Z průběhu projednávání státního rozpočtu na rok 2011 je zřejmé, že největší hrozbou klidu na práci se stalo masové pronikání nespolehlivých až rozvratných živlů do části zákonodárného sboru a obecních samospráv („volby“) . Vládní koalice před datem, kterým byl stanoven spořádaný pochod k urnám, celkem rozumně veřejnost nedráždila a nepředkládala parlamentu nepřiměřené požadavky na příspěvky občanů ku zvyšování životní úrovně společenské smetánky („rozpočtová odpovědnost“), protože – jak každý snadno pochopí – takové volby by musela nutně prohrát. Jenže lidi se nějak domákli, co se chystá, přestože byli médii podrobně informováni o jediné správné pravé cestě („vyváženost“), a vláda volby prohrála i tak. Okamžitě vyvstal problém, jak prosazovat blaho občanů (aspoň některých), ať už si o tom myslíme, co chceme („demokracie“). Vznikla bída o řešení, které by demokraticky vnutilo rozpočtovou odpovědnost i té parlamentní komoře, která je proti („živelná pohroma“). Co dělat, když se tomu jednací řád sněmovny i ústava vzpírají („legislativní nouze“). Politika však zvládá i situace, na které hlava nestačí, jak ukázala předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová, když zasedla místopředsedovi Luboši Zaorálkovi židli, protože stál opodál („stanné právo“). Nakonec se tedy podařilo prosadit, že předložené zákony budou přijaty bez doplňovacích návrhů a bez diskuse („projednávání“).
A dostáváme se konečně k věci. Není pravda, že by premiér Petr Nečas poslancům nevysvětlil, proč je nouze, jen jim to vysvětlil při jiné příležitosti, a měli dávat pozor. Rozhodně to stálo za to. Už proto, že citlivě nepoužil výraz Řecko, když pohrozil zhoršením postavení České republiky na finančních trzích, pokud bychom se je pokoušeli omámit nějakými hypotetickými, nereálnými čísly („rozpočet“). Právě pro uklidnění finančních trhů musí být vládní návrh doplněn ještě legislativní nouzí a snížením podpory stavebního spoření, porodného, nemocenského a příspěvku politickým stranám. A ještě musí každý přiložit stovku, aby nebyly povodně. Jinak „by mohl být ohrožen rating České republiky, hrozilo by zvýšení dluhové služby, to znamená splátky, kterou platíme na úrocích za státní dluh. Velice výrazným rizikem by se samozřejmě stalo výrazné prohloubení deficitu veřejných financí a hrozily by také daňové úniky,“ varoval premiér.
Shrnuto: Je vám líto stovky, aby nenastalo výrazné prohloubení deficitu veřejných financí a nehrozily daňové úniky? Kvůli pár korunám vám bude jedno, že klesne rating České republiky a vír paniky strhne finanční trhy?
Už tak je ve světě napjatá situace. Kdyby se přidala k prohře Demokratů ve Spojených státech ještě vyšší podpora českým nezaměstnaným nebo kdybychom nevyhodili každého desátého policajta či kontrolora z finančního úřadu, máme na krku další kolo světové krize.
Čistě pro zajímavost (houby na tom záleží) se podívejme na úvodní odstavec té části jednacího řádu sněmovny, která vymezuje podmínky, kdy lze opustit stav legislativního blahobytu a obrnit se stavem nouze:
(1) Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na niž byl vyhlášen.
Také názory opozice přidáváme jen pro zajímavost:
Luboš Zaorálek (ČSSD): „Dneska jsme viděli vyjádření Ministerstva financí, že ekonomice státu hrozí v příštím roce zpomalení. Ale to je přece věcí probíhající ekonomické debaty, která se vede všude v Evropě, že příliš rychlé škrty ve státních rozpočtech mohou vést ke zmrazení, zakonzervování, zmrznutí ekonomik. To znamená, že to je legitimní debata, to není nějaká živelní pohroma.“
Vojtěch Filip (KSČM): „Takže ty hospodářské škody může vláda vyčíslovat v tom, že bude horší ekonomická situace v tomto státě. Ale tu vláda vlastně předpokládá sama, když říká, že nebude řešit stav krize, že bude řešit pouze úspory. A vracím se k tomu, co jsem tady už jednou říkal, že v tomto ohledu tedy já nevidím hospodářskou ztrátu vzniklou nepřijetím těchto zákonů, ale naopak vidím hospodářské ztráty po přijetí těchto zákonů.“
Věřme vládě, od toho ji máme. Věřme, že tváří v tvář světové krizi, kterou by mohla rozpoutat každá koruna vyššího příspěvku českým nemohoucím seniorům (bezohledně navršující stamiliardové schodky z minulých let), nemá smysl pátrat, kdo za to může, jak se o to pokoušel Jiří Paroubek (ČSSD): „Vládní koalice sama sebe nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti. Znamená to, že jí předcházela vláda - z logiky věci - rozpočtové neodpovědnosti. Nebo spíše dvě takové vlády. V jedné byl ministrem současný poradce ministra financí, v druhé byl ministrem současný ministr financí.“
Debata o tom, zda se úsporami ušetří, je také ryze akademická. Návrh státního závěrečného účtu za rok 2008, který jsme prožili v pojetí tehdejší Topolánkovy vlády jako ostrov prosperity uprostřed krize, sněmovna loni ani neprojednávala, nedostal se dál než do výborů. Ostatně, předtím se o finální podobě Topolánkova reformního batohu v parlamentu taky nedebatovalo, tak co. Nejlepším kouskem onoho státního závěrečného účtu za rok 2008 pak bylo zamlžení faktu, že schodek je fakticky aspoň o 50 miliard korun vyšší, protože se změnila metodika vykazování, aby nebylo vidět na spotřebované rozpočtové rezervy po vládě sociální demokracie.
Státní závěrečný účet za rok 2009 byl bleskově projednán v pátek odpoledne. Byl to onen podivný rok, kdy HDP překvapivě nerostl o 4,8 procenta, jak odpovědný rozpočet Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) předpokládal. HDP naopak o 4,1 procenta klesal. Kdyby byl ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) onomu pátečnímu jednání přítomen, asi by nám vysvětlil, že je to jedno. Když se povzneseme na slovíčkaření jako je znaménko plus či mínus, rozdíl se dá ustát. Jenže před poslanci stál dezorientovaný ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09), kterého nenapadlo nic lepšího, než konstatovat, že jde o nejhorší saldo veřejných rozpočtů v historii České republiky.
A proč vlastně ministr Kalousek nepřišel? Nemohl. Zaprvé byl mimo Prahu a zadruhé rozepisoval cifru zvící 231 miliardy korun (dvě tisícovky na osobu, včetně nemluvňat, nezaměstnaných, nezletilců závislých na kapesném a bezdomovců) do individuálních složenek.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.