Drzost Sudeťáků nezná mezí

V poslední době čelíme různým tendencím, které zkreslují či přímo falšují poválečnou éru v Československu. Odhalování hrobů zabitých Němců u Dobronína na Jihlavsku slouží českým médiím – ve vlastnictví německých majitelů – k vytváření dojmu, že zlí Češi si po válce vybíjeli zlost na hodných Němcích, aniž by celá situace byla interpretována v dobovém kontextu a v historických souvislostech. O příkoří, které utrpěli Češi během vyhánění ze Sudet po uzavření Mnichovské dohody, se cudně mlčí. 

Nemá smysl zde připomínat události třicátých a čtyřicátých let 20. století, které všichni znají. Podstatné je, že současné česko-německé vztahy jsou dobré. SRN je naším největším obchodním partnerem a je v zájmu obou sousedských zemí vycházet spolu co možná nejlépe. Tlustou čáru za historií učinila česko-německá deklarace z roku 1997. I přesto se různé revanšistické skupiny pokoušejí tyto solidní vztahy narušit svými nesmyslnými požadavky. Je nehorázné, že Henleinovi pohrobci nachází pochopení u nejvyšších exekutivních představitelů, jako jsou premiér Nečas a ministr zahraničí Schwarzenberg, kteří s Posseltem jednali při nedávné návštěvě bavorského premiéra Seehofera v Praze. Schwarzenberg navíc používá pro odsun výraz „vyhnání“, což je zcela nepřípustné. V tomto ohledu je třeba ocenit postoje prezidenta Klause, o jehož názorech si můžeme myslet cokoliv, ale v otázce Sudetských Němců vždy důsledně hájí národní zájmy a odmítá prolomení Benešových dekretů. Prosazení výjimky k Lisabonské smlouvě bylo prozíravé, protože Sudeťáci evidentně nedají pokoj a neustále budou vznášet majetkové a jiné nároky a požadovat omluvy.

Nečasova vláda v obraně národních zájmů zcela selhala.   Nejsilnější opoziční strana na tom však není o mnoho lépe, když se ústy místopředsedy Evropského parlamentu Libora Roučka omluvila za „vyhnání“ Sudetských Němců. Lidový dům toto prohlášení nedementoval, tak jej lze považovat za oficiální stanovisko strany. Chování ČSSD ostře kontrastuje s érou Jiřího Paroubka, který učinil významné gesto vůči německým antifašistům, avšak razantně odmítl nestoudné požadavky Posseltových revanšistů.

Buď platí česko-německá deklarace, nebo by měla česká politická reprezentace požadovat od Němců omluvu za rozbití Československé republiky, vyhnání Čechů z pohraničních oblastí po Mnichovské dohodě, za Lidice, Ležáky, heydrichiádu a smrt cca 300.000 českých občanů během okupace. Bojujme za historickou pravdu a přihlasme se k odkazu prezidenta Edvarda Beneše. Buďme konečně hrdým národem!