Restituční causa Thienen-Adlerflycht a Serenyi XI.

Nezákonná rozhodnutí Ústavního soudu I.*

Jak to vypadá, když soudy nerespektují úřední a archivní materiály nebo odmítají znalecké posudky si ukážeme na nálezu Ústavního soudu III.ÚS 3393/15 ze dne 13. 9. 2017, N 169/86 SbNU 737, K hranicím svobody vědeckého bádání.

Kupodivu v něm opět nacházíme advokátku Serenyiů a Thienen-Adleflychtů JUDr. Danielu Trávníčkovou jako advokátku své žalované sestry PhDr. Evy Nečasové, tehdy ředitelky Muzea města Blanska a členky Rady města Blanska za KDU-ČSL. PhDr. Eva Nečasová se úspěšně přiživovala na cause Salm, ale to stála na opačné straně barikády, tedy proti restituentům. O tom také vydala několik publikací. Vzhledem k tomu, že v archivech nikdy nebádala, problematice nerozumí, co si nyvypůjčí od jiných autorů bez jejich souhlasu, nemá, nemohla se ani úspěšně bránit u soudů. Ostatně to dokládá řada dokumentů, např. přípis ředitele Archivní správy Dr. Babičky. To stejné je u JUDr. Daniely Trávníčkové, že nedokázala svoji sestru obhájit. Text nálezu Ústavního soudu přinášíme nahoře v odkazu. Je zajímavé, že ústavní soudce Jan Musil naopak zaujal opačné stanovisko než ústavní soudci Vladimír Sládeček a Jaromír Jirsa. A víme také důvod. Pan ústavní soudce Jan Musil byl o celé cause Salm informován od roku 2003, neboť si prostřednictvím své asistentky opatřil příslušnou literaturu na dané téma. Takže se nechtěl blamovat. Ostatně i Vladimír Sládeček musel být o celé cause informován, neboť pracoval jako asistent ústavního soudce Vladimíra Paula. V roce 2000 totiž pana ústavního soudce Paula navštívila Policie ČR – Kriminální služba s tím, že ve spise, ve věci Salm se nacházejí padělky. Takže celý spis si překopírovali. Bylo z toho velké pozdvižení. Že by pan Vladimír Sládeček nevěděl z čeho jeho šéfa bolí hlava, se nechce věřit.

O co vlastně šlo v tomto nálezu?

https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-3393-15_1

https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-3393-15_2

Nejdříve byl z rozhodování vyloučen soudce Jan Filip z důvodu podjatosti, neboť dříve pracoval pro nacistickou rodinu (vyjma Huga Salma (*1973)) knížat Salm-Reifferscheidt-Raitz a jejich vídeňskou firmu.

Další, dva zde nejmenování ústavní soudci jsou do tohoto případu zapleteni ještě jiným způsobem, daleko horším.

PhDr. Eva Nečasová se měla omluvit a uhradit náklady řízení Marii Elisabeth Salm-Reifferscheidtové a Idě von Schoeller za výroky v knize Cui bono restituce.

1) za výrok v knize: „S ohledem na historické události z let 1938-1939 je možné vyplnění této žádosti označit za čin blízký vlastizradě …“ Šlo o přihlášení Huga knížete Salm-Reifferscheidta k říšskoněmeckému občanství

2) Použijeme-li logiku, kterou se správní orgán ve věci Salmova údajného neprovinění řídil, dospějeme k šokujícímu závěru. Na otázku: ,Provinil se Adolf Hitler svými činy proti lidstvu?' musíme totiž odpovědět: ,nikoliv, neprovinil, protože zemřel dříve, než nad ním Norimberský soud mohl vynést rozsudek“. Šlo o přihlášení Huga knížete Salm-Reifferscheidta k říšskoněmeckému občanství a jeho členství v nacistických organizacích a jeho úmrtí v roce 1946, čili krátce po válce.

Následně se k tomuto obsáhle vyjadřoval ústavní soudce Jaromír Jirsa do tisku. Citujeme novinky.cz z 26.09.2017:

„Předmětem sporu bylo několik výroků, které se dotkly cti dcer šlechtice, jenž zemřel v roce 1946. Justice nakonec nařídila, aby se historička omluvila za srovnání Salma s Adolfem Hitlerem a také za slova o tom, že se šlechtic přihlášením k německé národní příslušnosti dopustil jednání srovnatelného s vlastizradou.

 „Přirovnání k jedné z nejodpudivějších postav moderní historie musí být, byť jen v náznaku, urážlivé pro každého, a nelze se proto divit dcerám zemřelého Huga Salma-Reifferscheidta, že se jich tento 'hodnotící soud' stěžovatelky dotkl,“ řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

Svoboda vědeckého bádání má hranice

Soudci také upozornili na to, že s odstupem doby nelze Salmovo jednání zcela jednoznačně hodnotit a je problematické zjistit pohnutky, které šlechtice k jeho činům vedly. Ty totiž mohly být hodné odsouzení, ale šlechtic také mohl být podle ÚS veden snahou pomoci dalším lidem.

 „Vědec, tedy i stěžovatelka, musí být uvážlivý, a odborné termíny musí používat pouze v jejich pravém významu. Nesprávným a subjektivním výkladem jednak degraduje svůj vědecký přístup a současně se vystavuje nebezpečí žaloby – jako v projednávané věci,“ zdůraznil Jirsa.

 „ÚS pokládá za samozřejmé, že svoboda vědeckého bádání má své hranice a končí tam, kde koliduje s jinými ústavními právy. Přirozeným korektivem svobody vědeckého bádání jsou také etické normy. V posuzovaném případě ÚS sdílí závěry obecných soudů, že stěžovatelka meze ochrany svobody vědeckého bádání překročila,“ dodal Jirsa.“

Takže přeložíme rozsudek do češtiny. PhDr. Eva Nečasová se má omluvit neoprávnéné osobě, nedceři, za výrok, který neřekla, o jejím neotci.

Že Vám to připadá, že to není možné? Ale je. Případ si rozebereme.

Ústavní soud se nenamáhal ani ověřit totožnost Marie Elisabeth Leopoldiny Hippolytty starohraběnky ze Salm-Reifferscheidt-Raitz (*17.08.1931).  Marie Elisabeth sse narodila jako dcera Huga Nikolause Leopolda Siegfrieda Karla Josepha Marii, 5. knížete a starohraběte zu Salm-Reifferscheidt-Raitz (*14. 10. 1893, Blansko - † 02. 03. 1946, Rájec nad Svitavou) a jeho manželky Leopoldiny hraběnky von Mesdorff-Pouilly (*06.09. 1895 Boskovice – † 30. 03. 1980 Vídeň). Dne 16.02.1973 ve Vídni se nechala adoptovat od své stejnojmenné tetičky Marie Elisabeth starohraběnky ze Salm-Reifferscheidt-Raitz (*01.03.1908 Donaeschiengen – 10.04.1984 Gmunden) podle rakouského občanského zákoníku ABGB. Takže nabyla úředně jiné rodiče. Kdyby si otevřeli občanský průkaz A. 0.....,zjistili by, že kolonka otec je proškrtnuta a v kolonce matka je její adoptivní matka Marie Elisabeth starohraběnka ze Salm-Reifferscheidt-Raitz (1908-1984). Člověk by si myslel, že na Ústavním soudu jsou elitní právníci. Fotokopii přikládáme. Rovněž přikládáme úmrtní oznámení Marie Elisabeth starohraběnky ze Salm-Reifferscheidt-Raitz (1908-1984), kde Marie Elisabeth Leopoldina Hippolytta starohraběnka ze Salm-Reifferscheidt-Raitz (*17.08.1931) o ní mluví jako o adoptivmutter – adoptivní matce.

Vzhledem k rozsudku a následným výrokům Jaromíra Jirsy o Adolfu Hitlerovi přinášíme naopak některé dokumenty, Řada z nich nebyla dosud publikována v celku anebo vůbec.

Kdo byl manžel Marie Elisabeth Salm - Reifferscheidt - Raitzové (1908 - 1984) ?

Ernst Rüdiger kníže ze Starhembergu (1899 - 1956) byl austrofašistický politik.

V letech 1917 - 1918 byl důstojníkem kavalerie, po válce se připojil k nacionalistickým svazům . R. 1921 se podílel jako příslušník Freikorps Oberland na bojích v Horním Slezsku. Dne 9. 11. 1923 se podílel s Hitlerem na puči v Mnichově (spolu s Göringem, Himmlerem, Hessem a dalšími). Roku 1924 se vrátil do Rakouska, následoval jeho strmý vzestup v paravojenském austrofašistickém Heimwehru. Dne 4. 9. 1928 se oženil s Marií Elisabeth Salm - Reifferscheidt - Raitz, 18. 07. 1929 se stal zemským vůdcem Heimwehru v Horním Rakousku, 02. 09. 1930 již byl celostátním vůdcem  (Bundesführerem) Heimwehru  (obdoba nacistických oddílů SA o síle 50000 až 60000 mužů) a od roku 1930 byl rovněž ministrem vnitra Rakouska. Později se stal rakouským vícekancléřem. Byl pro fašistickou diktaturu s užší vazbou na fašistickou diktaturu v Italii a navázal bližší vztahy s Mussolinim (schůzky: červenec 1930, červen 1932, duben 1933). V roce 1933 se setkal s Hitlerem, ale jeho jednání s ním nebylo úspěšně završeno, jelikož Hitler nelibě nesl jeho nezastíraný obdiv k Mussolinimu, protože považoval Rakousko za svoji sféru vlivu. V únoru 1934 Starhemberg krvavě potlačil ve funkci zástupce vůdce „Vaterländische Front“ povstání dělníků v Linci, kde bylo usmrceno 2000 občanů a asi 5000 raněno. V roce 1936 musel rezignovat. Za druhé světové války uprchl do jižní Ameriky a po válce se i přes ostrý nesouhlas SPÖ v roce 1955 vrátil do Rakouska., kde o rok později zemřel. Z toho vyplývá, že Marie Elisabeth Salmová věděla dobře, koho si bere v roce 1928 (5 let po puči v Mnichově) a rovněž nynější restituentka musela dobře vědět, od koho se nechává adoptovat.  V roce 2011 byl v Rakousku přijat zákon, vztahující se na ochranu oběti Starhemberga a Revertery.

Dne 09. 12. 2011 Anna Maria Sigmund, publikovala ve Wiener Zeitung výňatky ze své práce.

Jde o renomovanou historičku, členku Institut für Österreichische Geschichtsforschung  (Ústav pro rakousky dějezpyt, který přímo podléhá rakouskému ministerstvu vzdělávání, vědy a kultury). Další výňatky najdeme na austria-forum.org.

Citujeme: „Elisabeth Salm-Reifferscheidt, Starhembergs geschiedene Gattin, wandte sich angesichts ihrer verzweifelten Finanzlage direkt an den Reichsführer SS, Heinrich Himmler. Sie erinnerte an ein persönliches Treffen im Jahre 1930 und bat um Hilfe. Himmler unterstützte sie aus seiner Privatschatulle“.

(Elisabeth Salm-Reifferscheidt, rozvedená manželka Starhemberga, se obrátila přímo na Heinricha Himmlera, Reichsführera SS, vzhledem k zoufalé finanční situaci. Vzpomněla si na osobní schůzku v roce 1930 a požádala o pomoc. Himmler ji podporoval ze své soukromé pokladny).

Kdo to v rodině má? Matka placená ze soukromé peněženky Reichsführa SS Heinricha Himmlera, jejíž manžel prováděl v roce 1923 puč s Adolfem Hitlerem? Nikdo. To jen ústavní soudce Jaromír Jirsa se snažil úporně odvádět pozornost od Adolfa Hitlera. Ta spojitost je tam je.

Nedosti na tom. Pokud by si Ústavní soud našel Policejní přihlášku jejího biologického otce z 26.02. 1942 Huga Nikolause Leopolda Siegfrieda Karla Josepha Marii, 5. knížete a starohraběte zu Salm-Reifferscheidt-Raitz, zjistlil by, že v kolonce děti do 15 let, které žijí s osobou hlášením povinnou našel by jméno Praschma Graf Engelbert.

Kdo to byl Engelbert Graf Praschma ?

Pokud si člověk nalistuje knihu - válečný bestseller z roku 1942, vydaný v Londýně, od židovské autorky Belly Fromm Blood and banquets (Krev a bankety), která v třicátých letech 20. stol. organizovala společenský život v Berlíně, dokud nemusela uprchnout do Anglie, naleznete na stranách 96-97 k roku 1933 tyto věty:

Po příjezdu nesmírně bohatého prince Ratibor - Corvey a jeho dvou dcer, Hitler byl opět přemožen. Matka princezen je vnučkou Pauliny Metternichové. Ratibor je jedním z nejlépe platících členů strany. Mladé princezny reagovaly s okázalým odivem s potěšením na jeho rukou políbení a jeho pronikavým pohledem.

Pro lidi neznalé genealogie: Viktor August Maria zu Hohenlohe-Schillingsfürst, 3. vévoda von Ratibor a 3. kníže Corvey (1879-1945) měl za manželku Elisabeth princeznu zu Oettingen-Oettingen (1886-1976), která byla vnučkou Pauliny Metternichové. Spolu měli 6 dětí, z toho 4 dcery. Jedna z nich, princezna Sophie Agathe Marie Charlotte (1912-1981) byla od roku 1937 provdána za Friedricha Leopolda hraběte Praschmu. Jeho bratr Engelbert (1898-1941) byl právě otcem Engelbrechta hraběte Praschmy (nar. 1933). Tento byl po smrti otce dán na vychování právě k Hugovi knížeti Salmovi. Dokážete si snad představit, že by mladý Praschma byl dán na vychování do „české“ a „nacionálně nespolehlivé“ rodiny, když jeho teta a její otec se stýkali s Hitlerem a byli z nejvíce přispívajících členů NSDAP? My nikoliv.

* Před každé slovo v textu patří slovo pravděpodobně. V rámci textu je vynecháno kvůli srozumitelnosti.

Příště: Nezákonná rozhodnutí Ústavního soudu II.