Večerníček málo vydělává, musí pryč...

Jaký pořad by mohl Večerníček nahradit?

Vkládal-li kdo do nového ředitele České televize Petra Dvořáka naděje při očekávání pozitivních změn v České televizi, s prvním vyjádřením nového ředitele jejích programových okruhů Milana Fridricha 10. října 2011 pro Radiožurnál, začne trochu pochybovat. Čekají nás změny v programu, které se budou týkat délky i obsahu pořadů a to vše ve jménu „vyšší sledovanosti“. Změny se pravděpodobně dotknout také Večerníčku, jehož sledovanost se pohybuje mezi 250 – 280 000 diváky, což je málo. Podle Fridricha je třeba položit si otázku, zda se Večerníček na ČT1 v současné podobě nepřežil. Místo něj by se tam mohl vysílat program, který by zaujal mnohem více diváků...

Přemýšlejte prosím se mnou, jaký pořad by to tak jen mohl být... Jaký program kromě Rákosníčka, Rumcajse nebo Kluka z plakátu by byl schopen upoutat do křesla malého kluka v pyžamu, jeho otce i babičku, několik generací a po několik generací... Bohužel se se svou touhou po „mnohem více divácích“ nový pan programový ředitel neuvedl v příliš v dobrém světle. Nám, milovníkům pohádek, tradičních a neměnných, které měly a mají mít v České televizi výsostné postavení, dal najevo, že pohádky pro něj nejsou in, nevydělávají a neumí „načíslit“ sledovanost, a proto s nimi pravděpodobně brzy zamete.

Jestli ale někam Večerníček skutečně patří, pak na Jedničku v prim podvečerním čase! Ne na Dvojku, kam by ho Fridrich rád přesunul, přestože by mu možná přidal více minut. Dvojka totiž znamená, že se chlapec v pyžamu bude dívat sám ve svém pokojíčku, babička bude klimbat a otec sledovat větší množství reklam před večerním zpravodajstvím. Pan s papírovou čepičkou a jím uváděné pohádky zůstává jedním z nejlepších televizních rodinných tmelů, právě svou akorát délkou ve správném čase, a přesně o takový formát by v podstatě mělo jít každé televizi. Jaký jiný pořad by to jen mohl dokázat, či to již dokázal, stále marně přemýšlím...

Navíc pan Fridrich opomíjí důležitý fakt, že Večerníček si na sebe, jako jeden z mála, umí vydělat! Je totiž stále nejžádanějším programem ČT při prodeji, kromě všech evropských zemí se dostal i do vzdálených zemí jako je Austrálie, Malajsie, Spojené arabské emiráty, Turecko, Japonsko, Čína, Korea, Indonésie, Keňa, Zimbabwe , Island a další … tak uvádějí internetové stránky samotné České televize. Nestačí to, není tak Večerníček pro kolos České televize dostatečně rentabilní?

Přervávání tradice ve jménu sledovanosti

„Budeme muset provést revizi věcí, které v České televizi byly,“ řekl Fridrich pro Radiožurnál. Osobně se pak chce nyní zaměřit především na program ČT1. Změny by měly tomuto kanálu přilákat nové diváky a současně více odpovídat poslání veřejnoprávní televize. Nejtragičtější pro ČT1 jsou poslední dva roky, kdy v roce 2009 spadla sledovanost poprvé pod dvacet procent na 19,14 %. Loni to bylo už varovných 17,28 %. V letošním roce se sledovanost ČT1 už mnohokrát nedostala nad 15 %.

To, co dle nového programového ředitele Česká televize potřebuje, je přervat tradici, odmítnout dělat věci, „které jsme vždycky dělali“ a zaměřit se na širší divácké spektrum než jen oblíbeného šedesátníka. Společnost musí být veřejnoprávními pořady burcována, nucená k přemýšlení atraktivní sdílnou a dobrou formou. Jako příklady dobrých formátů uvádí pořady konkurenčních televizí: Ano, šéfe, Partička, Expozitura, Soukromé pasti. Úroveň Událostí je pak smutná kapitola sama pro sebe, zábavné „inovativní a moderní“ Nově absolutně nedostačuje. Zaměření obsahu, styl, forma, zasazení pořadu v programu a vizuální aranžmá neodpovídají televiznímu vývoji, a proto méně lákají diváky.

(ČT) musí stát na úplně jiném základu... Nová ČT1, ta která přežije a bude sílit, musí být progresivní, inovativní, společensky vnímavá a odvážná. Veřejná služba má jiné poslání než komerce, ale jedno mají společné: bojují o zájem veřejnosti. Každý bojuje jinak, ale cíl je jenom jeden: divák. .. , píše Fridrich v článku Proč upadá současná ČT1 na svém blogu pro aktuálně.cz.

V mnohém má jistě pan Fridrich pravdu, v mnohém jsou to jen – promiňte mi – keci v kleci. Poslání je prý různé, veřejnoprávní a komerční, cíl jen jeden, divák … moc nerozumím, jak se v praxi liší poslání a cíl, ale jsem skutečně zvědavá, jak inovativní toto Fridrichovské přervávání tradice ve jménu veřejnoprávnosti a sledovanosti České televize může být. Bohužel ale očekávám velký paskvil navenek, na televizních obrazovkách, ve skrytu pak znovu zjištění, že vlastně šlo o něco úplně jiného... Sledujte prosím se mnou, kam se v tom všem podějí pohádky...