IPB byla odměna?

3.1.2011 18:57
Na dohodě o narovnání s Nomurou, kterou vyjednala Česká republika prostřednictvím ministerstva financí, je nejzajímavější úvodní pasáž. Nomura v ní nenápadně připomíná, že byla jediná, kdo na začátku roku 1993 po přetržení Československa přišel Václavu Klausovi na pomoc a vydala emisí samurajů, českých státních dluhopisů na japonském trhu. Tím zajistila první balík tvrdé měny do českých devizových rezerv. Vyčteme z toho, že IPB možná nebyla ani tak investice, jako odměna.

Kdo si chce počíst v uhlazeném popisu dalších událostí, který obsahují zveřejněné dokumenty, ať se podívá na stránky ministerstva financí. Kdo bude hledat, kde se argumentace proti Českému státu poprvé objevila, může dát přednost zprávě, která vznikla roku 2000 jako výsledek práce sněmovní vyšetřovací komise. Kdo chce pohled českých bankéřů, kteří dostali ten chlív k vyčištění, může zabrousit na stránky ČSOB a ČNB. Proberme to postupně.

Vyšetřovací komise

Věcí se zabývala Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB (závěrečnou zprávu z října 2000 našel jsem jen tady: http://zpravy.kurzy.cz/54678-zprava-vysetrovaci-komise-ps-k-prodeji-ipb/). Jak název napovídá, komise se obratně vyhnula podstatě problému, že banka byla bezstarostně vytunelována svými starými i novými vlastníky a spoléhala na běžnou praxi, že stát tak velkou banku nemůže nechat padnout. Pobouřilo ji spíš to, že lstivý trik Zemanovy vlády toto pravidlo obešel. Nenechal padnout banku jako správce vkladů střadatelů, ale zároveň odřízl tuto péči od akcionářů. Fakticky to provedla Česká národní banka, která vyhlásila nucenou správu banky a nucený správce pak prodal „podnik“ (nikoliv majetek, ale činnost) za jednu korunu ČSOB. Tato operace proběhla přes noc podobně jako když v březnu 2008 JPMorgan Chase kupovala trosky jedné z nejmocnějších investičních bank světa Bear Stearns za peníze Fedu a byla pod tlakem času, „než otevřou asijské trhy“.

Ano, IPB byla příliš velká na to, aby ji stát mohl nechat padnout. Obsluhovala 21,4 procenta vkladů v české ekonomice, byla klíčovým platebním místem pro český průmysl. Kdyby se zapotácela, nikdo tudy nepošle ani korunu a zemi ochromí finanční chaos a lavina druhotné platební neschopnosti (jako kdyby tenkrát nebylo dost té prvotní).

Ohromující bylo, jak tato banka lhala. Ještě na valné hromadě na podzim 1999 vykazovala růst bilanční sumy během roku o čtvrtinu na 323 miliard korun. Tvorba rezerv však rostla dvakrát rychlejším tempem, a nestačilo to, neboť podíl klasifikovaných úvěrů (jak se později ukázalo, spíše nesplácených) dosáhl koncem září 27,21 procenta a v absolutní hodnotě představoval 51,65 miliardy korun. Další špatné úvěry byly odsouvány mimo rozvahu stínovým odprodejem vlastním dcerám a „sekuritizaci“ (28 miliard korun), zatímco kvalitní aktiva byla vyváděna na Kajmany a měněna za nedobytné podílové listy (40 miliard korun). Nepomohlo obírání průmyslových podniků, které IPB ovládla a vysávala je sankčními úroky, za které jim znovu a znovu půjčovala (úroky dělaly zisk a špatné úvěry přepláclé novými vypadaly před dozorem ČNB jako splácené). V listopadu IPB podnikla dokonce zoufalý pokus o účast v privatizaci České spořitelny, ale vláda byla naštěstí při smyslech.

Kapitál nekapitál, půjčka nepůjčka

Nejpozoruhodnější operace pak představoval kapitál/nekapitál Nomury, která se skryla před mezinárodním prostředím (v operaci vystupovala jako Saluka Investments) a zastřela katastrofální stav banky tím, že se zajistila ještě před vstupem do banky smlouvou, podle které mohla v případě krachu banky vyměnit její akcie za akcie Plzeňského Prazdroje. To pak taky udělala. Necelé dvě miliardy korun, kterými měl být posílen kapitál IPB, tak nakonec Nomura zhodnotila na 24 miliard korun pro sebe. Další necelé dvě miliardy, které měla vložit jako „podřízené dluhopisy“ (lze je započítávat do kapitálu banky, jímž ručí věřitelům) si Saluka od skupiny IPB půjčila. Jako kapitál IPB tak byly vykazovány peníze střadatelů. Kdyby došlo na ručení, není z čeho brát. Ničím z toho se však banka nikde nechlubila.

Nicméně právě v tomto stavu byla přijata na nejprestižnější trh pražské burzy SPAD, pár týdnů předtím, než jí ratingová agentura Moody´s (s kvalitním českým zázemím) snížila rating.

O tom se ve zprávě vyšetřovací komise sněmovny, ve které byl i dnešní ministr financí Miroslav Kalousek, nedočtete. Tam to spláchli odstavečkem: „Vedle tohoto rozhodování je bezpochyby zcela zásadní příčinou neuspokojivého hospodaření banky chování managementu a hlavních akcionářů IPB, a.s. Vyšetřování tohoto chování a rozhodování spadá do kompetence standardních institucí, které mají příslušné vyšetřování ve své pravomoci a kterým je (na rozdíl od Komise) přístupné bankovní tajemství.“

Zpráva aspoň poukazuje na to, že stát uvolnil prostor predátorskému managementu IPB tím, že „FNM rezignoval na své přednostní právo podílet se na navýšení základního jmění schváleného valnou hromadou 30. 6. 1993. Jeho majetkový podíl tak klesl na 36,50%.“ A konkretizuje: „Vzhledem k výjimečnosti tohoto rozhodnutí a časování jednotlivých kroků se toto opatření jeví jako neformálně koordinovaný postup mezi managementem banky a státními orgány s cílem nepřipustit po fúzi IB a PB roli státu jako majoritního vlastníka a posílit pozici managementu banky. Odpovědnost nesou předseda VV FNM Tomáš Ježek, 1. náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Roman Češka, předseda Prezidia FNM a ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiří Skalický, ministr financí Ivan Kočárník a guvernér ČNB Josef Tošovský.“

Management IPB si tedy ve spolupráci se státními funcionáři vynutil jak urychlení privatizace banky, tak to, že ji získá Nomura, se kterou už tento management předtím skrytě shromáždil rozhodující podíl. Vláda obchod vyjednávala s Nomurou Europe, ale pak ustoupila dalším požadavkům, aby investorem byla neznámá Saluka Inveastmens B. V. Shrňme to: Smlouvu s vládou vyjednávala Nomura, ale akcie koupila Saluka, ta však nenesla žádné vlastnické riziko, protože si předem zajistila zlatou spekulační kličku a další svůj vklad do IPB pak předstírala penězi půjčenými (zprostředkovaně) od IPB.

Podrobnosti jsou zde:

http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/Servis-pro-media/Dokumenty-ke-stazeni/PB_Prava_podstata_investice_do_IPB.pdf

Jak už jsme řekli, zpráva vyšetřovací komise sněmovny se soustřeďuje na roli vládních činitelů a České národní banky s ČSOB. Komise přitom došla k řadě pravdivých závěrů, ale obraz je neúplný a je celkově pojat spíš jako komplot vlády, ČSOB a ČNB proti IPB. To usnadnilo pozici Nomury v arbitrážích.

ČNB se zprávou nesouhlasila a označila ji za jednostrannou:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2001/ipb_reakce_cnb.pdf


Útok vztyčenými paragrafy

Teď to Kalousek dorazil šíleným nápadem, že bude celou Zemanovu vládu žalovat. Nejsilnější argument zprávy komise, na jejíž činnosti se podílel, však poukazuje na selhání Klausovy vlády (FNM nenavyšoval svůj podíl) a vlády Tošovského, která připustila potěmkiádu s investicí Nomury.

Když se tato bouda, která byla postavena ve spolupráci předchůdců Zemanovy vlády, zřítila a došlo na arbitráže, vláda zjistila, že obklíčení je mnohem těsnější. Neměl ji kdo zastupovat. Jak mi svého času vysvětloval premiér Jiří Paroubek, všechny významné právní kanceláře v Praze už něco pro Nomuru dělaly, takže na vládní straně by se ocitly ve střetu zájmů. Nakonec nastoupila firma Squire Sanders, ale té se nedařilo. Nedokázala odvrátit názor arbitrů, že i za tohoto stavu věcí měla vláda IPB pomáhat. (Zkusme si představit, že něco podobného zkusí a vyhraje také někdo od Lehman Brothers…)

Souběžně se soudila ČSOB aspoň o to České pivo (Plzeňský Prazdroj). Jistě, smlouva, která umožnila vyměnit bezcenné akcie IPB za pozlacený Prazdroj, byla formálně platná, ale nemravná a v rozporu s etickými principy strategického investora. V Česku je to jedno, tady etiku neznáme, ale v Londýně to nemůže projít tak snadno.

ČSOB prohrála svůj spor u Městského soudu v Praze, ale byla přesvědčena, že jeho přenesení na mezinárodní půdu do Londýna přinutí protistranu k rozhodnějšímu zpytování svědomí. Chtěla spor vést jménem státu a výtěžek pak přenést na Českou národní banku, dočítáme se v předkládací zprávě, která roku 2006 ve vládě doprovázela projednávání dohody s Nomurou. Co se nestalo – firma Squire Sanders, jejíž právní argumentace v arbitráži neuspěla, tento postup ČSOB nedoporučila, a ministerstvo financí pak raději navrhlo smír s Nomurou. Jak známo, podstatou tohoto smíru je, že poškozený, který vydal na likvidaci katastrofy jménem IPB přes 100 miliard korun, teď zaplatí méně, než strašil. Kdo hledá logiku, třeba ji najde.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

racek
Asi se to nemá, ale jen pro osvěžení přidávám odkaz www.kscm-trutnov.cz/phprs/view.php?nazevclanku=&cisloclanku=2005112102 který jsem opsal z diskuse u dnešního Macháčka. Nehleďte na zdroj. Je to stručné a přesné, i když ne nejnovější..
racek
No, byl to tenkrát kolosální průser a informace pana Fialy je přesná a asi tak stejná, jakou měli všichni v baranži tenkrát i poté k dispozici, jak se aféra vyvíjela. Pochopitelně by bylo možno přidat něco pikantních podrobností, ale to asi ani nemá cenu. Celá věc, mě připadá jeko další součást dohody z hradu, tedy protiakci na kolosální průšvih v aféře Drobil - Nečas (ano, o tohle tam šlo, to snad si vzájemně ani nemusíme zdůrazňovat). Takže Kalousek, který stál tak říkajíc za aférou jako nějaký nezůčasněný, ale jinak velmi aktivní divák, teď "zachraňuje" koalici. Kalousek se evidentně spoléhá na aparát ministerstva, který má k dispozici a který mu vypracuje stanovisko jaké potřebuje. Nebo si za peníze ministerstva najme příslušnou kancelář. Zajímavé, právě vynalezl nový způsob tunelu ... vytunelovat veřejné mínění .. No, zatím mu to média moc nežerou, neb si celou aféru velice dobře pamatují. Ale jak budou reagovat majitelé našich nezávislých listů, ? No, obávám se, že si to můžeme představit. Do týdne dají pokyny. No a česká televize už má samozřejmě jasno. Jak jinak.