Evropa si oddechla

Do určité míry je překvapením, že M. Le Penová v prvním kole nevyhrála, a že tedy její příznivci tvoří menší množinu voličů, nežli se ještě před 3-4 měsíci předpokládalo. Le Penová považuje to, že se dostala do druhého kola, za historický úspěch. Vyrovnává tak skóre svého otce, který v roce 2002 rovněž postoupil do druhého kola, aby v něm byl rozdrcen tehdejším prezidentem a prezidentských kandidátem J. Chiracem. Co je zřejmé, je to, že Le Penová nebude ve druhém kole rozdrcena a její porážka bude podstatně přijatelnější, než byla ta, kterou Národní fronta zaznamenala před 15 lety.

V tuto chvíli si oddychla zejména Evropská unie, neboť E Macron je výrazně proevropský kandidát, který bude vyhovovat rovněž finančním trhům, s nimiž má jako někdejší bankéř Rothschildova bankovního domu úzké vztahy. Jako levicový liberál bude mít blízko k socialistům a levici obecně obecně a také k centristům.

Pokud bude Macron ve druhém kole prezidentských voleb zvolen francouzským prezidentem, a to nejspíše bude, největší problém pro něho bude představovat sestavení fungující parlamentní většiny, která by mu umožnila vládnout. Možná ne pohodlně vládnout, ale vládnout. Slabinou Macrona je, že za sebou v tuto chvíli nemá žádnou ze dvou největších francouzských politických stran. Ani socialisty, ani neokonzervativce.

Dříve nebo později bude Macron muset přistoupit ke zformování vlastního politického hnutí. Jeho současné hnutí, které jej má vynést do křesla prezidenta republiky, je více nebo méně jednoúčelovým uskupením, které nemusí mít dlouhou trvanlivost. Uvidíme, jak bude tento experiment fungovat v příštích měsících a letech s prezidentem, který, zasazen do rámce institucí ústavy francouzské páté republiky, se nemusí opírat o stabilní parlamentní většinu.

Jiří Paroubek