Bia není nikdy dost – bioarchitektura

„Bioarchitektura je umění a věda o tom, jak stavět budovy, které vytvářejí, udržují a rozvíjejí život a živé systémy … zahrnuje všechny úrovně viditelného i neviditelného světa“, píše v pozvánce na semináře pan propagátor nových architektonických objevů. Chudáci domy 21. století, ty se nesmějí flákat, to již nesmějí být obyčejné domy pro obyčejné lidí. Novým domům je dána předpona bio a s ní spousta dalších zaklínadel tak, abyste si mohli myslet, že za vás pohodlně odžijí váš absolutně jedinečný a neobyčejný život.

Pán, který vymyslel bioarchitekturu, pocházející z dalekého Irska, pokračuje, když ke své reklamě zneužívá i jungovský archetyp matky: „Můžeme toho Matce nabídnout o tolik víc. Ona si přece přeje, abychom byli šťastní a zdraví, jen jí musíme naslouchat a slyšet její rady.“ Dále si už můžete sami představit, co vás na semináři s názvem „Jak se stát architektem posvátného prostoru“ čeká, zvláště když v sobotu budete trénovat hlavu a v neděli srdce. Buďte si ale jisti, že vaší staré matičce z vesnického staveníčka s doškovou střechou by se nad správným doceněním pradávných posvátných staveb a nad cvičením uzemnění a zvýšení citlivosti vůči energiím hlava zatočila. V návaznosti na seminář bychom vám rádi nabídli možnost soukromých konzultací s Michaelem Ricem - pro účastníky semináře se slevou 1.550,-Kč/hodina a pro ostatní za výhodnou cenu 2.000,-Kč/hodina. Nad tím už i to srdce puká!

Já vím, že je to již něco tak běžného,vymyslet, kterak důvěřivce oškubat, a možná vždycky bylo, stále se ale nepřestávám podivovat a stále mi přesně takovéto zneužití vědění, smotání nesmotatelného, přijde velmi hříšné. Paskvilnost světem vládne. Pan Rice jistě vystudoval nějaké ty školy, jistě něco přečetl a procestoval a zcela určitě má dostatek fištrónu i charismatu na to, aby mu někdo na seminář přišel, a následně nadšeně do nového bioživota s novou touhou po biobejváku odešel a jiné nadšence tak přivábil. Není to dnes vůbec těžké vystavět vlastní systém – holistický, autopoietický, úplný systém, který si generuje vlastní pravidla a hlídá vlastní hranice, aby ho nic a nikdo nenaboural. Ostatně česká politika je již dávno takovým systémem, na rozdíl ale od těch zneužívajících asijských nauk, psychologie i dějin filosofie, je za zenitem, hranice se jí bortí, a proto již jen pobuřuje. Bioarchitektura útočí stále ještě účinně, oslovuje nás, abychom se oslovili, nastavuje zrcadlo, ale předem ví, jaký máme zhlédnout odraz. Stejně jako každé jiné bio pracuje s tím, že jsme úrodným polem, na kterém se zachytí cokoliv. Stále po něčem toužíme, naše touhy jsou již velmi vyčerpané, ale zastavit se nedají, odvrhujeme známé a tradiční, blízké a nejbližší, feng shui si mne ruce, hledáme vlastní identitu, která není k nalezení.

Přeci jen bych ale chtěla vstoupit do takového jen pro mě vystavěného bioobýváčku, který by přesně odrážel mé sny, myšlenky a emoce, ladil s duší, umocňoval ducha, stimuloval tělo. Motala bych se v něm uprostřed, než bych vysílená, možná v extázi, padla. Když je dům hotov, přichází smrt, zní staré dobré heslo.

Tok energie u vás i u mne doma proudí opačně, to co nedáte svým stěnám sami, tonemohou odrážet. Jestli se tam necítíte, nebude to vina feng shui, i tato nauka je mnohem hlubší, než si my Zápaďáci myslíme a můžeme se v kurzech učit, možná jste jen příliš hluční, málo spíte i bdíte, nervózně prostorem spěcháte. Jestli se tam necítíte a energie členů vaší rodiny se tlučou navzájem, omítka praská a střechou zatéká, doporučím vám na léto jediné... možná už tušíte...vezměte spacák, baterku a drahé své a vyražte bivakovat. Já sice nevím, co přesně se bude dít, až vzhlédnete k nekonečnému prostoru, a pak se budete muset vrátit do své malé špeluňky, to opravdu netuším, rozhodně ale vím, že ušetříte tisíce korun českých nejen za seminář a následnou vše vysvětlující konzultaci, ale i za to, co vše byste si dle rad pana moderního gurua měli pořídit, aby váš domov začal „znovu dýchat“.

Je třeba přestat věřit na bio! Otočte se jednou pro vždy na podpatku před všemi novými lákadly, kudy se dostat zkratkou do středu vlastního života. Žádný střed není nebo je prázdný a tyhle bio zkratky nefungují. Váš včerejšek prosezený před televizí a tapeta na zdi z roku sedmdesátdva, kterou odhalíte, když se nebudete bát do zdi trochu rýpnout, vám prozradí mnohem více o tom, jací jste byli a pravděpodobně budete i zítra. Na semináři bioarchitektury se nedozvíte nic. Nanejvýš vás strhne nadšení pana profesora, který vychovává se svou krásnou a spokojenou ženou pět dětí v krásném a spokojeném velikém domečku někde daleko za kanálem La Manche. Já chci taky, já chci taky. A pan profesor možná medituje nad mandalami, které zdobí jeho pracovnu a kouká na feng shui zahradu kulatým okénkem (kulatá okénka jsou ale opravdu príma architektonický prvek, a to myslím opravdu vážně), ale to je pan profesor a jeho život, ne vy a ten váš tady u nás v Horní Dolní v bezejmenném paneláku. Nemusíte chtít mandalu na zeď, kterou stejně nikdy nezachytíte a už vůbec byste neměli chtít po svém okolí ba dokonce bytě, aby řešil něco za vás. Vážně si myslíte, že váza tamhle v tom rohu umocní váš sexuální život? Je svět opravdu tak šáhlý nebo se za ta tisíciletí vůbec nic s člověkem nezměnilo a zůstane na věky tím, který jen tápe?

Tak ještě jednou – biopárek stejně dusí, biokamna nezahřejou a bioarchitektura je jako řídké lejno Velké Matky. Pardon, to mi ujelo, ale doufám, že mě drahá Matka naše chápe. Chci jí jen říct, ale ona to ví, že bydlím v místnosti, která bývala chlívkem pro ovce, je malá, v rohu trochu plesniví, dokonce mravence jsem v ní potkala (vlastně je docela dost bio..), původně jsem myslela, že to opravdu nedám, původně jsem měla také nastudováno, kam co správně postavit, ale už pár měsíců jsem v ní úplně nejšťastnější na světě a bude těžké to jednou jinou stavbou překonávat. Díky, Matko. Takhle se bydlí – možná jsem něco chtěla, ale můj chtíč byl překonán z hůry, z důly, odevšad, nebráním se, děkuji.