Neodvolatelný Jurečka (trochu fantazie)

Odešel by v polovině rozdělané práce, kdy mu zbývá do konce volebního období ještě vydělat přes čtyři miliony korun, jestliže měsíčně bere přes dvě stě tisíc, a doma má pět nenasytných potomků a k tomu ještě manželku.

Kdyby ve vládě „padl“ a zůstal jen poslancem, nebral by ani polovinu, byl by na tom platově jako Babiš, ale ten na rozdíl od něho, malorolníka, je kulakem velkého formátu.

Dokonce nějaký anonym, po kterém IT oddělení ministerstva na přímý Jurečkův pokyn zahájilo neprodleně pátrání, poslal ministrovi emailem nevkusně upravenou grafickou pozvánku na večerní LIDOVOU ZABÍJAČKU. Fuj!

Ale obavy byly zbytečné. Nikdo nebyl tak hloupý, aby nevěděl, že po případném sejmutí předsedy by se jako domino začaly hroutit i další pozice spojené s členstvím ve straně.

Ministr si posypal hlavu popelem a oplátkou zazněly projevy o jeho nenahraditelnosti. Tady se řečníci opřeli o veřejná stanoviska například premiéra, ale i rozumná vyjádření některých méně radikálních pirátů. Třeba poslankyně Richterové, která by ministrův odchod považovala za nežádoucí brzdu sociálních reforem.

A tak předseda vyvázl nejenom bez pokárání ale de facto s pochvalou za dosavadní práci. Ze třicetičlenného předsednictva si pouhých pět členů myslelo, že navzdory brzdícímu efektu by Jurečka měl odejít.

Protože šlo o tajné nemonitorované hlasování, nemá předseda možnost, aby si s kolegy, kteří byli proti, s každým zvlášť pohovořil o jejich další perspektivě. Nelze očekávat, že by někdo z nich požádal o audienci a předsedovi řekl své výtky do očí.

Po skončení jednání se prý Jurečka ještě vrátil na ministerstvo a zavítal do služební kaple. Chtěl se tiše pomodlit, ale hlučně ho přivítal ministerský kaplan Kočka (dřive Katz), popíjející s jednou ze sekretářek a ještě s další ženou.

Ministrovi vzkypěla v těle krev a chtěl duchovního „pastýře“ seřvat za znesvěcení kaple, ale Katz jej předešel.

„Pane mini..ministře, já se tady celý večer s ovečkami za vás modlím, aby to dobře dopadlo. Prej jo.  A taky jsem měl pro vás připravenou verzi, tedy výmluvu, proč jste večírek nezrušil. Nemo..nemohl jsem vás přes den sehnat, ale mám ten papír u sebe. Třeba se vám bude hodit pro novináře, když furt otravujou.

Heleďte. „Zprvu jsem mínil večírek ihned ukončit – jako vy, šéfe -  ale pak jsem si uvědomil, jak velká tlačenice a bitva o chlebíčky a lahve by začala, kdyby si každý chtěl něco odnést domů. Vznikla by tahanice, v níž by došlo na facky, zlomené ruce a nohy, i mnohačetné pohmožděniny. Při zvá..zvážení situace jsem takovou pohromu nechtěl riskovat a proto jsem konzumování rozložil až do čtvrté ranní.“

„Dob..dobrý  ne? Škoda, že jsem vám to nemohl předat. A co byste rád? Jestli se chcete vyzpovídat, tak si přisedněte k nám. Já vám naleju, a pak to z vás poleze jako z nechlupatý deky, cha, cha, viďte, holky.“

Předseda se štípl do tváře. Necítil nic. Spal.

Když se probudil, dostal nápad na zřízení erární kaple, ale Katze by si tam nedal. Nejspíš někoho, kdo česky nerozumí, a nemůže nic vykváknout.

V době akustického monitorování každého koutku by zpověď ´jistě došla k těm důležitým uším. Bůh by to nebyl.