Klaus a Nečas si masírují svaly, za silnými slovy je však zřejmý strach

V anketě na serveru Eurozprávy.cz podpořilo stávku 80 procent hlasujících. Výmluvné jsou některé hlasy ze serveru iniciativy ProAlt, která sama již uspořádala několik protivládních akcí:

„Snad se konečně lidi probudí; přijde mi, že je už ani nezajímá, co se děje. Raději si pustí televizi, zavřou se doma a pak se nedivme, že máme rozkradenej stát…“ „Bylo by skvělé, kdyby před Úřadem vlády došlo i k nějakým blokádám – třeba lidské řetězy nebo něco jiného.“ „Vláda si dělá z odborů srandu a zoufale se chce udržet u moci a protlačit tunelářské zákony. Je to smutné, že vláda vůbec nezastupuje své voliče a odbory musí tuto její úlohu suplovat.“

Povzbuzující je reakce sociální demokracie. Odsouzení Kalouskova pokusu o zákaz stávky v původním termínu a podpora jejího organizování o tři dny později se daly očekávat. Shodně reagovali Bohuslav Sobotka i Michal Hašek, k nimž se vtipně a s nadhledem, s připomínkou možnosti kolize s oslavou Klausových sedmdesátin, připojil Jiří Dienstbier.

Europoslanec Jiří Havel parafrázoval virtuální krizové jednání Bezpečnostní rady státu. Krátký úryvek Havlova textu stojí za ocitování.

Premiér Nečas zahájil schůzi energicky: „Republiku si rozvracet nedáme, stávkující seřežeme, vůdce stávek pozavíráme a jejich dětem nasadíme americké vši.“ „Nasekáme jim prdel, jak sedlácké verbeži u Chlumce,“zvolal rozjařeně Schwarzenberg.„Já jim dám, rušit robotu!“„Kolik mužů může nasadit armáda?“oslovil premiér ministra obrany.„Žádám vás o sto tisíc ozbrojených mužů v plné polní!“ „Vždy připraven,“zvolal Alexandr Vondra a zasalutoval.

Vraťme se k vážnému tónu. Reakce čelných politiků ČSSD jsou důkazem, že ve vážných situacích padají hráze mezi Sobotkovci a Haškovci. Existenci těchto údajně nesmiřitelných klanů považuji spíše za mediální bublinu a vroucí přání servilních novinářů. Jistě, mohou existovat odlišné názory na řešení dílčích problémů. Avšak když jde to tuhého, pak platí – všichni k pumpám!

Zato charakteristická je reakce prezidenta a premiéra. Oba si masírují svaly a dodávají odvahu. Za silnými slovy je však zřejmý strach. Petr Nečas už naznačil váhavou ochotu o konkrétních bodech jednat, byť od samotných reforem ustupovat nemíní. Václavu Klausovi je zase možno připomenout, jak v roce 1997 před stávkou železničářů sklopil uši a vycouval.