40 dní „tlaku Ukrajiny “ na Rusko selhalo

Už jsem s tím začal a rád dnes naváži zasvěceným komentářem nezávislého ukrajinského portálu Strana u.a, který uvádí na pravou míru u nás překrucovaná fakta o úspěšném vyvíjení tlaku na Rusko, což je příznačně oblíbeným pojmem Petra Pavla.

Nuže:

Zítra, 4. srpna, uplyne 40 dní, které Zelenskyj vyhradil na „ovlivňovací operaci“, jejímž cílem je přesvědčit Rusko k ukončení války na základě ukrajinských návrhů. Jedná se o plán útoků na dlouhé vzdálenosti proti Rusku, o kterém prezident hovořil po setkání s tehdejším šéfem Bezpečnostní služby (SBU) Chmarou 25. června.

Zároveň zatím neexistují žádné náznaky, že by Moskva po těchto 40 dnech měnila svůj postoj k podmínkám ukončení války.

Počáteční šok z úderů na rafinerie byl částečně zmírněn snížením nedostatku paliva (ačkoli situace na Krymu a dalších okupovaných ukrajinských územích zůstává kvůli „středním úderům“ náročná). Navíc, zatímco údery na Wildberries způsobují značné škody ruskému maloobchodu, Ukrajina trpí srovnatelnými ztrátami v důsledku úderů na své sklady, poštovní sklady a čerpací stanice. 

Nejvážnější ranou pro Kyjev byla námořní blokáda ukrajinských přístavů, kterou Rusko zahájilo v reakci na ukrajinské útoky na ruský vývoz obilí a paliv v Černém a Azovském moři. Kyjev má navíc nyní výrazně větší potíže než Moskva s hledáním alternativních tras pro export svých produktů

Rusové také stupňují své údery dvěma typy zbraní, kterým se ukrajinské ozbrojené síly v současnosti jen těžko vyhýbají – raketometům Geran a Banderoli (viz výše). To zase zvyšuje škody způsobené Ukrajině.

Je také těžké říci, že zahraniční politika Bankovové postupuje zvlášť dobře. Navzdory obrovskému úsilí se Ukrajině nepodařilo získat od USA nové rakety Patriot a Trump se prakticky distancoval i od slibu udělit Kyjevu licence na jejich výrobu. Je pravda, že Zelenskyj v současné době propaguje myšlenku rozšíření pokrytí Starlinkem do Ruska, aby umožnil údery proti odpalovacím zařízením raket. Souhlas USA s tímto postupem však dosud nebyl získán. (Musk se odmítl se Zelenským setkat. Pozn.J.V)

Trump sice opustil myšlenku tlačit na Ukrajinu, aby stáhla své jednotky z Donbasu, ale zároveň nenabízí žádnou širší podporu.

Ani na frontě nedochází k žádným rozsáhlým útočným průlomům ukrajinských ozbrojených sil. Existují však zprávy, že ukrajinská armáda útočí na jižní frontě. Bitva tam však stále probíhá a je předčasné vyvozovat závěry o jejím výsledku.

V každém případě vojenská situace Ruska není tak hrozivá, aby si vyžádala ústupky.

Stejně jako na domácí frontě, i palivová krize ukázala, že v Rusku zatím neexistuje žádný významný protestní potenciál. Nebyly hlášeny žádné nepokoje. Úřady mají situaci pod kontrolou. Vysoké ceny ropy také podporují ruský rozpočet kvůli nestabilitě kolem Íránu.

Zelenského deklarovaná „40denní donucovací kampaň“ nepřinesla výsledky, které by mohly Rusko donutit k jakémukoli kroku. 

Ukrajinské úřady se netají svým bezprostředním cílem: zahájit jednání dříve, než nastane chladné počasí. Kyjev potřebuje zabránit dalšímu kolu ruských energetických úderů, které by vzhledem k vážnému nedostatku raket protiraketové obrany mohly způsobit obrovské škody a zvýšit poptávku veřejnosti po míru – a to i za podmínek „Anchorage“ (zastavení války po stažení ukrajinských ozbrojených sil z Donbasu).

Zelenskyj dnes zopakoval, že Ukrajina se „pokusí donutit“ Rusko ukončit válku před zimou.

Jeho poradce Podoljak uvedl, že Ukrajina nabízí Rusku tři možnosti příměří: letecké příměří, příměří v dodávkách energie, zmrazení nepřátelských akcí podél frontové linie a zahájení jednání. Zelenskyj je však připraven se s Putinem setkat, dodal prezidentský poradce.

Zároveň, jak o víkendu prohlásil americký ministr zahraničí Rubio, ani Kyjev, ani Moskva se zatím neodchýlily od svých „červených linií“. USA se však v nadcházejících týdnech pokusí obnovit jednání mezi oběma stranami.

Klíčovou otázkou je, zda se zastáncům skutečného kompromisního míru podaří neutralizovat snahy skupin, které mají zájem na pokračování konfliktu na obou stranách frontové linie.

Hlavními stoupenci pokračováním války na Ukrajině – jsou v současnosti američtí neokonzervativní jestřábi a také levicoví liberálové vládnoucí v Evropě. 

Zároveň by pozice těchto sil v Evropě mohla být v dohledné budoucnosti podkopána. A pokud k tomu dojde, bude podkopán jeden ze základních prvků globální podpory Ukrajiny ve válce proti Rusku.

Západní média již aktivně informují o tom, že klíčoví podporovatelé Ukrajiny v Evropě opouštějí politickou scénu.

Podle deníku The Telegraph se „Koalice ochotných“ podporující Ukrajinu může po Starmerově odchodu a skončení Macronova prezidentského mandátu v roce 2027 začít rozpadat. Starmer a Macron byli hlavními organizátory evropské koalice, která měla připravit nasazení vojsk na Ukrajinu po příměří.

List poznamenává, že Starmerův nástupce Andy Burnham „postrádá seriózní zkušenosti se zahraniční politikou“ a Macron se nebude moci ucházet o další funkční období. Mezitím je Marine Le Penová, která dříve prosazovala zrušení sankcí proti Rusku, odchod Francie z vedení NATO a mírovou dohodu na Ukrajině za podmínek Moskvy (ačkoli později odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu), považována za favoritku v příštích francouzských prezidentských volbách.

Publikace píše, že se evropští diplomaté obávají vzniku „vedoucího vakua“, které by mohlo oslabit podporu Ukrajiny a změnit rovnováhu sil v Evropě.

List Telegraph jmenuje německého kancléře Merze jako možného nového „vůdce Evropy“, ale upozorňuje, že i jeho pozice uvnitř země zůstává nestabilní. 

Německá média informují, že Merz by mohl po zářijových regionálních volbách, kde vládnoucí straně CDU hrozí neúspěch, odstoupit z funkce německého kancléře. 

Podle deníku Bild téměř nikdo ve vedení CDU nevěří, že Merz zůstane ve funkci až do Vánoc. Jeden vlivný člen strany Spiegelu bez obalu řekl, že kancléř bude muset odstoupit nejpozději 21. září – den po volbách v Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku.

Diskutuje se o scénáři, kdy několik regionálních premiérů CDU současně navrhne jeho rezignaci „v zájmu země a strany“. Podle Bildu považuje vedení strany Merzovu ztrátu autority za nevratnou. Na nedávném zasedání parlamentní skupiny ho kritizovalo asi 20 členů a nikdo se na jeho obranu veřejně nevyjádřil.

Mezi uváděnými důvody je klesající hodnocení vlády, špatné výsledky průzkumů CDU a chaotické personální změny ve vládě a parlamentní frakci.

Průzkumy veřejného mínění nedávají Merzově straně mnoho důvodů k optimismu. V Sasku-Anhaltsku dosahuje AfD podle MDR a Welt 41 %, zatímco CDU pouze 24 %. V Meklenbursku-Předním Pomořansku dosahuje AfD 36 %, SPD 29 % a CDU pouze 9 %, jak ukazuje průzkum Infratest dimap zveřejněný NDR.

Agentura Reuters také uvádí, že AfD v celostátních průzkumech překonala blok CDU/CSU s poměrem 27 % ku 21 %. S Merzovým výsledkem je spokojeno pouze 15 % Němců.

Není to jen Německo, kde levicoví liberálové ztrácejí moc. Totéž se děje i v dalších evropských zemích, které nesou hlavní tíhu podpory Ukrajiny. Jak již bylo zmíněno výše, ve Francii je vedle Le Penové hlavním prezidentským kandidátem radikální levičák Mélenchon, který také prosazuje široce protiválečnou agendu. 

Jinými slovy, Kyjev riskuje, že v příštím roce ztratí řadu klíčových spojenců v Evropě. Na to může sázet i Moskva, která odmítá návrh na zastavení války na frontové linii (ačkoli, jak jsme již psali, taková strategie má pro Rusko svá vlastní rizika, která však ruské vedení zřejmě doufá, že se jim podaří nějakým způsobem zmírnit)