Nizozemsko na cestě k předčasným volbám

V Nizozemsku se po volbách v říjnu 2010 dostala k moci vláda pravého středu v čele s premiérem Markem Ruttem, který sestavil koalici liberálů a křesťanských demokratů s tichou podporou nacionalistů, jež ve 150členném parlamentu disponuje 76 hlasy, tedy těsnou většinou jednoho hlasu. Rutteho kabinet byl designován poté, co selhala jednání o velké koalici mezi liberály, křesťanskými a sociálními demokraty a jediné možné řešení představovalo ustavení křehké pravostředové koalice s podporou krajní pravice. Bylo to vůbec poprvé, co volby vyhrála Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) a poprvé od roku 1918, co se ministerským předsedou stal liberál, protože do té doby se střídali u moci křesťanští a sociální demokraté. Vůdce Strany pro svobodu Geert Wilders, na jehož hlasech Rutteho kabinet závisel, odmítl další škrty požadované Bruselem a vzhledem k rozložení politických sil nyní neexistuje jiné řešení než vypsání nových voleb v podzimním termínu.

Aktuální průzkum potvrzuje prvenství liberální VVD se 33 mandáty (v roce 2010 získala 31 mandátů). VVD v ekonomické sféře podporuje deregulaci trhu, privatizaci, minimalizaci státních zásahů a prohlubování evropské integrace. K problematice přistěhovalectví zastává restriktivní postoj. Z pátého na druhé místo se dostala radikálně levicová a euroskeptická Socialistická strana (SP), která by získala 30 mandátů (+15). Socialistická strana vznikla na maoistických základech, avšak na konci devadesátých let se komunistické ideologie oficiálně zřekla. SP se kriticky vymezuje vůči celé nizozemské politické elitě, klade důraz na solidaritu a sociální spravedlnost, je pro posílení role státu v ekonomice a odmítá privatizaci zdravotnictví. Je proti prohlubování evropské integrace, protože se obává, že to povede k expanzi neregulovaného kapitalismu. Třetí místo zaujímá sociálně-demokratická Strana práce (PvdA) se 24 mandáty (-6). Vůbec poprvé by tak Stranu práce v roli lídra levice nahradila radikálnější Socialistická strana. Nizozemští voliči tím reagují na trvalý posun PvdA z levicových pozic směrem ke středu politického spektra, což se děje od přelomu osmdesátých a devadesátých let. Strana práce se vzdala řady tradičních levicových témat a přihlásila se k britské „třetí cestě“ resp. německému „novému středu“, což se odrazilo v odlivu elektorátu k socialistům.

Ze třetího na čtvrté místo se propadla krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV), která by získala 19 mandátů (-5). Kontroverzní blonďatý politik Geert Wilders proslul odmítavými výroky na adresu islámu a negativním postojem k imigrantům. PVV usiluje o vystoupení z EU, opuštění eura a návrat ke guldenu. Ačkoliv Wilders odmítl rozpočtové škrty, v průzkumech si pohoršil. Z šestého na páté místo se dostala centristická sociálně-liberální formace Demokraté 66 (D66), která si polepšila z 10 na 15 mandátů (+5). D66 je stranou přímé demokracie, multikulturalismu, tolerance k etnickým a sexuálním menšinám a prohlubování evropské integrace. Ačkoliv se ve společenských otázkách nachází na levici, v ekonomické oblasti prosazuje spíše pravicové postoje. Šesté místo zaujímá nyní vládní Křesťansko-demokratická výzva (CDA), která by získala pouze 11 poslanců (-10). Z parlamentních stran tak zaznamenala největší pokles voličské přízně a už v posledních volbách ztratila pozici pravicového hegemona. CDA je klasickou konzervativní formací podporující evropský integrační proces a kladoucí důraz na rodinnou politiku. Poslední relevantní uskupení představuje Zelená levice (GL), jíž aktuální průzkum přisuzuje 5 mandátů (-5). Zelení se nachází na politické ose napravo od Socialistické strany a mají blízko i k programu D66.

Z uvedených preferencí vyplývá, že nejvíce posílila opoziční Socialistická strana a mírně si polepšily i obě liberální formace – VVD a D66. Všechny ostatní strany oslabily a z nich nejvíce vládní Křesťansko-demokratická akce. Za předpokladu, že v parlamentu zasedne sedm relevantních stran, bude poměrně obtížné sestavit akceschopnou vládní většinu. Přestože Rutteho liberálové dominují průzkumům veřejného mínění, pravicovou vládu v nynější podobě by již nebylo možné v důsledku propadu CDA sestavit – i s Wildersovou podporou by totiž získala jen 63 mandátů ze 150. Ani spojení čtyř stran levého středu by na nadpoloviční většinu nestačilo. Teoreticky tak připadá v úvahu pouze nějaká forma duhové koalice. Do termínu voleb však zbývá několik měsíců a ještě může dojít k dílčím posunům veřejného mínění.