Německá SPD – chrastítko kapitalismu?

Volby se nakonec zúčastnilo 6 párů, z toho dva hlavní - Olaf Scholz& Klara Geywitz (22,68 procent) a Norbert Walter-Borjan & Saskia Esken (21, 04 procent) postoupily do druhého kola. Nutno ještě podotknouti, že první jmenovaná dvojice patří spíše k pravicovému křídlu strany a druhá k levicovému.

Rozřazení hlavních soupeřících dvojic na levicovější a pravicovější rozhodně není zbytečné, protože SPD se dostala (z hlediska preferencí) do jedné z největších krizí ve své dlouhé historii. Ve volbách 1998 obdržela dokonce přes 40 procent hlasů a spolu se Zelenými vytvořili normální středolevicovou (rudo-zelenou) koalici. Poté ale začali volební výsledky SPD pozvolna klesat. Vše vyvrcholilo v roce 2005, kdy byla ustanovena koalice velká, která v Německu vládne doteď. Výjimku pak tvořila druhá vláda Angely Merkelové, kterou tvořili CDU a klasičtí liberálové z FDP (černo-žlutá koalice).

Po volbách 2013 se dokonce situace obrátila a levicové strany měli v Bundestagu většinu, ale opět došlo k velké koalici pod vedením Angely Merkelové, která zcela vysála pravicové liberály.

Velká koalice je podle mě jeden z nejhorších způsobů sestavení vlády, obzvláště pokud k tomu není nějaký opravdu závažný důvod, jako to bylo období 1940 – 1945 ve Velké Británii nebo pokud by došlo k povolební bezvýchodné situaci. V Česku se o velké koalici také párkrát hovořilo, ale bránila tomu zjevná programová rozdílnost ČSSD a ODS. Miloš Zeman na toto téma například uvedl toto: „Bohužel musím konstatovat, že pan prezident má velmi špatné informace. Protože pokud tvrdí, že z útrob sociální demokracie se doslechl, že ještě před volbami se uvažovalo o velké koalici nebo o tomto typu procedurální smlouvy, tak to prostě není pravda. Protože jako předseda sociální demokracie se cítím být součástí útrob sociální demokracie, konstatuji s plnou odpovědností, že o ničem takovém se nejednalo. Takže kdybych měl, pane šéfredaktore, zachovat onu analogii s útrobami, tak se domnívám, že pana prezidenta informovalo nějaké slepé střevo.“

Zdroj: https://citaty.net/temata/koalice/

Obzvláště nepochopitelné je pak sociálnědemokratická podpora čtvrté vlády Angely Merkelové. Ve volbách 2017 došlo k nejhoršímu výsledku SPD od druhé světové války. A nejen to – v Bundestagu také poprvé od druhé světové války zasedla strana, které se profiluje napravo od tradiční konzervativní pravice. Pochopitělně i AfD procházela jistým vývojem - od roku 2013, kdy vznikla jako spíše ekonomicky liberální strana, až do současnosti s ryzím pravicově populistickým jádrem. Je dobré ještě zmínit fakt, že nemalá část voličů přešla od SPD k AfD. Podle průzkumů se okolo 20 procent voličů AfD hlásí k levici. Podobná situace na východě SRN postihla i postkomunistickou Levici. Podobný osud měla i CDU.

Vypadá to tedy, že SPD v Německu opustila své tradiční dělnické voliče a střední třídu. SPD se stala nevýrazným doplňkem německé konzervativní pravice. SPD je sice stranou, která pochází ze socialistických základů, avšak nyní je spíše stranou, která má pověst bezcílného bloudění v německém politickém systému. Zajímavé je, že když došlo ke zvolení Andrey Nahlesové do čela strany, člověk by předpokládal, že levicová politička obrátí SPD k autenticky levicové politice. Namísto toho Nahlesové došla slova a po prohraných volbách odstoupila.

SPD jako kdyby se ani nesnažila oslovovat tzv. protestní a levicové voliče. Například v Berlíně se, podle mého názoru, nesmyslně nepřidala k návrhům postkomunistické Levice, která chtěla prosadit, aby nebylo možné stanovit cenu pronájmu bytu vyšší než 8 eur za metr čtvereční. Jindy zase podporuje různé militaristické aktivity a v oblasti zahraniční politiky vůbec stojí za věcmi, které plebejským voličům radost nedělají. I díky tomu propadá mnoho lidí zklamání z politické situace a volí protestní AfD, která odmítá politickou korektnost, stojí za běžnými Němci a možná i do jisté míry i za správně fungující demokracií, která alespoň na západě země fungovala docela dobře nepřetržitě přes 70 let.