Brexit a nejen „volný pohyb osob“

V dnešní poznámce bych toto téma chtěl nepatrně rozvést resp. vrhnout na něj jiné světlo a z větší dálky, třebaže se tím vystavuji riziku, že mne nějaký nepříčetný hospodářský novinář, zklamaný z opadávání počátečního nadšení Čechů pro EU, obviní z víry v nesmysly či z nemravného pojednání o tom, že v EU je vše úplně špatně.

Na tu dobu před nějakými čtrnácti lety, kdy ČR vstupovala do EU, si v takovém detailu jako někteří čeští novináři nevzpomínám, neboť jsem tomuto, jinak celkem pochopitelnému pohnutí, nebyl přítomen. Za to si vzpomínám, že to byli politici Spojeného království, euroskeptici i eurofilové, kteří se významně zasadili o to, aby „noví Evropané“ byly do EU přijati jako občané první evropské kategorie. Bylo to zejména Spojené království, jako jedna ze tří zemí, které nám otevřelo svůj pracovní trh okamžitě a zcela, zatímco jiné velké evropské země, včetně našeho nejbližšího souseda Německa, využily dlouholetých lhůt omezujících volný pohyb pracovní síly. Britové jednoduše co řekli, to udělali, vědomi si příslibu větší dynamiky pro svou ekonomiku a její konkurenceschopnost, ale také s úmyslem rozčeřit stojaté evropské vody. Je třeba si proto říci na rovinu, že bez Spojeného království by se magnet volného pohybu osob jaksi nekonal, a dál by tak zůstal jen mrkví před východoevropským oslem, tedy fakticky v rovině užitečného sloganu a pouhého propagandistického nástroje.

S pěti až šestiletým zpožděním od přijetí nových zemí se vyhlídky „nových Evropanů“ z chudých zemí na východě prudce zhoršují v důsledku finanční krize 2008. Reakce britských monetárních a centrálních úřadů je sice s velkým náskokem před laxním kontinentem, ale viditelný nárůst příchozích, tentokrát rovněž z bohatých rozvinutých zemí kontinentu, je již skutečným šokem. Kdysi aktivum se mění v kouli na noze a v zátěž systému, který praská ve švech, a to bez možnosti britských úřadů přijmout účinná opatření. Věc se stává politickým tématem. V očích britské veřejnosti politici starých zemí, posedlí politickým projektem společné měny, avšak neschopní účinně reagovat a řešit problémy, „exportují“ část svého problému na ostrovy. Trpělivost britských občanů, čelících neustálé tendenci přinášet další a další oběti, tentokrát již rychle bere za své. Také lídři na kontinentu ve své svobodě k bezbřehé flexibilitě v přinášení obětí, zejména pokud se jedná o někoho jiného, dali své sympatie jasně najevo: „your bigots your problem“. Po představení naplnění plánu předsedy vlády Davida Camerona, prezentovaném britské veřejnosti jako důležité ústupky Evropské komise v podobě technických koncesí a kosmetických změn či upřesnění pravidel, avšak fakticky vynucených pod hrozbou výsledku referenda o vystoupení Spojeného království z evropské unie, již události berou rychlý spád. Přístup evropské unie již britskou veřejnost neuklidňuje, naopak věc považuje za výsměch a následně konzervativci Cameronovi lidé sčítají všechny jeho předchozí hříchy a lži. Kdysi nadějný premiér, „the true heir to Blair“, euroskeptik „šokovaný výsledky referenda“ o opuštění unie ze dne 23. června 2016, za dva týdny poté rezignuje a pravděpodobně navždy mizí v zapomnění. „On your bike little Cameron, go and look after your bigots“.

Ale proč stojí za to si to vše připomenout prizmatem jednoho dílčího aspektu, který odhaluje širší problém. To proto, že u nás se v rostoucí míře nezodpovědní novináři, hlásné trouby bůhvíkoho, raději věnují pohoršení z šokujících názorů veřejnosti na evropskou unii, namísto toho, aby se poctivě zabývali tím, co je pravděpodobnou příčinou takových názorů, na čem se tyto názory vlastně zakládají. Jen jakési výkřiky o tom, že lidé jsou blbí, že tomu nerozumí atd. nám pravdivý pohled na to, co a proč se dnes v evropské unii děje, nepřinese. „Guilding the lilly“ říkají Britové se Shakespearem. Bojím se domyslet, kam až může vést tento nezodpovědný přístup v lakování věcí na růžovo. Je také šokující vidět a slyšet ze zodpovědných míst, z vládních úřadů a jejich paláců, že ani brexit se jim nezdá být dostatečným varováním. Raději asi zemi, která kdysi skrze své globální impérium ovládala půl světa a přinesla světu globalizaci, budou jako malé děti dál poučovat o tom (či spíše po někom papouškovat), co je to volný pohyb.