Pozlacená elektřina
A kolik že vydělá investor, který to stihne? Porovnejte zmíněnou dotaci s informací energetického konzultanta a pracovníka společnosti EkoWATT Karla Srdečného na kulatém stole týdeníku Ekonom o cenách elektřiny. Podle jeho slov klesly náklady fotovoltaiky na 6 korun za kilowathodinu. Porovnejte to s výkupní cenou a zkuste pak zapátrat, kde jinde najdete takovou míru dlouhodobě zaručeného zisku.
Dnešní cena se zárukou na patnáct let je tak výhodná, že během krátkého času vznikly solární kapacity s výkonem dvou nebo tří nových Temelínů. Proč to nevíme přesně? Do poslední chvíle nebude jasné, kolik se toho vlastně stihne, kdo všechno doběhne do finiše. Příslibů přitom bylo násobně víc, než kolik se toho dá reálně udělat.
Čeští podnikatelé se zlobí, protože i pro takovýto spolehlivý penězovod potřebujete kapitál do začátku.
České banky však nepůjčují zásadně a na nic, vystačí si se státními dluhopisy a poplatky. Většinu solárních polí tak budují cizinci, kteří si půjčili u zahraniční banky a vyvádějí český penězovod do Německa a jinam. V poslední chvíli se probudil i ČEZ a bude zřejmě největším individuálním provozovatelem těchto zdrojů.
Spotřebitelé sledují raketový nárůst solární elektřiny s mrazením v zádech, protože jsou to oni, kdo ty dotace zaplatí v účtech za služby elektrárenských společností. Horní okraj částky, která je během příštích patnácti let ve hře, představuje asi 500 miliard korun. V příštím roce proto elektřina zdraží v pásmu od 6 do 30 procent. To větší číslo bude bližší tomu, co čeká průmysl, domácnosti budou někde mezi. Ekologické organizace varují, že předpovědi růstu cen jsou nadsazené a mohou představovat pokus ČEZ zvednout cenu víc než je nutné, ale to nás asi neuchlácholí, protože cenu stanoví mechanický výpočet.
Výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů je povinný, takže kolik toho bude připojeno, to se vykoupí za předem stanovenou cenu. Z toho se pak vypočte, kolik si k běžné ceně elektřiny připlatíme.
Tady by si to zasloužilo srovnání s něčím, co známe. Za 500 miliard, splácených 15 let, dostaneme okamžitý výkon tří nových Temelínů. Částka je to obrovská, ale přesto – kolik by stála a jak dlouho by se stavěla stejně velká jaderná elektrárna? A to mluvíme o „Temelínu“ bez nákladů na jaderné palivo. Jistě, je tu rozdíl. Opravdový Temelín běží i v noci, nebo když slunce zajde za mrak. Životnost panelů je také kratší než u jaderného bloku a jejich výkonnost klesne za dvacet let asi o pětinu. Do provozních nákladů bychom proto měli zahrnout i ekologicky citlivou a nijak levnou likvidaci solárních zařízení, ale je otázka, jestli zlatokopové, které jsme k nám nalákali, mezitím nevymyslí kousky, jak před tímto úkolem nenápadně zmizet.
Druhá věc – doma si nikdo jadernou elektrárnu nepostaví, ale panel na střeše by se měl stát samozřejmostí. Ostatně ceny solárních panelů vytrvale klesají a slunce je skutečně zadarmo. Na cestě jsou technologie, které panel nahradí pouhou fólií na okně nebo nátěrem na vnější omítce. Je to zdroj budoucnosti, který bude zdatně konkurovat jádru a uhlí nejen ekologicky, ale také ekonomicky.
S touto vizí se před lety přijímal zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie, kterým jsou od roku 2006 výkupní ceny dlouhodobě garantovány. Uvedený zákon 180/2005 obsahuje i návod, jak má Energetický regulační úřad každoročně tuto cenu vypočítat.
Hned první takový výpočet v roce 2006 vedl k jejímu zdvojnásobení. Proč nikdo nekřičel? Tenkrát to bylo každému jedno, fotovoltaické články byly podívínskou hračkou, jejíž příkon do sítě byl i v tabulkách s přesností na dvě desetiny vykazován hodnotou 0,00 %. Nikdo by si toho nevšiml, ani kdyby se cena zvedla pětkrát. Dnes se však musíme podívat, jestli se to s tím zdvojnásobením nepřehnalo. Tam jen zdroj našich dnešních problémů, protože o zvyšování cen zákon neříká nic, ale snižování dovoluje jen o pět procent ročně.
Bez zaručené ceny by však alternativní zdroje energie nevznikly. O tom jak je potřebujeme, jsme už dostali příležitost uvažovat nejen v závislosti na evropské směrnici. Napadlo nás to, třeba když Rusko ze dne na den uzavřelo kohoutky svých plynovodů. Nebo když ceny ropy na světových trzích vyskočily na 147 dolarů za barel. Nebo když se staly samozřejmostí ničivé povodně, o kterých lze hovořit jako o poslech klimatických změn.
Kdy to však s nastavením cen fotovoltaiky začalo smrdět? Už v pravidelné zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2008, čteme, že v meziročním srovnání byl u nás zaznamenán téměř desetinásobný nárůst celkového instalovaného výkonu fotovoltaických systémů. Jak zpráva upozorňuje: „Obrovský nárůst byl způsoben zejména výrazným poklesem měrných investičních nákladů respektive snížení cen fotovoltaických panelů o více než 40 % a zachování velmi příznivé výkupní ceny.“
Proč aspoň tenkrát nikdo nic neudělal? Zákon zaručuje 15 letou návratnost investice, nic víc.
Jak zmíněná zpráva MPO zaznamenala, masivní zájem investorů o fotovoltaiku začal znevýhodňovat ostatní kategorie obnovitelných zdrojů elektřiny a množili se spekulanti, kteří si blokovali připojovací kapacity na úrovni distribučních soustav (aby s tím pak obchodovali). Začalo to také lézt do konečných cen elektřiny pro spotřebitele.
Když se něco podobného stalo ve stejné době ve Španělsku, rychle snížili výkupní ceny. Asi se u nás zapomněli zeptat, že to nejde. Ceny se snižovaly i v Německu, které je evropským lídrem v oboru. Jestliže tedy česká vláda váhala a váhá se zásahem, vzniká podezření, kam že ten penězovod všude vede.
Výnosy stavebního spoření vláda zpětně zdanit chce, ale nad astronomickými zisky fotovoltaických zlatokopů se vrtí. Je rozdíl jen v tom, že pro chudé má příslovečnou přísnost, ale bohatým slouží?
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 15395x přečteno
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.