Kudy k lepšímu. Příroda. Fyzika

Stále ještě čekáme, co se změní k lepšímu. Někteří doufáme, nebo už ani nedoufáme?

Vše, co se na Zemi děje, lidé anebo jiní tvorové vytvářejí. A je nad námi nějaká skrytá Režie, má snad možnost ledacos upravovat? Naše chyby zmírňovat nebo prohlubovat?

Svět, který získal jaderné zbraně – dostal poučení v nešťastném Japonsku. Snad to bylo potřebné pro dobu budoucí studené války. Poučení politici chápali, že stále zdokonalované zbraně jsou ještě silnější, než byly ony z Los Alamos.

Je-li co podloženo dobrými záměry, pak bývají i chyby napravovány směrem k oněm záměrům. Náhodami, kde ovšem náhoda může být naší neznalostí skrytých záměrů.

Je-li činnost zaměřena k sobectví, výsledky v posledku směřují ke krachu, třeba i dlouhodobě.

K tomu si dovolím připomenout dvě mimořádně silné zimy, které brzdily otrokářské záměry nacistické říše. Moskvu nedobyla. Ta nebyla jen politickým symbolem, ale především zásadním uzlem železniční dopravy. Jeho dobytí nepřítelem by podstatně oslabilo další odpor proti jeho postupu.

Nejednou byla popsaná Napoleonova katastrofa při tažení do Ruska. Zamrzala i rtuť v teploměru (podle francouzského matematika Ponceleta).

Při obsazování českého území 15. března 1939 sněhová vánice až i zastavila motorizované okupační jednotky; v některých krajích uvázly v závějích sněhu.

Jakoby příroda chránila obyvatele napadené země, i když to nemusí vést k plnému úspěchu obránců.

*

Věda - biologie, chemie - poznává svět. Fyzika studuje látku – hmotu a fyzikální pole. Jejím zásadním pracovním prostředkem je matematika, i k vyhodnocování pokusů a pozorování.  Jenže my nežijeme v rovnicích, ale ve smyslových zážitcích.

Pokoušel jsem se o odlišné seznámení s konstrukcí světa a to užitím smyslových vjemů.

Podstatou mojí práce byl základ, odlišný od předpokládané jistoty – že hmota existuje. Už dávno Ernst Mach zdůrazňoval – máme zážitky hmoty, ale co je za nimi, nevíme. Byl opatrný dávno před vznikem počítačové virtuální reality.

Zprvu pochyboval i o částicích, které nevidíme. Avšak vynálezem mlžné komory se mu zviditelnily. Dle mne, ani další prohlubování poznatků o částicích hmoty nerozhodne o podstatě smyslových zážitků. Ty jsou nám zásadní – kdo s nimi skončil, bývá mrtvý. Jsou podstatou světa.

*

Bývá mrzuté, když i chytří vzdělaní lidé se domnívají, že náš zážitek silné bolesti dosvědčuje skutečnost hmoty a nemožnost vnímaného světa – virtuální reality. Namítám, že ani slast chutného jídla, ani bolest břicha neposkytují odpověď na otázku E. Macha.

Užíval jsem několik dřevních postupů k posouzení, zda žijeme ve hmotě anebo jen v zážitcích. Samozřejmý Euklidův lineární prostor, ve kterém předpokládáme hmotu, obvykle nedává výpočetní výsledky. Například výpočet úhlopříčky čtverce je vždy bezvýsledný; zakončí se zaokrouhlením. Nad takovým výpočetním nekonečnem se snad má zatočit hlava, má se zastavit dech? Nad nekončícím počítáním někteří uvažují velikost Stvořitele.

Od Euklidova lineárního prostoru jsem couvnul do práce se zrakovými vjemy. Perspektiva ukazuje nelineárně rozložený svět; zato výpočty jsou vždy přesné, bez zaokrouhlení. To přece není málo: svět matematicky popisovaný v plné přesnosti! Teprve takto vzniklé lineární rovnice jsou exaktností. Tento pojem přesnosti býval vědou zdůrazňován, proč?

Světu, danému přesnými výpočty pro zrakový a sluchový smysl, dávám přednost před výpočetními nepřesnostmi Euklidova prostoru. Fyzika přesných výpočtů je právě v zrakových zážitcích. Nabízí se tento základ vnímaného světa. Nikoliv hmota v Euklidově, nebo v zakřivených prostorech. Kde výpočty s iracionalitami, s nutnými nepřesnostmi jsou samozřejmostí. Vychází mi, že hmota není základem světa. Nýbrž se nabízejí vjemy. A co se nachází za vjemy, když hmota je obhajitelná toliko nepřesnými výpočty?

Ne dost na tom. Nelineární zážitky světa lze podložit bodovou základnou, která zachycuje rozložení hmoty. A tím se náš svět shoduje s principem počítače. Také informatika je založená především jednotlivými body, nikoliv spojitými průběhy.

Výmluvný je přepočet poměru zlatého řezu do perspektivy našeho zraku. Namísto nepřesné iracionality zde vzniká poměr 3:2.

Ne dost na tom. Fyzika nemá definici času, ani nezná důvod pro zpomalování času při pohybu. Tento jev je bezpečně prokázaný jak výpočty, tak mnoha měřeními. Například průběhem času na Zemi, ve srovnání s časem v kosmu, na oběžné dráze. Samozřejmě problematika, probádaná Albertem Einsteinem, je o pořádný kus složitější, než zde nabízím předchozí větou.

Teprve zavedením pulsní existence světa s hmotou jsem zamířil k definici času, a k příčině zpomalování při pohybu. Zážitky hmoty nám tak vznikají nesčíslněkrát za sekundu. Podložení světa Zdrojem pulsů se shoduje s lidskou elektronikou. Chod kdekterého přístroje, nejen elektronických hodinek, je podložený zdrojem přesných pulsů.

Pulsace směřuje k možnosti, že náš svět má nad sebou nejvyspělejší Civilizaci.

*

Co na moje výsledky říká oficiální poznání?

V únoru tohoto roku 2024 jsem své práce upravil do jediného souboru, vytiskl na 14 stran a poštou odeslal tentokrát přímo předsedkyni Akademie věd ČR, profesorce RNDr. Evě Zažímalové. Ani z tohoto nejvyššího místa žádná odpověď nepřišla. Po několika měsících jsem zatelefonoval sekretářce AV ČR. Pamatovala, že paní předsedkyně práci tehdy četla a samozřejmě předala fyzikům. Hned dopoledne toho dne mi přišlo záporné zhodnocení mé práce. Však nejsem vědcem, a práce vystačila se středoškolskou matematikou, s mnoha grafy. Ve krátkém zhodnocení byla podstatná věta:

„S prací jsme se seznámili, ale Vaše práce bohužel nesplňuje nároky kladené na racionální a logické pojednání, s kterým by bylo možno vést věcnou diskusi či polemiku.“

Jestliže práce sleduje umělé stvoření Vesmíru, pak pochopitelně není „racionální“. A když hodnocení podepsala jen sekretářka a žádný fyzik, pak i proto diskuse nebyla možná.

Od února se zvedla sledovanost mých stránek, nejvíc návštěv z ciziny bývalo z Číny, USA a ČR. Jen v listopadu se zcela zastavil zájem z Číny. Zprvu nepochopitelně, ale později jsem o příčině byl zpraven.

Tak takhle s jednou z možností prokazovat či odmítat umělé vytvoření Vesmíru. A potom, zda z toho pro nás něco plyne. Zde jsem jen krátce nastínil souvislosti. Kudy dál?

— blog —