavede spravedlivější přerozdělení vybraného pojistného, sloučí pojišťovny, ve kterých má stát majoritu a soustředí se pozornost na ceny léků a materiálů.

Provozní náklady zdravotních pojišťoven jsou překvapivě vysoké. David Rath uvádí, že u největší VZP tyto náklady tvoří 3 procenta z vybraného pojistného a u zaměstnaneckých pojišťoven dokonce 4 až 5 procent. Kdyby se snížily na jednotných 1,5 až 2 procenta, mělo by to dva efekty. Zaprvé by se ušetřilo až 5 miliard korun ročně a za druhé by to pojišťovny přinutilo ke zjednodušení systému úhrad, takže by se úhrady daly kontrolovat. Pojišťovny vytvořily neuvěřitelně nepřehledný a zcela nesrozumitelný systém úhrad, který jim umožňuje, aby si každá z nich dělala, co chce. „Tudíž za stejnou práci dostávají zdravotnická zařízení zcela jiné peníze,“ uvádí Rath a zdůrazňuje: „Zjednodušení tohoto systému je absolutní základ reformy zdravotnictví.“

Podobný efekt by přineslo i sloučení „státních“ pojišťoven VZP s Vojenskou pojišťovnou a Pojišťovnou ministerstva vnitra.

Další zdroj je také docela známý. Peníze se hromadí v zaměstnaneckých pojišťovnách, které od sebe dokázaly odpudit staré a nemocné pojištěnce. Ti se pak koncentrují ve VZP, kde zase peníze chybí. Na účtech některých zdravotních pojišťoven tak dlouhodobě leželo bez užitku až 14 miliard korun jen proto, že tyto pojišťovny mají výrazně mladší klientelu, která zdravotní péči nepotřebuje. Rath žádá změnit koeficient, který přerozděluje výběr pojistného, aby se přesunula tato nevyužitá částka během tří let ke starším pojištěncům a mohla být využita na zajištění zdravotní péče.

Obrovské peníze lze ušetřit zavedením pořádku do úhrad léků a zdravotnického materiálu. Rath navrhuje zavedení referenčního systému, kdy se za stejný terapeutický efekt platí stejné finanční částky. Je přesvědčen, že to sníží jak současné náklady, tak jejich příští růst. „Ministr Julínek zrušil systém referenčních cen, což působí nepřehledný chaos a vede k neustálému zdražování léků,“ zdůrazňuje stínový ministr zdravotnictví ČSSD. Soudí, že tímto opatřením by se mohlo uspořit 5 až 10 procent nákladů na léky a materiál, tedy až 10 miliard korun ročně.

Teprve kdyby navrhované úspory nestačily, mohl by sáhnout hlouběji do kapsy i stát a zvýšit platby za státní pojištěnce. „Stát za více než pět milionů svých pojištěnců platí méně, než odvádí průměrný zaměstnance či OSVČ,“ připomíná autor a soudí, že by se mohly tyto úhrady zvýšit až o 5 miliard korun ročně. Nápravu by rozložil do několika let.

„Realizace těchto kroků by vedla k finanční stabilizaci zdravotnictví během několika následujících měsíců a uvedla by systém do ekonomické rovnováhy na několik dalších let s tím, že by se v polovině roku 2011 mohly splnit požadavky lékařů na nárůst platů a zároveň by byl finanční prostor k narovnání platů sester. Došlo by k vyrovnání dluhů většiny nemocnic a zkrácení čekacích lhůt na všechny výkony,“ prohlašuje závěrem Rathův pětibodový návrh ČSSD na stránkách www.cssd.cz.