Jiří Paroubek: Vzpomínky na Čínu

Úryvek z knihy Jiřího Paroubka "Ve službě republice"

Státní návštěva Čínské lidové republiky (ČLR) ve dnech 26. - 28. června 2005 a státní návštěva čínského premiéra v ČR ve dnech 8. – 9. prosince 2005

Při státní návštěvě ČLR uskutečněné v Pekingu v závěru června 2005 jsem měl možnost jednat s vrcholnými představiteli ČLR – s prezidentem Chu Ťiu-tchaem, premiérem Wn Ťia-paem a předsedou parlamentu Wu Pang-kuem.

Státní návštěva byla připravena i díky vstřícnosti čínské strany v mimořádně krátké době dvou měsíců. Z tohoto pohledu bylo mé přijetí třemi nejvyššími ústavními činiteli ČLR v čínské praxi zcela výjimečné. Ostatně, do původního programu návštěvy nebylo zahrnuto setkání s čínským prezidentem, ale s čínským viceprezidentem. Důvody pro tento pozitivní čínský postup vidím v podstatě dva:

- můj veřejně projevený zájem o zlepšení vztahů s ČLR krátce po nástupu do funkce předsedy vlády

- vstup ČR do EU v předchozím roce (k 1. 5. 2004), což výrazně zvýšilo čínský zájem o naši republiku.

Je zřejmé, že Číňané velmi senzitivně vyhodnotili můj velký zájem o jejich zemi (a také o další ekonomicky významné státy Východu: Rusko, Indie, Japonsko), což kontrastovalo např. s postupem Špidlovy vlády. Premiér Špidla nechal ve vztahu k Číně volnou ruku ministru zahraničí Svobodovi a ten zase „modrým svazákům“ z Černínu, kteří si léčili své mindráky vůči Číně neproduktivním antikomunismem. To vše v situaci, kdy se do Číny velmi pragmaticky tlačili Američané, Němci, Japonci, Francouzi, Britové ad.ad..

Vzpomínám si, jak mně dva zaměstnanci naší ambasády v Pekingu při mé státní návštěvě téměř s radostí informovali, že někdejším ministrem průmyslu Grégrem prosazená česká investice v elektrárně v Šen-tou je ekonomicky úplný propadák. Druhý den mě Číňané řekli něco úplně jiného.

Vytkl jsem pak našim „modrým svazákům“, s velkým osobním nasazením trochu opožděně bojujícím proti komunismu, jejich ideologický zápal. Myslím ale, že to bylo zcela zbytečné.

Před mým příchodem do funkce premiéra nechali lidé na českém ministerstvu zahraniční (MZV) dojít vztahy s ČLR na kritickou úroveň. České ministerstvo zahraničí vedlo konzultace na Tchajwanu a uskutečnil se „soukromý“ pobyt tchajwanského ministra zahraničí v Praze (v červnu 2004). Když MZV se zcela vážnou tváří situaci vysvětlovalo Pekingu jako dodržování zásady „jedné Číny“, došla Číňanům trpělivost. K uplatnění zásady „jedné Číny“ v české zahraniční politice se zavázal premiér M. Zeman při své návštěvě ČLR v roce 1999. Nevím, možná, že někteří lidé na MZV měli na věc jiný názor. Číňané navíc na vysoké úrovni včas upozorňovali, že „soukromý“ pobyt tchajwanského ministra zahraničí v Praze bude představovat v bilaterálních vztazích problém.

Počátkem července 2004 se uskutečnilo přijetí tehdejšího čínského velvyslance Tanga u premiéra Špidly, které skončilo otevřenou roztržkou.

Vstup středně velkých a malých zemí střední Evropy do EU učinil z těchto zemí pro ČLR kvalitativně nového partnera. Maďarský a slovenský premiér – služebně starší ve funkci nežli já – se snažili dostat do Pekingu drahnou dobu přede mnou. Po mém nástupu do funkce premiéra však Číňané jasně favorizovali Českou republiku.

Má návštěva v Pekingu byla od vzniku ČR již třetí premiérskou návštěvou. První uskutečnil v roce 1994 jako premiér V. Klaus, druhou M. Zeman v roce 1999. Má návštěva byla první návštěvou českého premiéra v Číně po vstupu Česka do EU. A zřejmě nadlouho poslední.

Václav Klaus jako prezident navštívil poprvé ČLR rok a něco před mou návštěvou, v dubnu 2004. Prezident ČLR ještě ČR od jejího vzniku nenavštívil a vypadá to, že se to nezmění ani v nejbližších letech.

Podstatou mé návštěvy bylo nastavení politického dialogu mezi oběma zeměmi, prohloubení a rozšíření spolupráce v oblasti obchodní výměny. Šlo především o to snížit ohromný a stále narůstající pasivum v naší obchodní bilanci s Čínou. Samozřejmě nám šlo také o spolupráci v oblasti investic a obecně o rozvoj hospodářské spolupráce. Jednalo se i o posílení smluvní základny vztahů. Dohodli jsme se, že zahájíme práce nad novými bilaterálními smlouvami o podpoře a ochraně investic a o zabránění dvojího zdanění.

V jednáních s čínským prezidentem a premiérem jsem se snažil zdůraznit rovněž potenciál spolupráce v oblasti kultury. Pro českou veřejnost, alespoň pro její podstatnou část, by bližší seznámení se starobylou čínskou kulturou představovalo novum.

Výměna názorů s nejvyššími čínskými představiteli proběhla rovněž k mezinárodním otázkám, jako je reforma OSN, vztahy EU – ČLR ve všech hlavních aspektech, včetně zbraňového embarga EU vůči ČLR a lidských práv.

Požádal jsem čínského premiéra o podporu české kandidatury do RB OSN na léta 2008 – 2009 a čínská strana mně ji přislíbila. To byl vynikající politický úspěch. Podle pozice ČLR se totiž orientuje významná část zemí rozvojového světa, především desítky afrických a dalších států. Tuhle podporu Topolánkova vláda zásadní změnou kurzu vůči ČLR zcela promarnila. A pak, při hlasování ve Valném shromáždění OSN jen sčítala ztráty.

Čínská strana vyjádřila jasně svůj zájem na prohloubení dvoustranné spolupráce a o pokračování politického dialogu na vysoké úrovni. A reflektovala český interes na tom, učinit vzájemné kontakty „obousměrnými“. Tedy uskutečňovat recipročně návštěvy čínských představitelů na vysoké úrovni v ČR. Tento posun v kvalitě vztahů se projevil velmi záhy. Již v prosinci 2005 navštívil ČR čínský premiér (!).

V Pekingu jsem vystoupil v Čínském institutu mezinárodních vztahů, kde jsem hovořil o evropské integraci. V krátkém čase, který byl v rámci státní návštěvy k dispozici, proběhl např. oběd se zástupci českých firem, působících v Číně.

Slušným sportovním výkonem byla prohlídka Velké čínské zdi, prohnal jsem rychlým výstupem po hřebenu zdi příslušníky naší ochranné služby. V Pekingu a okolí (čínská zeď není od Pekingu příliš daleko) panovalo na konci června nejen velké horko, ale také vysoká vlhkost. Měl jsem na sobě lehký letní oblek a ten jsem měl po návratu do auta ke zpáteční cestě do Pekingu úplně promočený potem.

Členové delegace měli možnost si projít společně Zakázané město v Pekingu, bývalý císařský palácový komplex. Je třeba říci, že mobiliář spočívající ve vzácném vybavení budov byl armádou Kuomintangu odvezen v roce 1949, těsně před pádem Pekingu do rukou čínských komunistů, na Tchajwan.

Úžasný byl oběd v restaurantu Čínská kachna, kde obědvali či večeřeli snad všichni významní zahraniční návštěvníci Pekingu.

Jeden večer jsme se zúčastnili v čajovně Beijing Laose Tea House na čínském kulturním programu. Mnohem zajímavější nežli tento poněkud nezajímavý program pro mě byla ale návštěva pekingského trhu se spotřebními a uměleckými předměty. Koupil jsem si tam několik úžasných věcí a dva opravdu krásné padělky starožitných sošek. To vše za pár dolarů. Na trhu bylo vidět nejrůznější materiály, z nichž jsou dělány sošky: od různých kovů a jejich slitin, přes keramiku, porcelán až třeba po slonovinu. Škoda, že jsem měl na všechno jen málo času. Všechny věci přitom byly na evropské poměry velmi levné, ale kontejner s uměleckými předměty jsem do letadla pochopitelně vzít nemohl.

Setkání s prezidentem ČLR a generálním tajemníkem KS Číny Chu Ťiu-tchaem proběhlo ve velmi věcném tónu, ale v čistě oficiální a profesionální rovině.

Podobný průběh měla oficiální jednací část setkání s ministerským předsedou ČLR. Nicméně při večeři s předsedou vlády Wen Ťia – paem v budově jeho úřadu jsem měl možnost ochutnat jídla nejskvělejší čínské kuchyně, jakou jsem kdy poznal. Při večeři byla mnohem uvolněnější atmosféra a debata, nežli při oficiálním jednání. Vraceli jsme se k jednotlivým bodům jednací agendy. Vím, že jsem panu premiérovi připomínal možnost prodeje přebývajícího českého obilí. A Wen Tia-pao mě překvapil znalostí Osudů dobrého vojáka Švejka, české literatury a filmů.

Návštěva předsedy vlády ČLR Wen Ťia – paa v Praze

ve dnech 8. a 9. prosince 2005

K návštěvě čínského premiéra v Praze došlo po dlouhých osmnácti letech. Tehdejší čínský premiér ovšem přijel v roce 1987 v prvé řadě jako generální tajemník ÚV KS Číny. Neváhal jsem proto opakovaně návštěvu čínského premiéra z prosince 2005 označit za „návštěvu roku“.

Nejprve proběhl na Úřadu české vlády s čínskou stranou podpis čtrnácti smluvních dokumentů, včetně Společného prohlášení vlád ČR a ČLR, a to za účasti obou premiérů a ministrů Sobotky, Urbana a Jandáka. S výjimkou smlouvy o podpoře a ochraně investic, ke které měl jisté výhrady ministr zahraničí Svoboda nebo spíše pracovníci jeho ministerstva, nebyly při jednání o smluvních dokumentech větší problémy. Poté jsme se vydali s čínským premiérem na ministerstvo průmyslu a obchodu, kde jsme v zasedací síni měli, oba dva premiéři, vystoupení k možnostem rozvoje česko – čínských hospodářských vztahů.

Zásadní politickou hodnotu měl podpis Společného prohlášení vlád obou zemí. Toto prohlášení, které jsem podepsal s čínským premiérem, stavělo na praktických zkušenostech vzájemné spolupráce z posledních let a rámcově vymezilo její základní oblasti pro další roky. Nahradilo tak již zmíněné „Prohlášení“ podepsané v Pekingu v roce 1999 M. Zemanem.

Je příznačné, že česká média význam tohoto dokumentu nepochopila (spíše: nechtěla pochopit) a jeho analýze, či alespoň posouzení se vůbec nevěnovala.

Před velvyslanectvím ČLR v Praze protestovali proti Wenově návštěvě stoupenci hnutí Fa-lun-kung. Některé čínské zdroje označovaly Fa-lun nikoli za hnutí, nýbrž za náboženskou sektu. Vlastní jednání s čínským premiérem a jeho delegací proběhly v krásném prostředí kolodějského zámku. Premiér Wen označil při jednání i na pracovní večeři mé představy o dalším směru vývoje vzájemné spolupráce za přínosné a věcné, v hlavních rysech se překrývající s čínskými postoji. Znamenalo to zejména aktivizovat politické vztahy, využít prostoru právě vytvořeného podpisem Společného prohlášení obou vlád.

Vhodně reagovat na otázky, které jsou důležité pro druhou stranu. Jako příklad uvedl spokojenost s tím, že se ČR hlásí k principu „jedné Číny“.

V nejbližší době v ekonomické oblasti šlo o to, soustředit pozornost na automobilový průmysl, výrobu televizorů, energetiku, informační technologie a komunikace.

První praktický krok v tomto směru byl finalizován velmi brzo - v březnu 2007 zahájila v Nymburku výrobu televizorů čínská firma Changhong, jeden z největších producentů spotřební elektroniky v Asii. Firma má v ČR současně svou centrálu pro Evropu.

Čínský premiér ocenil podpis smlouvy o ochraně a podpoře investic. A naznačil možnost podílu českých firem jako subdodavatelů na realizaci projektů pro Letní olympijské hry v Pekingu 2008 a EXPO 2010 v Šanghaji.

Shoda našich názorů byla i pokud jde o potenciál členství ČR v EU v našich vztazích.

Čínský předseda vlády poukázal na členitost vztahů EU s ČLR, včetně mechanismů k diskusi o lidských právech.

Na žádost čínského premiéra pomoci se zrušením zbraňového embarga EU proti Číně jsem uvedl, že to není reálné očekávat, vzhledem k vyhraněnému postoji některých členských zemí EU.

Wen formuloval tezi o ČR jako o možné evropské základně čínských firem. Obdobnou myšlenku jsem počátkem března roku 2006 navrhl také prezidentu Putinovi. Viděl jsem velkou možnost získat z obou zemí velké investice, které by v Česku ještě urychlily hospodářský růst. Tento záměr ovšem vyžadoval k naplnění přípravu a realizaci řady praktických kroků. Vzhledem k výsledkům voleb v roce 2006 k tomu ale nedošlo. Topolánkova vláda pak o ČLR jevila minimální zájem.

Dohodli jsme se také s Wenem, že oživíme činnost Společného česko - čínského ekonomického výboru. Jeho zasedání se pak konalo v dubnu 2006 v Praze na úrovni místopředsedy čínské vlády, s nímž jsem se tehdy také osobně setkal.

Hovořili jsme o řadě dalších konkrétních komodit českých vývozců: čistírny odpadních vod, obchodu zemědělskými produkty. Ale také o účasti na veletrzích a výstavách, výrobě lodí (čínskou stranu zajímala výroba lomených hřídelí) resp. jejich součástí, spolupráce v lesnictví apod..

Shodli jsme se i na potřebě výměny studentů a na podpoře cestovního ruchu. Příslušné firmy a úřady obou zemí měly po naší dohodě s premiérem Wenem jednat o zřízení přímé pravidelné letecké linky mezi Prahou a Pekingem (pozn.: ke zřízení takové linky dodnes nedošlo, létá pouze přímá nákladní linka).

Premiér Wen přijal můj námět na bližší a konkrétní posouzení možností výměny kulturních hodnot.

Má představa byla začít skromnějšími, spíše tradičními a v praxi již vyzkoušenými formami spolupráce (týdny kultury, přehlídky filmů, divadla apod.). To se také později podařilo - závěrem května 2006 se v Praze uskutečnil Týden čínského filmu. O něco dříve začala v Číně šňůra prezentací o České republice v deseti čínských městech organizovaných organizací CzechTourismu.

Tyto úvodní kroky měly přes systematickou součinnost a vzájemné seznámení se příslušných úřadů nakonec vyústit v jednu či více velmi reprezentativních přehlídek čínského umění v Praze. Tedy čínských kulturních akcí celoevropského významu, pořádaných u nás, což by mj. podtrhlo postavení Prahy jako evropského a světového kulturního centra.

Inspiroval jsem se přitom ojedinělou a velmi zdařilou výstavou „Čína: tři císařové, 1662 – 1795“ v londýnské Královské akademii v listopadu 2005. Byla zahájena za účasti prezidenta Chu Ťin - tchao, jehož na vernisáži uvítala britská královna Alžběta a stala se součástí programu návštěvy čínského prezidenta ve V. Británii.

A uměl jsem si představit i možnost, že vyvrcholením dlouhodobější česko - čínských kontaktů na úseků kulturních výměn a výstavnictví by mohla být - opět v Praze - i když až v několikaleté perspektivě, společná výstava uměleckých předmětů ze sbírek pekingských muzeí a ze sbírek Národního palácového muzea v Tajpeji (hlavní město Tchajwanu).

(pozn. Původně to byla jedna ucelená sbírka nevyčíslitelné umělecké i materiální hodnoty, jejíž část ale pří svém útěku na Tchajwan na podzim 1949 odvezla, jak jsem již zmínil, Čankajškova vojska).

Vzhledem k politickému vývoji v ČR zůstaly všechny tyto náměty prakticky zcela nenaplněny.

Bez ohledu na ignorování Číny jako partnera pravicovými vládami po volbách v červnu 2006 se ukazuje, že česká veřejnost a zejména podnikatelské kruhy chápou potenciál spolupráce s Čínou mnohem lépe - ilustruje to i řada nabídek na výuku čínštiny, které se nyní zájemcům o tento jazyk v ČR nabízejí.

Pokud k tomu přispěla i poměrně široká česká mediální debata o Číně v souvislosti s našimi aktivitami vůči této velké zemi v roce 2005, pak je to výsledek, který má svůj význam.

Závěrem v této části mé knihy chci zmínit tehdejšího velvyslance ČLR v ČR pana Tanga, který velkým dílem přispěl k tomuto dynamickému, byť bohužel jen krátkodobému, vzepětí v česko - čínských vztazích.

Byl jsem s ním v pravidelném kontaktu. S ním jsme připravovali mou cestu do Pekingu a Wenovu prosincovou návštěvu Prahy. Ukázal se jako seriozní, spolehlivý partner.

Životopis Wen Ťia - paa (čínský předseda vlády od roku 2003)

Narodil se v roce 1942 v Tchien-t´in, nedaleko od Pekingu. Vystudoval Pekingský geologický institut v roce 1965, kdy vstoupil do KS Číny. Poté působil až do roku 1982 v geologických úřadech, včetně ministerstva pro geologii.

V polovině osmdesátých let nastoupil na Ústřední výbor (ÚV) KS Číny. Od roku 1993 je členem Sekretariátu ÚV, o čtyři roky později se stává členem Politbyra ÚV KS Číny.

Od roku 1998 byl prvním místopředsedou čínské vlády, od března 2003 je předsedou vlády (= předsedou Státní rady ČLR). Je vnímán jako politik s velkým rozhledem a jako kvalitní, osvědčený a úspěšný manažer. S jeho jménem v čele vlády je spojen dramatický a nevídaný vzestup čínské ekonomiky. Přechod Číny mezi velké globální hráče, převzetí úlohy věřitele USA i motoru pro nastartování světové ekonomiky po finanční a nedávné hospodářské globální krizi. Je nutné připomenout, že v dějinách bude jeho jméno zapsáno jako jméno toho, kdo dovedl Čínu na pozici druhé největší světové ekonomiky.

Je znám jako státník, kterému při hájení čínských zájmů nechybí rozhodnost. Byť jsou rozhodnutí tohoto druhu v ČLR činěna kolektivně, zasadil se o zrušení summitu s EU po oznámení francouzského prezidenta Sarkozyho (tehdy i předsedy Rady EU), že se hodlá setkat s Dalajlámou (2008).

Několik dnů před příjezdem do Prahy v prosinci 2005 Wen zrušil také plánované setkání s japonským premiérem Koizumim v rámci vrcholné schůzky ASEAN. Koizumi totiž opět navštívil svatyni Jakusuni, kde spočívají mj. také ostatky japonských válečných zločinců ze II. světové války.

Čínské i zahraniční zdroje někdy Wena označují jako „lidového premiéra“. Důvodem je jeho silné sociální cítění, viditelná a úspěšná snaha postupně vyrovnávat ekonomický vývoj mezi jednotlivými regiony, zajišťovat investice nejen do rozvoje velkých měst a pobřežního pásu, ale i do vnitrozemí.

Už dnes je třetím nejdéle sloužícím čínským premiérem, jeho druhý mandát končí v roce 2013. Na prvním místě mezi čínskými premiéry je již nedostižný Čou En lai s dvacetisedmi lety v čele čínské exekutivy (1949 - 1976), po něm následuje Li Peng s dvanácti lety (1987 - 1998).

Osobně je Wen velmi skromný a mimořádně pracovitý. Je źenatý, má syna a dceru a je milovníkem čínské poezie.

Premiéra Wena přijal při jeho státní návštěvě v Praze prezident Klaus, předseda Senátu P. Sobotka a předseda Poslanecké sněmovny L. Zaorálek.