Myśl Polska - Poláci a Ukrajinci: konec falešného přátelství

 Pouze dvě procenta přátelství

13. října ukrajinská tisková agentura UNIAN zveřejnila článek Lesie Leshchenko s názvem „Лише 2% громадян вважають відносини України та Польіік ц. дружніми“ („Pouze 2 % občanů považuje vztahy mezi Ukrajinou a Polskem za zcela přátelské“). Prezentované výsledky lze jen stěží považovat za potvrzení nedávno oblíbeného příběhu o mimořádném sblížení obou národů.

Studie, kterou provedla společnost Operational Sociology mezi 10. a 18. červnem 2026, se zúčastnilo 2 007 dospělých Ukrajinců žijících na územích kontrolovaných kyjevskými úřady. Výsledky představil ředitel centra Denys Denysenko na tiskové konferenci.

Pouze 2,4 % respondentů považovalo polsko-ukrajinské vztahy za zcela přátelské. Dalších 16 % je hodnotilo jako převážně přátelské. Celých 56 % respondentů však uvedlo, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou v některých ohledech přátelské a v jiných nepřátelské. Zbytek je hodnotil jako převážně nebo zcela nepřátelské.

Je samozřejmě třeba poznamenat, že otázka se týkala vztahů mezi zeměmi, nikoli osobních sympatií jednotlivých Ukrajinců k Polákům. To nemění základní poselství výsledků: jednoznačně přátelský pohled na vztahy s Polskem sdílí významná menšina respondentů.

Neochota vůči Polákům

Zatímco červnový průzkum odráží současné vnímání polsko-ukrajinských vztahů mezi Ukrajinci, dřívější studie Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KIIS) umožňuje sledovat měnící se postoje k samotným Polákům.
Dne 2. dubna 2026 zveřejnila ukrajinská tisková agentura Interfax-Ukrajina zprávu s názvem „Postoje Ukrajinců k Polákům, Rusům a Bělorusům se v roce 2025 zhoršily“. Zpráva byla založena na průzkumu, který KIIS provedl mezi 19. zářím a 5. říjnem 2025 na vzorku 1008 dospělých respondentů.

Výzkumníci použili Bogardusovu škálu sociálního odstupu. Jednoduše řečeno, zkoumali, jak blízko si respondenti byli k příslušníkům konkrétních národností. Přijali by je jako členy rodiny, přátele, sousedy nebo spolupracovníky, nebo by raději udržovali větší odstup? Výsledky byly obzvláště zajímavé u Poláků. V roce 2022 činil index sociálního odstupu vůči Polákům 3,0 bodu na sedmibodové škále. V roce 2025 vzrostl na 4,1 bodu. To představuje pokles o 1,1 bodu. Jednalo se o největší posun směrem k většímu odstupu mezi studovanými národními a sociálními skupinami. Pro srovnání, odstup vůči Američanům a Kanaďanům se zvýšil o 0,4 bodu a vůči rusky mluvícím Ukrajincům o 0,7 bodu.

Autoři zprávy KIIS navíc sami zdůrazňují, že v letech 2022–2023 patřily postoje Ukrajinců k Polákům k nejpozitivnějším. To bylo způsobeno především rolí Polska jako jedné z nejdůležitějších zemí podporujících Ukrajinu po zahájení ruské invaze. O tři roky později byla situace jiná.

Od solidarity k rostoucímu odstupu

Autoři zprávy KIIS se také pokoušejí vysvětlit příčiny tohoto jevu. Poukazují především na napětí v bilaterálních vztazích, ke kterému došlo mezi lety 2023 a 2024. Mezi uváděné faktory patří spory o ukrajinský vývoz obilí, protesty polských farmářů a blokády hranic. Podle výzkumníků mohly tyto události, o nichž široce informovala ukrajinská média, utvářet v některých částech veřejnosti vnímání, že Polsko s Ukrajinou zachází nespravedlivě.
Sociologové také poukazují na historické spory, včetně otázek souvisejících s masakrem na Volyni, a ostrá prohlášení politiků z obou zemí. Vidíme tedy, že Ukrajinci nevidí své vlastní problémy. Například v případě Volyně není problémem samotný pachatel, ale skutečnost, že se Poláci odvažují požadovat spravedlnost.

Zasloužená reciprocita

Postoj ukrajinské strany má v Polsku důsledky. Dne 5. února 2026 zveřejnila CBOS zprávu č. 16/2026 s názvem „Postoj Poláků k ostatním národům“, kterou vypracoval Jan Kujawski. Autoři zjistili, že se již třetí rok po sobě zhoršuje postoj Poláků k národům, které v jejich očích bezprostředně po začátku války jasně získaly na popularitě. Mezi nimi byli i Ukrajinci.

Změnu veřejného mínění ještě jasněji demonstroval průzkum CBOS zveřejněný 17. července 2026. Oznámení č. 74/2026 „Poláci o omezení pomoci uprchlíkům z Ukrajiny“, které připravili Beata Roguska a Jonathan Scovil, přineslo výsledky, které by si bylo ještě před několika lety těžké představit.

Poprvé v historii průzkumu tvořili odpůrci přijetí ukrajinských uprchlíků většinu respondentů. Padesát dva procent respondentů bylo proti jejich přijetí, zatímco 42 procent ho podpořilo.
Zároveň 54 procent respondentů považovalo pomoc poskytovanou uprchlíkům za nadměrnou. O rok dříve, v září 2025, zastávalo podobný názor 50 procent respondentů.

Pro srovnání, bezprostředně po zahájení ruské invaze v roce 2022 podporovalo přijetí ukrajinských uprchlíků celých 94 % Poláků. Tento posun od téměř všeobecného souhlasu k drtivému odporu během čtyř let je těžko představitelný.

Politická prohlášení se střetávají s realitou

Srovnání polských a ukrajinských studií vede k poměrně jasnému závěru. Mimořádně pozitivní nálady prvního období války ustupují rozmanitějším a často kritickým hodnocením. To neznamená, že se obě společnosti staly nepřátelskými. Alespoň prozatím ne, znamená to, že zhoršení vzájemného hodnocení potvrzují nezávislé studie provedené na obou stranách hranice.

Obzvláště pozoruhodný je rozpor mezi politickými prohlášeními a sentimentem občanů. Oficiální rétorika o výjimečném partnerství a historickém usmíření je nedostatečná k řešení skutečných střetů zájmů, ekonomických sporů a rozdílných hodnocení společné historie.

Politici mohou mluvit o přátelství, jak dlouho uznají za vhodné. Mohou podepisovat prohlášení, organizovat oslavy a prosazovat strategický význam vzájemných vztahů. To však nemění nic na tom, že společenské základy tohoto partnerství vyžadují více než jen slavnostní projevy.

Přátelství nelze nařídit dekretem. A skutečné problémy mezi národy nezmizí jen proto, že je politici považují za nepohodlné.

Výsledky výzkumu z let 2022–2026 naznačují zhoršující se stav polsko-ukrajinských společenských vztahů. Jak rostoucí odstup Ukrajinců od Poláků, tak pokles pozitivního hodnocení Ukrajinců v Polsku jsou zdokumentované jevy. Lze diskutovat o jejich příčinách, významu a způsobech, jak jim čelit. Je však stále obtížnější tvrdit, že tento problém vůbec neexistuje.

Myśl Polska

(Vybrala J. Putzlacher)