Paní profesorka Helena Válková na veřejném pranýři

Jak to začalo  

Do nebe volající je neznalost veřejného diskurzu pražského jara. 30. června 1968 po všech tehdejších diskuzích byl v článku tehdejšího významného publicisty M. Lakatoše Genese politických procesů ve Svobodném slově Urrválek označen jako jedinec, drcený systémem,  který si nebyl vědom toho,  co dělá. Pokud paní Válková, nebo některý z jejich kolegů tento článek četli, tak nutně museli dospět k závěru, že Urválka je možné toliko politovat.

Ještě 13. prosince 2019 platilo, že prezident Miloš Zeman navrhl v pátek Poslanecké sněmovně bývalou ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou na novou ombudsmanku. Jedná se o všeobecně známou a respektovanou osobnost. Jsem přesvědčen, že ji její dosavadní odborná praxe s konkrétními pozitivními výsledky a dlouholeté právní zkušenosti předurčují ke kvalifikovanému poskytování ochrany jednotlivcům před nespravedlivým jednáním nebo nečinností veřejných institucí, jak to pro takovou funkci zákon požaduje. Navrženou kandidátku považuji za nesporně erudovanou odbornici schopnou ve funkci Veřejného ochránce práv dosáhnout nápravy případných pochybení veřejné správy, případně její činnost zlepšit.[1]

Fakt je ten, že ještě v anketě uzavřené 20. prosince 2019 na otázku Byla by podle vás Helena Válková dobrou ombudsmankou, odpovědělo 1525 hlasujících záporně a 647 kladně. Diskuse pod nejenom tímto článkem s touto anketní otázkou vyzněly tehdy naprosto shodně. Stačilo už pak přiložit polínko do ohně.[2] První tři názory v diskuzí pod tímto pilotním článkem:

Je vidět, že Válková umí být vždy správně politicky uvědomělá, že konformní přístup je typickým přístupem Válkové.

Učit se od Urválka, což bylo ztělesněné zlo, a psát s ním články? Vynikající kvalifikace pro to být ministryní spravedlnosti, vykonávat funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva a nyní ještě kandidovat na ombudsmanku. Ta žena je úplný lidumil a všechny nás chrání. Tož urvi, co můžeš, UR-VÁLKOVÁ!

Tato jedovatá paní JUDr. moc dobře ví, jak se zavděčit normalizačnímu režimu. V současné době za vlády psychicky narušeného a mocí posedlého lháře k tomu má ty nejlepší podmínky. Jedinou obranou proti takovýmto individuím je rozkrývání pravdivé minulosti před co nejširší veřejností právě tak, jak to dělá pan Blažek a mnoho dalších poctivých historiků. Díky pane Blažku - jen jste potvrdil můj dlouholetý názor.

Na tyto (dez)informace reagovala paní Válková postupně alespoň dle data jejich publikování minimálně následujícími rozhovory, v nichž tvrdila:

Pracovala jsem tehdy na Výzkumném ústavu kriminologickém mimo jiné s Josefem Urválkem, o kterém jsem vůbec netušila, co dělal v padesátých letech, kdy jsem se narodila. Setkala jsem se s ním jako s celou řadou dalších lidí. Ještě se chci zeptat na Josefa Urválka, který stejně jako vy pracoval ve Výzkumném ústavu kriminologickém. Jako komunistický prokurátor se účastnil procesu s Miladou Horákovou. Říkala jste, že jste o tom nevěděla. Ne. Myslím, že jsme o tom nikdo nevěděli. Možná že to někdo věděl, ale já ne. Byl to pracovník, který tam byl, mám pocit, jen určitou dobu. Byl starší, já byla tenkrát mladá, bylo mi kolem třiceti. Vím, že se tam podílel na nějakých výzkumech, ale neměli jsme důvod pátrat a lustrovat ho. Nevěděla jsem, o koho jde, s kým pracuji. Až později jsem se dozvěděla, o koho šlo, a říkala jsem: „Představte si to, že u nás pracoval Urválek a vypadal tak normálně.“ Protože jsem byla šokovaná. Ale sepsala jste s ním článek týkající se ochranného dohledu, na který odkazuje Info.cz? Ano, to nezpochybňuji. Článků jsem publikovala spousty, desítky článků, s nejrůznějšími autory včetně něj. Ale není to tak, že bych publikovala zejména s ním, a už vůbec ne v souvislosti s politikou. To je právě ta sprosťárna a zkratka, to se mi nelíbí. Takovýmto způsobem jdou na moji odbornost, které si u sebe nejvíce vážím.[3]

Já jsem s ním nespolupracovala! On tam byl samozřejmě zaměstnaný a všichni jsme tam (ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře ČSSR, pozn. red.) pracovali v určitých týmech. Výzkumný ústav kriminologický se nyní jmenuje Institut pro kriminologii a sociální prevenci.  Určitě, kdybyste se tam zeptali nějakých lidí, tak vám řeknou, že tam Urválek taky byl. Ale nebyl to člověk, se kterým bych soustavně pracovala, publikovala jsem s ním tak jeden dva články. Publikovali jsme vždy na výzkumných pracovištích několik různých článků s různými spoluautory a samozřejmě jsme sbírali empirická data.[4]

Info v titulku napsalo: Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů s mužem, který poslal na smrt Horákovou. To tedy není pravda podle vás?  Samozřejmě, že to není pravda. Tohle je na žalobu na ochranu osobnosti. Podáte ji? Určitě. A teď jenom zvažuji vůči komu, a radím se o tom, protože když je takhle zjevná nepravda publikovaná v médiích, která jsou dostupná komukoliv, tak člověk, který je třeba výborný inženýr, učitel, zedník, si to přečte, tak si řekne: No, ta Válková, ta se zbláznila, ta je drzá, jak vůbec si může dovolit být zmocněnkyní vlády pro lidská práva, kandidovat na ombudsmanku, vždyť je to drzost… A ono to je přesně naopak. Kdy tu žalobu tedy podáte? Až ji budu mít připravenou. To znamená v řádu týdnů, dnů?  To se, paní redaktorko, tak snadno nepřipravuje. Já musím nejprve zjistit, kdo za tím byl. Proč si myslíte, že za tím někdo byl?  Protože to jsou nepravdy a lži, ale měla byste se zeptat, v čem je ta nepravda a lež.[…] Já se ptám na to, jak jste mohla nevědět, co se děje? Ty informace byly známé. Bylo známé… Vy chcete říct, že já jsem jako výzkumník, já jsem nebyla soudce… Navíc jste byla výzkumník…  No právě, chcete říct, že ti, kteří pracovali ve výzkumném ústavu prognostickém, kteří se podíleli na prognózách ekonomického vývoje, nebo ti, kteří se podíleli na výzkumu atomových částic, a později byla sestavená atomová bomba, takže to jsou nějací zločinci? […] Vy jste ten článek napsala s Josefem Urválkem. A ten se jako komunistický prokurátor zúčastnil procesu s Miladou Horákovou, má tedy přímou odpovědnost za její smrt, další desítky osob na svém kontě. I tady budete říkat, že jste nevěděla, kdo byl Josef Urválek?  V těch šedesátých letech, kdy se o tom poprvé začalo hovořit, když mi bylo třeba těch 16, 17, 18 roků, a otevřelo se to, tak jsem určitě slyšela jméno Urválek. Já se vám přiznám, že jsem si tyhle politické kontexty tenkrát vůbec nepřipouštěla.[5]

Spolupracovala jste s Josefem Urválkem? V tom ústavu spolupracovala spousta lidí. Publikovala jsem různé články se všemi, nedělala jsem výjimky. Urválek tam byl zaměstnaný, tak jsem publikovala i s ním nějaký příspěvek. On si tam asi vzal nějakou hlavní část, já jsem tam možná doplnila nějakou teoretickou část. To je v pořádku. Nevěděla jsem, o koho jde. Tehdy jsem ho neznala, nevěděla jsem, jakou roli hrál v procesu s Miladou Horákovou To jsme se dověděli až později.[6]

Tady nejde ani tak o to, že jste pracovala v tomto ústavu, i když fungovat pod generální prokuraturou znamená problém, pokud tedy chcete zastávat funkci s morálním přesahem. Problém je, že jste spolupracovala s Josefem Urválkem, který byl ikonou politických procesů padesátých let. Prosím vás, to je také lež. Já jsem s ním nespolupracovala. On tam byl v sedmdesátých letech zřejmě odložen. Já jsem se tam s ním potkala. Tenkrát jsme jako mladí výzkumní vědečtí pracovníci pracovali na svých studiích a občas se někdo podepsal i pod naši práci. Já teď nevím, jestli si tam on přidělal nějaké dvě věty na závěr nebo na úvod, ale všechny publikované texty jsem zpracovala já. To znamená, že text o ochranném dohledu, na který upozornil server Info.cz, jste vypracovala sama a on se pod něj jen podepsal? Byl to můj výzkum a moje studie. Jsem za to ráda, udělala bych ji znovu. Byla o tom, jak předcházet recidivě u pachatelů nejzávažnějších trestných činů. Drtivá většina těch textů samozřejmě byla moje. Já teď nevím, jestli si tam on přidělal nějaké dvě věty na závěr nebo na úvod, ale všechny publikované texty jsem zpracovala já. Urválek byl starý seschlý pán, pod mou práci se jen podepsal.[7]

Jak se vyrábí mediální bublina

Asi mně nejvíce dojímá pro počátek ten fakt, že kdyby Urválek použil pseudonym, tak by ani historik Blažek nebyl úspěšný při pokusu o kompromitování paní profesorky, o jejím vláčení mediálním prostorem. A už vůbec nechápu, že Urválek nebyl trochu opatrnější při používání svého v roce 1968 propíraného příjmení. Přece jenom Horáková a Slánský byli rehabilitováni. Bez jakýchkoliv existenčních obav se mohlo v 70. letech volat a prosazovat Urválek na šibenici. Karel Vaš byl dokonce vězněn na Leopoldově. Doubek také seděl. Byl jsem velmi po r. 1968 zvědavý na to, jak se vyrovná komunistická nomenklatura s tzv. nezákonností a s kultem osobnosti po té zdrcující smršti kritiky let 60. A právě v první polovině 70. let nastalo velmi rozpačité, nicméně hluboké ticho. Prostě nevěděli, co s tím, spíše bylo zdůrazňováno, že ty tzv. deformace byly a jsou zneužívány pravicovými revizionisty a oportunisty a imperialistickou propagandou.

Dejme tomu, že jste se střetli nějak se jménem a tváří Urválek v 50. a 60. letech. Kdyby vám to jméno a tvář a hlas nikdo denně nepřipomínal, tak už dávno zapomenete. To, že je dnes pan Urválek denně na tapetě, respektive hanbě, tak samozřejmě se vám vybaví jeho prezentace i před mnoha lety. Vzhledem k tomu, že Urválek byl jejím nadřízeným v organizaci, tak spíše spadá případ paní Válkové do kategorie me too, což jí nutí použít taktiku "Zatloukat, zatloukat a zatloukat". Zvláště při zpětném pohledu, který dělá z Urválka přímo démona, i když měl být v soukromí příjemným dědečkem. Podle Františka Vrány v diskuzi na idnes: Kdyby řekla "byla jsem mladá, tenkrát po studiích jsem věci chápala jinak než dnes", tak by se to dalo pochopit - i dnes se jen málokterý absolvent, který dostane příležitost pracovat v prestižním zaměstnání, odmítne z důvodu morálního kreditu seniorních kolegů. Ale to vykrucování ve stylu "já jsem s tím Urválkem vážně nic neměla, jen jsem s ním psala články", je opravdu trapné.

Myslí si snad někdo, že paní doktorce se pan doktor představil, jsem typický představitel kabinetní justice a podílel jsem se na vraždě Horákové atd. Právě proto se to nemusela dozvědět, protože každý si myslel, že to ví. I kdyby se tehdy někoho v tom prostředí na někoho Urválka zeptala, tak by se asi dočkala velmi vyhýbavé odpovědi, protože by se každý obával provokace.  A pokud by si paní Válková přečetla rozhovor s Urválkem v Rudém právu někdy z dubna 1968, tak by ho mohla jedině litovat, jak byl malým kolečkem v mohutném soukolí, který se provinil jedině tím, že věřil dalším soudruhům, počínaje Gottwaldem. Od odpovědnosti za proces s Horákovou distancoval v r. 1968 i Kopřiva s tím, že v té době ještě nebyl ministrem a že je tehdy z toho velmi nespravedlivě obviňován. Možná, že nemám absolutně pravdu, výjimky se najdou. Otázkou ale zůstává, z jakých zdrojů bylo možné se o Urválkovi něco dozvědět? A proč tomu uvěřit?

Ke spoluautorství se dostane někdy daný jedinec naprosto pokoutním způsobem, přičemž připouštím, že třeba jako recenzent mohl pan Urválek poskytnout své mladší jemu podřízené kolegyni některé věcné rady, aby třeba článek prošel. Za zaměstnávání Urválka byl odpovědný ředitel Ústavu, protože byli oba zaměstnanci, byli tím oba nuceni vykonávat jeho pokyny. Je přitom možné, že ten uvedený článek lektoroval a nedopatřením byl uveden jako spoluautor. Válková mohla protestovat a požadovat opravu, a nebo nad tím mávnout rukou. Ale to skutečně nediskvalifikuje paní Válkovou na funkci ombudsmanky. Kdyby byla kariéristkou, tak by se věnovala jinému něčemu než bádání v kriminalistickém ústavu.[8] Na právnické fakulty se hlásili především adepti, kteří měli ambici dělat podnikové právníky, na paní Válkovou vybylo toliko trestní právo.To už spíše věřím, že nevěděla, kdo byl Urválek. Také jsem nevěděl, jak bylo ubližováno českým Němcům v r. 1919 a následujících letech. A už v období první republiky docházelo naprosto vědomě k překreslování dějin do r. 1918. Naprosto selektivní historická česká paměť. Prostě Češi se styděli za každý projev kladného poměru k rakouskouherskému císařství.

Ta právnička netvrdí, že dnes nezná hrdiny soudních procesů z 50. let, ale že neznala. Jí bylo 17, kdy se holkám tak akorát zapalovaly lýtka a zajímala je móda a taneční (osobní zkušenost z rodiny). Je ročník 1951, to znamená, že v době, kdy pojem Urválek byl trochu propíraný v medíích (r. 1968), se zajímala spíše o Starce na chmelu než o svého budoucího kolegu.  Musela se sedmnáctiletá holka zajímala o něco jiného než o Starce na chmelu? A co vám říká tohle, chodili spolu z velké lásky a sedmnáct jim bylo a bez nadsázky jim patřil celý svět. To vše v roce 1968? Tehdy hoši a dívky měli jiné radosti a starosti. Než číst Rudé právo.

V jaké míře ve věku svých 17 let jste povinen žít politikou.[9] Ptáme se, co znala a musela znát paní Válková v r. 1968, kdy jméno Urválek bylo tak trochu probíráno v novinách.[10] A mimochodem, v r. 1968 Urválek ve svém rozhovoru pro Rudé právo ze svých hříchů obvinil celý tehdejší establishment. ne-li celý politický systém. No nebral byste takového kajícníka? Takové malé kolečko. Jméno Urválek se poprvé vyskytlo v r. 1968 ve Svobodném slově v souvislosti s prvním materiálem o Horákové počátkem června 1968. S tím, že odmítl rozhovor. Může někdo uvést přesně den, hodinu a rok, kdy po 21. srpnu 1968 se vysílal nějaký film s oním spravedlivým soudruhem.  Zkuste si prolistovat noviny z doby, kdy vám bylo 17, velmi rychle zjistíte, co všechno jste si z tehdejší - hodně zjitřené - doby (ne)zapamatoval. Jméno Jana Masaryka bylo tehdy také frekventováno snad jednou týdně. Z výsledků tehdejšího vyšetřování jsem si zapamatoval toliko, že mrtvola, která se měla na nádvoří Černína být nalezena ve dvě ránu, tak tam ještě, nebo už ani v šest ráno nebyla. Až teď, když jenom pročítám tehdejší noviny, právě zjišťuji, že toho bylo mnohem více. A v r. 1975, kdy měla s Urválkem spolupracovat, si nemohla ve veřejné knihovně si půjčit noviny z r. 1968. Disertaci obhájila paní Válková až po Urválkově smrti v r. 1981. Šlo toliko o článek a Urválek ho asi jenom recenzoval (v r. 1975). Rovněž se obávám, že protokoly z politických procesů byly na seznamu Libri prohibiti. V antikvariátech tehdy jsem na ně nikdy nenarazil, pouze v jedné soukromé knihovně jsem viděl Proces se Slánským.

V 70. letech procesy, to byla věc, která se jakoby neodehrála, to i proto, že všichni i jako disidenti byli exkomunikováni z KSČ, třeba Ruml, Šiklová. Kapánek byly i ty procesy prezentovány tehdy jinak, např. i tak, že s nimi KSČ neměla nic společného. Viz třeba projev Bilaka na květnovém plénu Ú KSČ v r. 1968. Měl jsem tu čest jako student se setkat s paní, která svědčila v procesu se Slánským, a nebo s Horákovou, v úplně jiné záležitosti, týkající se jejich vzpomínek na první republiku. A nějak jsem se toho procesu nevědomky dotkl. Její reakce jsem tehdy vůbec neporozuměl. Až po letech, kdy jsem si přečetl Protokoly z těch procesů, tak jsem pochopil, proč ta její reakce byla taková, jaká byla.

Zkrátka jestli paní Válková ještě nečetla v r. 1968 noviny, tak na jméno Urválek nemusela vůbec narazit. A kdyby četla, tak mohla zapomenout. Pro ledový příkrov, přicházející z Kremlu nebylo možné poznat, kdo byl ten mouřenín pod nim. Prostě slehla se země, mlha přede mnou a mlha za mnou. Připouštím, že já bych jméno Urválek z r. 1968 pamatoval, ale to jsem se zajímal o politiku, historii od svých 12 let, protože jsem to chtěl jít studovat. A navíc jsme tehdy odebírali doma Zítřek, Literárky a Reportéra. Jméno ano, ale ne podobu. Takže bych se asi zeptal kolegů, zda mám tu čest spolupracovat s oním prokurátorem. Ovšem těžko bych mohl odmítnout s ním sepsat článek, kdybych s ním musel spolupracovat na stejném výzkumném úkolu. Složení týmu určoval nadřízený. V nejlepším případě lze hodnotit znalosti této společnosti, které ji byly předkládány k věření. Ostatně viz ty články on line z Rudého práva, které jsou uvedeny pod heslem Urválek Josef. Podle hesla Urválek na Wikipedii se jeho činnost rozebírala ve třech článcích v dubnu 1968 v Rudém právu. Upřímně, pamatujete si ještě dnes, že na jaře 1968 se měly konat volby do všech stupňů zastupitelských sborů? A hlavně čím se měly odlišovat od těch předešlých?

Test: Co víte o aktivitách fotbalisty Veselého v Turecku v r. 1967, tehdy také mediálně propírané. Dokonce když položím takto otázku návodně otázku, tak je možné, že si to vybavíte. Ale kdybych vám položil otázku, co se všechno dělo v r. 1967, sadím se, že byste se na tuto významnou událost neupamatoval. Osobně si nepamatuji, že bych si tehdy jenom položil otázku, co je s Urválkem, Brožovou, Moučkou atd. Asi jsem tak nějak předpokládal, že zemřeli.

Zadával jsem jméno Urválek do projektu Kramerius, vyhodilo mi to pouze tiskoviny z let 90. a později, No jo, ale právě v téže době Urválek a další tvrdili, že nevěděli. Bylo to tvrzení proti tvrzení.  A my se tady bavíme o tom, že mohla vědět o tom všem 17letá holka. Pak se za tím vším po roce 1969 zavřela voda. Zprávu Kolderovy komise já jsem četl až po roce 1989, do té doby byla nepřístupná. Stejně tak zpráva Pilerovy komise. Mimochodem o Urválkovi je ve Zprávě Kolderovy komise toliko jediná zmínka: Některé dílčí úpravy v ní provedla komise ÚV a osobně s. Gottwald. Politický sekretariát schválil rovněž složení senátu, prokurátory a obhájce. Ve skupině prokurátorů byli dr. Urválek, dr. Aleš, dr. Kolaja a dr. Antl. Ti byli několik týdnů před procesem soustředěni v Ruzyni, kde se seznamovali s materiály, přičemž jim nebylo dovoleno obviněné vyslýchat, ani se účastnit výslechů prováděných bezpečnostními orgány. Ve své práci byli kontrolováni pracovníky bezpečnosti, kteří do jejich místností zavedli i odposlechovou techniku. Předpokládat, že si v 17 letech něco přečtete, což nelze dokázat, tedy že existoval nějaký Urválek, s nímž se pak tak po pěti letech se setkáte, že si to vybavíte. Opravdu lze předpokládat, že ve svých 17. letech se každý musí zajímat o politiku a historii tak, že každý musí vše vědět, vše znát?

A mám dotaz: Kde a kde si paní Válková mohla toto přečíst? A jaký to má vztah k diskuzi o tom, co tedy musela vědět paní Válková. A ujišťuji vás, že ke mně nic takového nedoputovalo. Ale až teď jsem si ujasnil při četbě Svobodného slova z první poloviny roku 1968. že se ty rehabilitace týkaly Píky, Kutlvašra, Svetlany atd. Prostě jsem si to nezapamatoval, Ale až na to mluvilo o porušování socialistické zákonnosti a že proces rehabilitací není dodnes ukončen, tak přece jenom z toho nevyplývá, že by se někdo měl za povinnost se tím zabývat, navíc ještě znát jméno Urválek, To jako byste chtěla tvrdit, že každý měl za povinnost vědět v r. 1975, že reprezentant Veselý kradl v Turecku v r. 1967 v obchodním domě. A to připouštím, že jsem se tehdy velmi živě od svých 12 let zajímal o věci veřejné. Spolužáci po mě vždy chtěli, abych se v hodinách občanské výchovy předváděl před učiteli.[11]

V lidské paměti asi fakt zůstává vše, ale musí být tak nějak oživována. Jako do popele je do ní nutné fouknout.[12]A já bych si dovolil trvat na tom, že i kdyby paní Válkové si přečetla a zapamatovala o Urválkovi vše, co bylo o něm publikováno v 1968, tak jeho tehdejší mediální obraz (oběť hysterie 50.let) byl jiný než dnešní (tvůrce 50.let). A že všichni dnes při odsuzování paní Válkové nepracují s tímto tehdejším mediálním obrazem, ale s tím dnešním, což je na pováženou. Prokurátor vždy tresty pouze navrhoval, soudce odsuzoval či osvobozoval. Důkaz: Proces Horáková: Struktura trestů odlišná od struktury návrhů. Na rozdíl od prokurátorů byla nezávislost soudců alespoň deklarativně vyhlášena ústavou. Prostě tehdy platný zákon o ochranu republiky, později první hlava trestního zákona v podstatě nařizoval těm soudcům podle toho postupovat, tedy především jsou odpovědni tehdejší političtí funkcionáři.[13] Podle mě proti Urválkovi naprosto správně tehdy vystartoval jedině pan Holý, když mu vytýkal postup, který jako předseda Nejvyššího soudu uplatnil v případě v postihu v procesu proti národohospodářům. [14]

Když může být pan Šámal předsedou Nejvyššího soudu a horkým kandidátem na funkci ústavního soudce, tak proč ne Válková ombudsmankou. Když může být normalizační komunista ústavním soudcem, tak proč ne. Proč se s normalizačními komunisty konečně nesmířit. Tedy přistoupit k tomu, co už udělal jeden císař v Byzanci, když vrátil po čase majetky, tituly i postavení poražené šlechtě, tuším někde na Balkáně. Nemluví se o komunistické šlechtě? A bylo to v době, kdy šlechtici byli negramotní. Ti normalizační komunisté alespoň ano. A neměl by sám prezident Zeman podat demisi, byl s Urvállkem v jedné straně, dokonce ve dvou? A jestlipak si dnes někdo vybaví jméno hlavního prokurátora (ten přímo navrhl trest smrti) a soudce v procesu s Horákovou, tedy osob daleko více odpovědných za její odsouzení?

Závěr 

Paní Válková říká, že tehdy o minulosti Urválka nic nevěděla. Ovšem to jí musíte dokázat, že věděla a musela vědět. Musel byste najít nějakou její přítelkyni, jak se jí svěřila, ten zločinec Urválek se mi tak líbí, že s ním budu psát články. Ale paní Válková přece jenom tvrdí, že o Urválkovi nic nevěděla. Ale ne že bych tu nuanci nevnímal, ale pokud o někom nevíte, že vraždil, pak ho téměř neznáte

Ale kde byli ti moralisté, když Dlouhý kandidoval na prezidenta? A jiným takovým svěřovali lidé miliardy úspor, např. Salzmann, Tuček. A mohl bych jmenovat i další. Demonstroval snad někdo za demisi Kočárníka, Dyby, Dlouhého a Stráského atd. U jiných ta věrná služba do sametové revoluce nevadila? V zachovalé evidenci nachází na pět milionů členů KSČ. A to ještě mezi nimi nenalezla evidenční karta se jménem Zeman, který se k tomu doznal veřejně. Ale to, že ledy povolily, je plus ve prospěch KSČ. KSČ je naše matka, a proto nás drží zkrátka. Jinak řečeno, film "Nejistá sezóna" je takovým úspěšným výsledkem kulturní politiky KSČ, která na něj uvolnila dělnické peníze, konkrétně Purš.

Nelze nevzpomenout Pavla Kohouta také v souvislosti s propíráním Válkové. Ano on a pan Rychetský stavěli bazén, v němž už pak Válková jenom plavala. Lidskému myšlení neporučíte, používání analogií také ne. Vážení, to jste se měli začít ohrazovat už v 90. letech. Uvědomte si, že Ombudsman není člověk, ale poměrně rozsáhlý úřad, jehož charakter určuje zákon. Osobně bych neměl zájem starat se o mzdy 120 právníků. Čím se liší postavení ombudsmana od postavení advokáta ve správním řízení. Pouze upozorňuje státní orgány na případné prohřešky státních orgánů ve vztahu k občanům. Nelze si plést funkci ombudsmana s tribunem lidu ve starém Římě. Z pytláka nejlepší hajný.

Kdyby existovali normální lidi, nebavili by se aférkou Válková. A co novináři vyšťourali? Jak to, ta informace byla po třicet let veřejně dostupná. Ta informace byla celou dobu ležela a byla dostupná každému přinejmenším v knihovně ministerstva spravedlnosti, Nicméně je zajímavé, že právě Válková se stala členkou komise, která měla za úkol rehabilitovat Wonku. To tehdy nikdo nevěděl, jak hluboce se zapletla s Urválkem, což tehdy její kolegové by nutně museli vědět. Jak se říká, je nutné promluvit před svatbou, pak už je možné jenom mlčet. Problém bych viděl až v tom a tehdy, kdyby „odborný expert“ Válková daný článek neuvedla ve svém seznamu publikační činnosti, který nutně musela přikládat ke svému profesorskému či habilitačnímu řízení onen již společný článek s Urválkem, protože pak by poněkud zkreslila vědomě svůj životopis.[15] Pokud tak učinila, tak jde o veřejně dávno známý fakt, který by nikdo proti ní používat a předstírat morální rozhořčení jako Zaorálek v Lidových novinách. A právě on

Zkrátka už se nelze chlubit tím, že nejsme jako oni. Ve světle hesla "Nejsme jako oni", Havlova výroku "všichni jsme trochu vinni" neznělo Pithartovo varování "slyšet trávu růst" nijak cizorodě.  Dobře zahrajme si hru, Skála s KSČM vyhrává drtivě volby, pan Urválek ještě žije a je šance je ho obsadit do funkce veřejného obhájce lidských práv. A ti nejskalnější komunisté budou proti, protože si vzpomenou, že jako hluchý a slepý psal článek s bývalou ministr spravedlnosti Válkovou v buržoazně fašistické vládě, v němž zamlčel, že se v nejlepší době našich dějin na reakčně smýšlející živly byl hojně uvalován estebácký dohled.  Rozhořčovali by se opět dnes rozhořčení mužové a ženy, že by z toho důvodu a jenom z toho důvodu nemělo tak stát?  Až Skála ty volby vyhraje, smích vás přejde. Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe.

Jak víme, jaký pohled na lidská práva měl Urválek? Ale to skutečně není známo. A asi stejný jako lidově demokratická ústava, protože na ní jako předseda Nejvyššího soudu přísahal. Dokonce lze si domyslet, že by se hájil tím, že mu šlo o jenom o obhajobu těch ponížených a bědných. O jejich pozdvižení mezi panující třídu.  

Nejlepší ombudsmankou by ovšem byla Jiřina Švorcová, ta se dokázala zastat i disidentů. A měl by být ombudsmanem služebník dnešního režimu? To zakládá určitý způsob uvažování a určitou slepotu, neochotu bránit dnešní jeho oponenty, antisystémovou opozici[16].

Paní Válková nastavila všem těm moralistům takové pěkné morální zrcadlo, když tvrdí, že věděli, kdo je Urválek zač, ale přesto pokorně spolu s ním ten socialismus budovali a budovali. Naproti tomu paní Válková si nasadila alespoň závoj nevědomosti, ale Václav Klaus, který na jaře 1968 měl už po vysoké škole a byl na stáži v Itálii, uvedl, že věděl vše.

Pojďme na aktuální politické téma, které se řeší, a to je ombudsman a také paní Helena Válková, která v tuto chvíli zastává post vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Už řekla, že na post ombudsmana kandidovat nebude, ale nikoliv kvůli tomu, že pod její práci se podepsal komunistický prokurátor Josef Urválek, ale kvůli tomu, že byla členkou KSČ. Jak vy se díváte na tento spor? Tak před tímto sporem, před závorkou musím vytknout tezi a své silné přesvědčení, že úřad ombudsmana považuji za nesmyslný, nepatřičný, hloupost naší současné doby, takže v jednom smyslu je úplně jedno, kdo v tom úřadu bude, nebo nebude. Ale to, na co se konkrétně ptáte: mě naprosto šokovaly výroky paní Válkové. Protože jako někdo, kdo ten komunismus intenzivně prožíval a kdo pořád ještě výraznou většinu svého života prožil v komunismu a ne v postkomunistické éře, tak jsem naprosto zděšen tím, co paní Válková říká. Vůbec nechci tomu věřit, že to myslí vážně. Každý, kdo prožíval ten komunismus otevřenýma očima, musel vědět, kdo je pan Urválek a zejména to musela vědět absolventka právnické fakulty. Já prostě jí nevěřím ani slovo v tom, co ona říká. A pan Urválek pro nás mnohé je ztělesněním komunistického zla a ztělesněním padesátých let, opakuji vysokoškolák na právnické fakultě, netušit to, tak prostě buď tady nežil, nebo byl zaslepený, nebo měl úplně jiné názory, které od těch Urválkových nebyly moc vzdálené. Paní Válková mě vyděsila před několika lety už svým prvním slavným výrokem, kdy řekla, že si myslí, že za protektorátu se Čechům nic tak zlého nedělo. Ona se za to potom omluvila.Omluvila. Ale slovo omluva neexistuje. Omluva může být, když někomu šlápnete na nohu v naplněné tramvaji, prostě uděláte chybu. Ale za politické chování prostě nemůže být omluva a mě děsí zneužívání slova omluva v dnešní době, jako kdyby to byla normální věc. Já něco zásadního řeknu a pak se omluvím. To není šlápnutí na nohu, když drcne tramvaj. To je prostě svévol dnešní doby, která se tváří, že je možné nějaké výroky vzít zpět, a to já myslím, že opravdu možné není.Vás neuspokojují argumenty paní Válkové, která mluví o tom, že ona tedy pana Urválka neznala, že se pod tu práci podepsal, že ho maximálně potkala někde na chodbách. Irelevantní. Sedět s panem Urválkem v jedné instituci bylo pro mnoho lidí nepřijatelné a mě vyhodili v podobné době z Ekonomického ústavu Akademie věd. V té ekonomické oblasti tam nebyli Urválkové, tam byli lidé, kteří měli jiný názor na ekonomiku, čili nejen, že to nepřijímám, já myslím, že to je zlovůle a v podstatě do určité míry taková drzůstka, kterou nechápu, že by jí mohla procházet. Nechme Válkovou. Mě Válková nezajímá. Mě zajímá to, že někdo ji navrhuje do těchto funkcí. Což byl pan prezident Miloš Zeman. A dokonce ji někdo drží v dnešní radě vlády pro lidská práva. Myšlenka, že paní Válková může být takovou zmocněnkyní vlády pro lidská práva, což není o moc odlišné od ombudsmanky, je pro mě zlý sen. Vy jste na začátku mluvil o tom, že nechcete hodnotit ten mandát prezidenta Miloše Zemana. Je to tohle to, co byste mu vytknul? Že paní Válkovou navrhl na tu ombudsmanku, protože to bylo jeho přání? Samozřejmě. Nechápu, jak ji mohl navrhnout. Podle vás by měla rezignovat i na post vládní zmocněnkyně pro lidská práva? Já jí žádné doporučování k rezignování nevyhlašuji. Já k tomu nejsem povolán. Já nechápu, že ji vláda na této funkci může držet.[17] 

Na samotného VK vrhá jeho přiznaná znalost špatné světlo, vzhledem k tomu, jaké koncese činil později vůči panující marxisticko-leninské ortodoxii, když se třeba jako vedoucí kolektivu překladatelů podílel na publikování dvousvazkové publikace Přehled soudobých buržoazních ekonomických teorií [Praha: Svoboda 1980], která  ale v originále vyšla pod názvem A Survey of Contemporary Economics. A navíc publikoval v sovětských časopisech Takže nevím, kdo je větší hříšník, zda Helena Válková, či Václav Klaus.  A spol. samozřejmě.  Tři ukázky práce tohoto bratrstva:

1. Já se ptám na to, jak jste mohla nevědět, co se děje? Ty informace byly známé. Bylo známé…

2. Tomu rozumím, ale ještě jednou musím položit tu otázku, když nad tím přemýšlíte zpětně, nepřijde vám, že jste tím vlastně sloužila někdejšímu režimu k tomu, abyste „potápěla” disidenty?  

3. Promiňte, ale tady určuji já, na co se budu ptát.

Dodatek

Jan Hurdík, stejný ročník narození jako paní Válkové v roce 1976 absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity (tehdy University Jana Evangelisty Purkyně v Brně), kde o rok později získal i titul doktora práv. Hned po studiích nastoupil jako právní čekatel a roku 1978 se stal prokurátorem u Okresní prokuratury v Třebíči. Tedy také hvězda a jaká z něj se stala právnická autorita. Doufejme, že v tomto případě alespoň nějaký bloggér bude stát na stráži demokracie: Hurdík, Jan, 1951- Politicko-právní aspekty znárodnění základních výrobních prostředků v Československu v letech 1945-1948 [rukopis] / Jan Hurdík ; Univerzita J. E. Purkyně v Brně. Právnická fakulta.. -- Brno, 1977.. -- 105 listů. Hurdík, Jan, 1951- Znárodnění průmyslu v Československu v letech 1945-1948 [rukopis] / Jan Hurdík ; Právnická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně.. -- 1976.. -- 68 listů.. -- Diplomová práce--Právnická fakulta UJEP, 1976. Válková nebyla jediná: Hurdík, Jan, 1951- Problém zneužití subjektivních občanských práv : [Autoreferát kand. dis.] / Jan Hurdík ; Školitel: Josef Macur. -- Brno : [s.n.], 1983. -- 19 s. A s tímto prokurátorem spolupracoval autorsky Josef Fiala, ústavní soudce, jinak samozřejmě také autor Fiala, Josef, 1953-  Postavení občanského práva v systému socialistického práva [rukopis] / Josef Fiala ; Právnická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně.. -- 1977.. -- 91 listů. . -- Rigorózní práce--Právnická fakulta UJEP, 1977. A kdyby jenom to: Fiala, Josef, 1953- Účast prokurátora, národního výboru a společenské organizace v občanském soudním řízení [rukopis] / Josef Fiala ; Právnická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně.. -- Brno, 1976.. -- 51 listů.

Literatura  

https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020011011231129-progresivistka-odhodlana-znicit-vsechny-svobody-a-lidska-prava-hampl-uderil-na-valkovou/

https://www.novinky.cz/historie/clanek/komunisticky-prokurator-urvalek-od-justicnich-vrazd-az-po-zahadnou-sebevrazdu-40310676?seq-no=1&dop-ab-variant=&source=article-detail

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3035275-velicenstvo-kat-jak-zil-prokurator-josef-urvalek-po-justicnich-zlocinech-50-let

https://a2larm.cz/2020/01/kauza-heleny-valkove-ukazuje-ze-nevime-co-s-lidskymi-pravy/

https://www.forum24.cz/petice-za-odvolani-valkove-pokud-neskonci-budeme-demonstrovat/