Vzpomínky na radar aneb exkluzivní úryvky z "pamětí" Jiřího Paroubka

Úryvky z knihy "pamětí" Jiřího Paroubka týkajících se záměru USA vybudovat radarovou základnu v ČR

...

Vláda Mirka Topolánka vznikla na základě podrazu a tak také pokračovala. Ihned po svém vzniku Topolánkova vláda obdržela americký návrh na umístění amerického radaru na našem území, který by byl součástí amerického protiraketového štítu ve střední Evropě, přesněji v Polsku a u nás. Tedy americká základna s antiraketami v Polsku a radarová základna USA v Česku.

O americkém protiraketovém štítu se začalo hovořit záhy po volbách v červnu roku 2006. Neměli jsme ale přesnější informace, o co jde, že to má být vlastně poměrně rozsáhlá vojenská základna USA na našem území. Spíše jsem celou věc bagatelizoval, že to může být jen takový malý „radárek“, tak o čem je řeč. To, že by protiraketový štít znamenal přímý vliv Spojených států ve střední Evropě, jeho značné posílení, o tom řeč z americké strany moc nebyla. Ale to každému kvalifikovanějšímu politikovi muselo být po krátkém čase jasné. Zcela nepochybně by to bralo úkorně i Německo, spřátelený stát, a to nesoudím pouze podle ostře odmítavého stanoviska tehdy vládní SPD.

Horší by byla reakce Ruska, jehož generálové se vyjadřovali k případnému zřízení základny u nás velmi neomaleně a harašili v rámci odvetných opatření zbraněmi. Rusko po celé své dějiny mělo a i nyní má tendenci přeceňovat hrozby ve svém sousedství, těsně za svými hranicemi. To bylo v předchozích staletích častým důvodem jeho územní expanze. Ale nepřátel Ruska ohromnými územními zábory neubylo. Za novými hraničními kameny ruské říše pak číhali noví nepřátelé a tak to šlo celé její novodobé dějiny vlastně oddoby Petra Velikého až po Stalina. Logicky z toho vyplývá, že Rusko hrozby za svými hranicemi vždy přeceňovalo a odpovídalo na ně často neadekvátně. Nestál jsem o to, aby např. z Kaliningradské oblasti byly na naši zemi namířeny ruské rakety středního doletu. A obecně jsem vůbec nestál o to, aby kvůli dvěma americkým základnám u nás a v Polsku – podle mého názoru bez velkého vojenského významu – se na řadu let zvýšilo napětí ve střední Evropě. Tahle „malá studená válka“ v Evropě by k ničemu dobrému nebyla. Vyšla by pouze vstříc zájmům významné části polských politických elit a části českých politických elit. Tedy těch antirusky laděných.

Kromě toho ve všech relevantních průzkumech veřejného mínění u nás vycházelo, že proti umístění radarové základny na našem území bylo stabilně mezi 60 až 70 % obyvatel naší země. A to byla velká opora pro naši i mou politiku. U levicových voličů bylo odmítání radaru procentuálně ještě silnější nežli u zbytku populace. Také strategicky měl odpor ČSSD a můj osobně smysl, jak se ostatně ukázalo v letech 2009–2010. Po revizi americké zahraniční politiky a po návratu k jejímu realismu s nástupem nového prezidenta USA Baracka Obamy po volbách v listopadu roku 2008 nepředstavoval protiraketový obranný štít ve střední Evropě balastní zátěž pro poměrně rychle postupující rusko-americká jednání. Jinak řečeno, s americkými antiraketami v Polsku a s radarem u nás by jednání mezi USA a Ruskem o omezení jaderných zbraní buď zatím vůbec neproběhla, anebo by proběhla později. O tom, že USA změní svůj politický postup po prezidentských volbách, jsem měl jasno již od listopadu 2007, kdy jsem spolu s Michalem Haškem navštívil Washington a setkal setam s řadou činitelů zejména Demokratické strany USA v Kongresu i mimo něj. Tedy ovšem za předpokladu vítězství Obamy v souboji o prezidentský úřad. A na vítězství demokratů se už rok před americkými prezidentskými volbami dalo vsadit.

Česká vláda, ve které ovšem Strana zelených měla na rozdíl od ODS a lidovců odmítavý vztah k radaru, bez ČSSD nemohla tuto věc ve sněmovně prosadit. A když ne s ČSSD, tak alespoň s několika poslanci ČSSD. Proto ty drsné útoky na ČSSD, a zejména na mě osobně. Pravice a pravicová média chtěla co nejvíce oslabit mou politickou pozici v čele ČSSD. Tak, aby se několik „hrdinů“ mezi sociálně demokratickými poslanci, zatím dřímajících, mohlo pochlapit. To by pochopitelně zpětně ještě více oslabilo pozici ČSSD a následně i jejího lídra. A pak by se s podporou médií „osmělili“ zase jiní sociální demokraté v jiných nesmyslech a rozklad ČSSD by nezadržitelně pokračoval. A volební preference by klesaly až do mé politické demontáže z čela ČSSD.

Samozřejmě k radosti pravice a pravicového tisku. Zkrátka jsem věděl, že pokud ČSSD opustí svou odmítavou pozici k americkému radaru, ztratí podporu části svých voličů. A to by mohlo rozpoutat silnou destabilizaci a rozklad pozice této strany a strany jako takové. Nastal by dominový efekt. Považoval jsem – a myslím, že správně – otázku radaru za jednu z mála kruciálních, v níž se nedá zásadně změnit pozice. Názor bychom mohli změnit jen tehdy, pokud by došlo k něčemu dramatickému. Např. k cvičnému odpálení íránské balistické rakety apod.

...

Konference lídrů středoevropských sociálně demokratických stran

Konference byla uspořádána českou sociální demokracií v Praze v září 2007. Byla věnována zejména problematice protiraketového systému USA na českém a polském území. Zúčastnili se jí představitelé německé, rakouské, slovenské, slovinské, maďarské, polské a pochopitelně i české sociálně demokratické strany. Nejvýznamnějšími hosty konference byli spolkový kancléř Rakouska Alfred Gusenbauer, předseda slovenské vlády Robert Fico a předseda německé SPD a současně předseda zemské vlády Porýní-Falce Kurt Beck.

Rakouská sociální demokracie (SPÖ) je tradičně pacifistická a zaujímá neutralitní stanovisko. V otázce neutrality, myslím, panuje v rakouské politice silný konsenzus. Rakušané jsou pak logicky proti jakémukoliv riziku, kteréby mohlo zvýšit napětí v Evropě či ve světě. A to platí zejména pro rakouské sociální demokraty. Nejradikálnější v otázce amerického protiraketového štítu ve střední Evropě byli ovšem němečtí sociální demokraté. Mírnil jsem jejich návrh společné deklarace, který se objevil v konečné podobě pod názvem „Pražská výzva“. Také Slovinci, Slováci a Poláci se k protiraketové deklaraci bezvýhradně přihlásili. Proti byli do jisté míry jen Maďaři a já jsem na jejich podpisu deklarace netrval. Maďarští socialisté ztráceli v té době velice rychle podporu veřejnosti ve své zemi a vyhýbali se všemu, co by mohlo přinést jakékoliv politické riziko.

Fantazírování českých pravicových expertů na zahraniční politiku a politizujících pravicových novinářů o tom, že v nějaké zemi existuje jakési názorové souznění politické levice a pravice v klíčových zahraničněpolitických otázkách, je holý nesmysl. Samozřejmě s výjimkou mimořádných situací vyžadujících národní konsenzus, jako jsou doba národní krize či války. Pokud by se snad ČSSD vydala cestou podpory výstavby amerických základen v Česku a Polsku, ocitla by se v rámci Strany evropských socialistů (PES) v dokonalé izolaci a opovržení a česká pravice a pravicová média by z toho měla legraci a využila by toho k dalšímu oslabení pozice ČSSD. To by nevyhnutelně následovalo. Ustupovat nebylo kam.

...

Návštěva George Bushe v červnu 2007

S americkým prezidentem Georgem Bushem jsem se setkal v průběhu jeho návštěvy Prahy v červnu 2007, v rámci jeho jednání s čelnými českými politiky. V té době již Topolánkova vláda, zejména pánové Vondra a Schwarzenberg, plnou parou dojednávala s Američany projekt amerického radaru. Vedoucí činitelé tehdejší vlády, rozhodující v zahraniční politice – Topolánek, Vondra a Schwarzenberg – se sice snažili mému setkání s prezidentem USA zabránit, ale Američané se zachovali velice fér. S prezidentem Bushem jsme se sešli v pražském hotelu Hilton, kde po dobu svého pobytu v Praze bydlel. Byl tam tedy na „domácí půdě“ a náš rozhovor trval necelou hodinu.

Byl jsem velmi pozitivně překvapen prezidentovým velmi přátelským chováním a věcným tónem debaty. Byl ochoten naslouchat, a to i nepříjemné věci. Byl dobře informován o našem (ČSSD) a mém postoji k americkému radaru. Seznámil jsem jej s politickou pozicí ČSSD, pokud jde o radar. Řekl jsem mu zejména, že 80–90 % našich voličů, voličů ČSSD a levice, je proti umístění radarové základny USA v ČR. Američtí politici velmi dobře chápou, že strana nechce ztratit podporu části svých voličů. A to by v tomto případě nastalo – přeliv hlasů od sociální demokracie ve prospěch komunistů – pokud by ČSSD změnila v otázce radaru svůj názor. Shodli jsme se, že česko-americké vztahy jsou na vynikající úrovni a jediný rozpor, který máme, je právě v otázce radaru. 

Řekl jsem Georgi Bushovi, že se snažím udržet kontinuitu strany s politikou Jiřího Horáka, jednoho z mých předchůdců v čele ČSSD, který byl americkým a českým občanem a prožil desítky let jako politický exulant v New Yorku a také ve službách vlády USA.

George Bush ocenil účast české armády v zahraničních misích. Věděl dokonce o mé iniciativě zajistit pomoc České republiky Spojeným státům po hurikánu Katrina v roce 2005.

Určitou obsesí amerických politiků, včetně Bushe, je Írán. I Bush zopakoval, že Írán je velmi nebezpečný, neboť vyvíjí rakety i jaderné technologie. A radar je tak nezbytný proti jeho raketovým zbraním a také vůči dalšímu darebáckému státu: Severní Koreji. Musím říci, že jsem necítil v jednání George Bushe ani stopu nátlaku. Vše probíhalo velmi korektně. Oceňoval jsem jeho přístup a měl jsem z něj velmi dobrý dojem.

...

Cesta do USA v listopadu 2007

Počátkem listopadu 2007 jsem navštívil, společně s tehdejším předsedou klubu poslanců ČSSD Michalem Haškem a svou manželkou Petrou, Washington a New York k jednáním v americkém Kongresu. Tedy s kongresmany z obou amerických politických stran, ale také s činiteli administrativy USA a s dalšími osobnostmi. Cílem cesty bylo seznámit se s názory amerických činitelů zejména na systém protiraketové obrany USA v ČR a Polsku. V úvodu návštěvy, počínaje prvním večerem, probíhala jednání s ředitelem Americké agentury pro raketovou obranu USA Henrym Oberingem, na kterých proběhla prezentace projektu protiraketové obrany.

Velmi zajímavé setkání bylo s Madeleine Albrightovou, která v té době působila ve volebním týmu favorizované kandidátky na úřad prezidenta USA za Demokratickou stranu (DS) Hillary Clintonové. Hovořili jsme spolu o situaciu nás, o shodných bodech programu DS a ČSSD a samozřejmě nás zajímala politická situace ve Spojených státech, prakticky rok před volbami prezidenta a Kongresu USA. 

Měl jsem schůzku s jedním z významných politických konzultantů DS Zbigniewem Brzezinským. Ze setkání s ním jsem měl ten nejlepší dojem, je to velmi kvalifikovaný člověk v oblasti mezinárodních vztahů. Setkal jsem se také s jedním z think-tanků Demokratické strany, s lidmi blízkými Baracku Obamovi. Mezi účastníky diskuse byla i Susan Riceová, která je v současné době velvyslankyní USA při OSN. Mimochodem lidé z tohoto think-tanku jsou v zahraničněpolitických otázkách nalevo od české sociální demokracie. Trochu mě to překvapilo. Mladší lidé v americké politické elitě, kteří už v zásadě nezažili dobu studené války, a zejména Afroameričané nemají už tak silnou vazbu k Evropě jako generace Billa Clintona, George Bushe či Hillary Clintonové. I z toho jsem usuzoval, že po volbách nového prezidenta a Kongresu USA v roce 2008 dojde ke změně linie zahraniční politiky Spojených států.

Demokratičtí zákonodárci v Kongresu, se kterými jsem se setkal ve Washinghtonu, ostatně o zásadní změně zahraniční politiky USA již hovořili zcela otevřeně. Pochopitelně za předpokladu vítězství DS v prezidentských volbách a ve volbách do Kongresu USA. Navštívili jsme Sněmovnu reprezentantů, její zasedací síň, kde právě probíhala schůze dolní komory Kongresu USA. Po schůzi – když jsme přišli do zasedací místnosti, probíhala právě nějaká důležitá hlasování – jsme se setkali se skupinou kongresmanů za Demokratickou i Republikánskou stranu, kteří se zabývali otázkami národní bezpečnosti, zejména pak zbraňových systémů.

Z kongresmanů, se kterými jsem se ve Washingtonu setkal, byl pro mě nezajímavější osobností tehdejší předseda zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů Tom Lantos. Lantos byl členem sněmovny od roku 1981 až do konce svého života v roce 2008, tedy přes dvacet sedm let. Lantos se narodil v Maďarsku, přežil pronásledování Židů za druhé světové války. Udělal velkou politickou kariéru v Demokratické straně a jen tak mimochodem při své poslední volbě do Kongresu získal ve svém volebním obvodě neuvěřitelných 76 % hlasů. Byl to mimořádně úspěšný a důvěryhodný politik, skutečná osobnost, velký znalec mezinárodní politiky a realista. Během našeho asi hodinového rozhovoru jsme se shodli v hodnocení celé řady otázek mezinárodních vztahů.

Podnětné bylo setkání s kongresmanem Dennisem Kucinichem. Je to člověk dosti nekonformních názorů, politicky stojící nepochybně nalevo od české sociální demokracie. Velmi nás překvapil jeho pohled na americký radar, plně se ztotožnil s naší pozicí. Motorem jeho politického konání je idealismus. I když je svými názory mimo hlavní proud americké politiky, měl v tehdejší době poměrně významnou pozici v DS.

Zajímavé bylo naše setkání s předsedou Demokratické stany USA (DS) Howardem Deanem. Hovořili jsme o situaci v obou zemích, o možnostech spolupráce obou našich stran. Jejich think-tanků, zákonodárců, tedy poslanců a senátorů obou zemí. Howard Dean je mimořádně úspěšný muž, byť pravděpodobně v budoucnu už nedosáhne nejvyšších politických met, tedy úřadů prezidenta či viceprezidenta USA. Dvanáct let byl výtečným guvernérem státu Vermont. Usiloval v roce 2004 o prezidentskou nominaci za DS, avšak nezískal ji. DS poté využila jeho mimořádných manažerských schopností. V roce 2005 se Dean stal předsedou Demokratického národního výboru, což ovšem v amerických podmínkách není předseda strany v evropském pojetí, ale spíše něco jako generální tajemník a hlavní manažer strany. Po čtyři roky,po které působil v předsednické funkci v DS, byla strana mimořádně úspěšná ve volbách do Kongresu na celostátní úrovni i ve většině států Unie, ve volbách guvernérů, a zejména pak ve volbě prezidenta USA v roce 2008. Poprvé jsem měl možnost se s Deanem setkat na kongresu Strany evropských socialistů (PES) v Portu v prosinci 2006. Měl tam výborný projev a měl jsem možnost s ním také krátce mluvit. Je to opravdu člověk světového rozhledu i formátu. Jeho politická kuchyně obsahuje celou řadu mimořádně zajímavých nápadů, které jsou jistě časem uplatnitelné také v českých podmínkách.

Naše setkání s experty ministerstev obrany a zahraničí bylo velmi inspirativní. Byli to velmi kvalifikovaní mladí lidé. Vyslechli jsme jejich názory na potenciální hrozby v oblasti Středního východu a Perského zálivu.

Cesta do Washingtonu a New Yorku, politická jednání a setkání tam, byla pro mě, pokud jde o politiku, opravdovou cestou za hranice všedních dnů, mimořádnou a neopakovatelnou politickou zkušeností. Americké politiky, s nimiž jsem se setkal, jsem seznámil s pozitivním stanoviskem ČSSD k česko-americkým vztahům, ale také s odmítavým stanoviskem ČSSD a české veřejnosti k výstavbě radarové základny na našem území.