Vladimír Dbalý: České zdravotnictví čeká katarze, která může mít nedozírné následky

Choroba, která chronicky trápí české zdravotnictví, je nedostatek finančních prostředků. Vstupy do systému (neuvěřitelně rychlý rozvoj nových a drahých medicínských metod, zdražování služeb souvisejících s poskytováním péče, oprávněné požadavky na lepší finanční ohodnocení pracovníků ve zdravotnictví atd.) kanibalizují nenasytně finanční zdroje a není-li vůle a schopnost na straně stávajícího managementu Ministerstva zdravotnictví (dále jen MZ) chybějící prostředky hledat, zcela zákonitě dojde k destabilizaci či ke skutečné katastrofě, která bude mít i své lidské oběti. Se znalostí systému, práce (či spíše „nepráce“) současného MZ, se skutečně bojím spíše druhé varianty.

MZ pod 2,5letým vedením ministra Hegera totálně rezignovalo na vedení přímo řízených nemocnic, především fakultních, ale i lázeňských ústavů, psychiatrických léčeben apod. zřizovaných státem. Veřejně (sic) deklarované předání „kormidla řízení“ pojišťovnám (tedy zdravotním bankám) vyhlášené ve veřejnoprávní televizi slovy: „ vždyť oni tomu rozumí lépe“ a záměrná petrifikace DIKTÁTU pojišťoven nad poskytovateli péče blokací legislativy o zdravotních pojišťovnách zcela zákonitě a předvídatelně vede na konci tohoto roku k otevřenému a ostrému sporu mezi heterogenní skupinou zastupující zájmy poskytovatelů péče (dnes již chybí jen Asociace velkých tedy fakultních nemocnic, která by se měla přidat) na straně jedné a MZ s pojišťovnami na straně druhé. Kde je pravda, je naprosto zřejmé. Není divu, že se jak MZ, tak pojišťovny zuřivě brání zveřejňování smluv. Bylo by zajímavé porovnat někdy až řádové rozdíly v platbách za stejné výkony ze strany různých pojišťoven. Dělení není dáno snad ani velikostmi nemocnic, ale jejich statutem

(soukromý nemocenský manažer se vždy s úředníky pojišťoven logicky lépe dohodne). Paralelní mocenský boj mezi Hegerem a vedením VZP je jen snaha na poslední chvíli uzmout vedení VZP pod vynikající manažerský prapor TOP 09. Ostatně, zdá se, že tato strana má mnoho nebývale schopných manažerů.

V tomto punktu je náš jinak kunktátorský (váhavý) ministr vzhledu „pohádkového dědečka“ nebývale čilý. Nedivme se, času na drobná „vítězství“ již není mnoho.

MZ ani v ostatních oblastech tzv. reformy neprokázala velkou legislativní potenci a kreativitu. Zákon o zdravotních službách poslaný do sněmovny, je jen klonem materiálu předchozího vedení, navíc s řadou formálních a věcných nedostatků. Nařízení vlády o dostupnosti péče (nejde jen o garantovanou dobu některých plánovaných zákroků- někdy zbytečně dlouhou -, ale také tzv. dojezdovou dobu ke garantovanému lékaři) dle mého jen záměrně poskytuje prostor k redukci sítě nemocnic, které se nacházejí jaksi uvnitř této DOJEZDOVÉ doby. Spolu s naprostou nadvládou pojišťoven nad českým zdravotnictvím lze bezpochyby očekávat redukci sítě nemocnic a ambulantních zařízení a (cui bono?) privatizaci těch nejzajímavějších. Rozčarování nad činností MZ pod vedením TOP 09 roste jak na straně zdravotníků a pacientů, tak na straně manažerů nemocnic.

Destrukce lékové politiky státu destabilizací Státního ústavu pro kontrolu léčiv nepochopitelným personálním hazardem v polovině tohoto roku, kdy byl bez uvedení důvodů odvolán (na to má ministr samozřejmě právo, ale také zvláštní talent) jeden z našich nejlepších specialistů v této oblasti, nahrává účelově lobby farmaceutických firem. K úpravě lékové cenové politiky nedošlo, léky již 2x během roku podražily a hoši na MZ se tváří, jako by se nic nedělo. Naopak chytře občas vypustí mediální balónek (typu dvojí podpis rodičů nebo nepromyšleného a nevyužívaného systému tzv. nadstandardů, nemluvě již o totálním zmatku v poplatcích, které se neustále mění) a na podstatné se zapomene. Novináři to mají rádi, skutečné problémy se obtížně vysvětlují.

Připravované legislativní změny ve vzdělávání sester (mělo by platit od 2014) jsou z mého pohledu přímo děsivé, povedou k výpadku dalších ročníků odmaturovaných sestřiček a k výraznému poklesu zájemců o studium na zdravotních školách, pokud by podmínky jejich nastávající práce měly být diktovány dle navrhovaných změn. Naše strana tyto návrhy torpédovala na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně a zdá se, že jsme byli vůbec první, kdo se o tomto „výmyslu“ zmínili. Málo se o tom ví, ale je to další kamínek do mozaiky „amatérizmu až mičurinství“ stávajícího vedení MZ pod kuratelou TOP 09.

Recentní nešťastné kauzy typu metanol (tady jde jistě o multidisciplinární problém, abychom byli spravedliví) či nejnověji diskuze nad hrazením drahé léčby pacientů s roztroušenou mozkomíšní sklerózou jsou jen flagrantní ukázkou selhávání systému, který není dlouhodobě koncepčně řízen. V řadě českých nemocnic znovu vzrůstá neklid, nespokojenost a odhodlanost problémy řešit, připravuje se několik petičních akcí na odvolání ministra Hegera a jeho suity, radikalizace zdravotníků je podstatně větší než při akci „Děkujeme, odcházíme“. Tyto tendence nelze podceňovat, na řešení problémů je málo času a chaos od nového roku skutečně hrozí.

MZ potřebuje skutečného KRIZOVÉHO MANAŽERA, který by měl alespoň elementární schopnosti komunikovat s ostatními hráči v systému (ČSL, LOK, pacientské organizace, asociace nemocnic, organizace zdravotně postižených etc.) a zároveň v ringu všude dopadající krize bojovat o navýšení influxu zdrojů do systému (platba za státní pojištěnce a její valorizace, zastropování pojistného apod.). Úspory jsou druhou stranou věci, ale když vidím, jak se v nemocnicích šetří již i na běžném obvazovém materiálu, je to dle mého problém sekundární. Zcela odlišnou věcí je politika investic do přístrojového vybavení, infrastruktury a mezd, kde je třeba po rychlé a odpovědné diskuzi dospět k rychlým řešením. 90. léta, kdy každá nemocnice kupovala drahé vybavení (často aniž by měla potřebné personální zázemí) jsou naštěstí pryč, za platy zdravotníci oprávněně s částečným úspěchem bojují (ani tady se náš ministr nezachoval jako chlap nesplněním podepsaného memoranda). Je třeba urychleně najít takového MANAŽERA, který z MZ udělá „silové ministerstvo“- začíná jít o životy lidí.

Zpolitizovaná neprofesionální grupa mocichtivých a rezorty měnících figurek naše zdravotnictví ve skutečnosti neřídí a tudíž ho nespasí. Naopak ho OHROŽUJE!!! Jsem přesvědčen, že ministr zdravotnictví (jako totálně apolitické oblasti života společnosti) by měl hájit především zájmy pacientů a ne se nechat vést zájmy lobbistickými, mocenskými a osobními.

Strana Národní socialisté – levice 21. století stojí v tomto turbulentním období na straně nespokojených nemocnic a hlasitě poukazuje na dlouhodobě neřešené problémy českého zdravotnictví. Rozhodně není možné se spoléhat na to, že „to snad nějak dopadne“. Mohlo by nám to také spadnout na hlavy. Celkem již neskrývaná sekvence neobratných opatření MZ, vedená imperativem privatizace části českého zdravotního systému, se projevuje již nyní akcelerací a demaskováním řady závažných a zdraví lidí ohrožujících problémů a je nezbytné tomuto „ řízenému chaosu“ učinit přítrž. Protože bohužel není možné vyhlásit NUCENOU SPRÁVU na MZ (jen tak na okraj, ve fungujících evropských zemích tvoří ministerstvo zdravotnictví několik desítek expertů, u nás za dobu „vládnutí“ Hegera hypertrofoval aparát ministerstva o 7 % úředníků a je jich několik stovek), vyzývá strana Národní socialisté – levice 21. století k urychleným personálním změnám na MZ, vedoucích k jeho profesionalizaci, depolitizaci a efektivitě. České zdravotnictví a český pacient si to zaslouží.