Proč chce Macron vystoupit z izraelského vlaku

Francouzský prezident Emmanuel Macron by si přál, aby Izrael nyní zpomalil svůj postup. Protože ten se chová jako rozmazlený spratek, který dostal od Západu Ferrari, a teď pro něj neexistují pravidla silničního provozu a vyhazuje do vzduchu každou výjezdovou rampu na cestě k eskalaci se svými sousedy.

A nyní se stalo nevyhnutelné: čelní střet mezi izraelskými a francouzskými zájmy. Protože tak to je u rozmazlených spratků – v den, kdy řeknete „Ne“, se pro ně i vy stanete problémem.

To vše se nyní děje, protože Izrael překročil pro Francii červenou čáru, když vystavil Libanon tomu, co by západní establishment bezostyšně nazval „invazí“, kdyby Libanon byl Ukrajinou a Izrael Ruskem. Francouzsky mluví asi polovina libanonského obyvatelstva a Francie považuje tuto zemi za spadající do její sféry vlivu, jak jazykového, tak ekonomického.

Uprostřed summitu Frankofonie v Paříži, kde se sešli světoví frankofonní vůdci, Macron v rozhovoru řekl, že „prioritou je, abychom se vrátili k politickému řešení, abychom přestali dodávat zbraně pro boj v Gaze“, a zároveň kritizoval přítomnost. izraelských pozemních jednotek v Libanonu. To by bylo královské ‚my‘, většinou jen to, že by Macron chtěl, kdyby USA, které dodávají Izraeli 69 % svého celkového dovozu zbraní, podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru, tuto činnost laskavě zastavily. Jsem si jistá, že Washington poslechne.

Macron mezitím kategoricky tvrdí, že Francie „neposílá žádné“ zbraně do Izraele – jako by Francie na některých z těchto izraelských loveckých vyjížděk také nejezdila s brokovnicí. Tato slova – a přítomný čas – se zdají být poněkud příliš pečlivě zvolená. Na konci října 2023, týdny poté, co Izrael začal srovnávat se zemí Gazu spolu s civilisty, kteří se náhodou ocitli v cestě, francouzský obranný průmysl stále dodával články M27 pro 5,56 mm munici pro lehké kulomety M249, které nemohly fungovat bez těchto dílů, od dodavatele z Marseille, podle vyšetřování nevládní organizace, Dislose, doplněné fotografickými důkazy. Zpráva francouzského parlamentu také zjistila, že Francie jen v roce 2023 dodala do Izraele vojenský materiál v hodnotě 30,1 milionu eur, což je téměř dvojnásobek oproti předchozímu roku. Pro čistě „defenzivní“ účely, samozřejmě.

Jistě, je to pokles ve srovnání s americkým prodejem do Izraele nebo ve srovnání s francouzským prodejem zbraní jinde, což by vysvětlovalo, proč se Macron nyní chová, jako by šlo o snadný odpis

Mnohem kritičtější pro zájmy Francie jsou její obchodní vazby s Libanonem, což by jistě posloužilo k vysvětlení typicky odměřené reakce Izraele na bombardování francouzského tankoviště TotalEnergies v Bejrútu, což byla reakce na Macronovy poznámky. Skutečnost, že Izrael přemítá o zrušení dohody o průzkumu plynu s TotalEnergies za účelem rozvoje ložiska plynu na hranici Libanonu a Izraele, což vyžaduje spolupráci obou zemí, je také přímou ekonomickou hrozbou pro francouzské zájmy.

„Jak Izrael bojuje proti barbarským silám vedeným Íránem, všechny civilizované země by měly stát pevně po boku Izraele,“ odpověděl Netanjahu Macronovi. "Prezident Macron a další západní vůdci nyní volají po zbrojním embargu proti Izraeli." Netanjahu zněl, jako by byl v šoku, že obvyklé ponižování na některé washingtonské vazaly nefunguje.

Pravdou je, že žádná z těchto zemí volajících po zbrojním embargu v první řadě opravdu nemá co ztratit. – což by také vysvětlovalo, proč USA, na rozdíl od svých vazalů, zůstaly ve své podpoře neochvějné.

Během telefonátu po svých poznámkách Macron Netanjahuovi „připomněl“ „mobilizaci francouzských vojenských prostředků na obranu Izraele“ uprostřed raketových útoků z Íránu a Jemenu, jako jsou válečné lodě. Pěkný pokus. To je jako říct zlatokopce, že jste jí před měsícem dali spoustu věcí.

Izrael si v podstatě může dělat, co chce. Jako dohlížet na invazi do jiné země – v tomto případě do Libanonu – mezi setkáními v budově Organizace spojených národů v New Yorku, zatímco západní svět krčí rameny – což je důvod, proč nyní situace eskalovala natolik, že ovlivnila vlastní ekonomickou sféru Francie.

Toto je jen další z těch případů, kdy se Macron snaží vklouznout do uniformy generála Charlese De Gaulla, velmi obdivovaného generála druhé světové války a později francouzského prezidenta, který vykopl Američany.

Francie udržela Paříž mimo zbrojní lobby NATO kontrolovanou USA, ehm, „Transatlantickou alianci“, a podporovala vztahy se Sovětským svazem jako protiváhu vztahům Francie s USA v zájmu zajištění její nezávislosti.

Není náhodou, že De Gaulle dohlížel pravděpodobně na průmyslově a ekonomicky nejvíce prosperující období francouzské historie – zatímco Macronův prezidentský mandát je nyní synonymem drcení dluhy.

Jediné, na čem De Gaullovi záleželo, byla francouzská suverenita a síla a podařilo se mu stát se jadernou a průmyslovou velmocí, která byla schopna konkurovat Washingtonu jako respektovaný konkurent. Macron se o to pokouší, aniž by měl nějaké skutečné karty, které by mohl proti Washingtonu hrát, což mu v podstatě ponechává jen žebrání a prosby.

Macron je v posledním úseku limitu dvou funkčních období a bezpochyby zvažuje svůj odkaz. Doposud to znamenalo občasné hlasité zaštěkání ve prospěch francouzských zájmů, těsně předtím, než dostane přes nos a vleze strýci Samovi zpět do klína.

(Publikováno na Facebooku, kanál MUDrIDavid)

Francouzský prezident již dříve prohlásil, že NATO je se svou cílevědomou moskevskou posedlostí „mozkově mrtvé“  – stejnou posedlostí, která militarizovala ukrajinskou hranici s Ruskem a odstartovala současný horký konflikt. Poté Macron v dubnu 2023 na palubě svého prezidentského letadla novinářům řekl, že „vyhrál ideologickou bitvu o strategickou autonomii“ pro EU, přičemž na unii pohlížel jako na „třetí supervelmoc“ a zdůraznil potřebu nestát se vazaly Washingtonu uprostřed mezinárodních krizí. Myslím, že to, co se děje v mezinárodním vzdušném prostoru, v mezinárodním vzdušném prostoru zůstane – protože se zdá, že v praxi to vše zmizelo.

Na rozdíl od De Gaulla se zdá, že Macron nedokáže zajít tak daleko, aby sladil svou rétoriku s činy. Dokonce i poté, co odletěl do Washingtonu a prosil o nižší ceny drahého LNG, který by nahradil ruský plyn, kterého se on a jeho kamarádi z EU zřekli, aby udělali dojem na svého miláčka Vladimíra Zelenského (ukrajinského prezidenta), Američané ho nakonec prostě vyhodili. No dobře. Vložte sem galské pokrčení ramen.

Protože Francie včas nepochopila, kam by aktivní umožnění izraelského jednání v zájmu „sebeobrany“ mohlo nakonec vést, je nyní Macron při deeskalaci plně závislý na Washingtonu. Ale tady je ten háček, který Macron zjevně nevidí. Jestliže na americký popud „hecujeme“ Izrael, znamená oslabení ekonomických zájmů Francie a EU, podobně jako to dělají USA na Ukrajině tím, že prodlužují konflikt ve prospěch amerického zbrojního průmyslu. Tak proč by se Washington vůbec staral v obou případech o zastavení války?