Demokracie podle Demokratů

Na nominační konferenci Demokratů, která je svolána na 19. srpna do Chicaga, aby vybrala nového kandidáta na prezidenta, Přijede 3 896 delegátů plus 739 superdelegátů a vítěz potřebuje většinu. Delegáti jsou voleni, superdelegáti jsou jmenováni.

Pravidla pro výběr delegátů jsou v každém státě trochu odlišná, ale to může být za normálních okolností jedno. Měli by jen potvrdit, koho vynesly primárky na první místo.  Zákony jinými slovy požadují, aby delegáti respektovali převažující mínění voličů ve svém státě. Jenže Joe Biden, který vyhrál v primárkách, teď odstoupil, a tak nikdo neví, jaký je převažující názor voličů v jednotlivých státech.

Povinností respektovat výsledky primárek jsou vázáni jen volení delegáti. Zato oněch asi 15 procent nevolených superdelegátů může hlasovat hned od začátku podle vlastního uvážení. Biden teď doporučil, aby za kandidátku Demokratické strany do prezidentských voleb byla jmenována viceprezidentka Kamala Harrisová. Ale je to jen doporučení a Biden už je politicky mrtvý muž.

Celý volební proces řídí Národní výbor Demokratů (DNC), jakýsi ÚV, a superdelegáty má v jistém smyslu k ruce. Tvoří je významní volení funkcionáři, vedle členů DNC také guvernéři za Demokratickou stranu nebo předsedové a místopředsedové organizací v jednotlivých státech. Další skupinu představují demokratičtí poslanci a senátoři a stávající i minulí demokratiční prezidenti a viceprezidenti. Část superdelegátů je jmenována DNC z řad odborářských funkcionářů, ale třeba taky nejvýznamnějších dárců do volebních fondů.

DNC by jistě rád navázal na něco, co už se v minulosti stalo, ale tady se nemá čeho chytit. Ano, byli prezidenti, kteří se rozhodli, že nebudou kandidovat v druhém období. Třeba Lyndon B. Johnson, přestože byl zpočátku miláčkem občanů. Poté, co roku 1963 postoupil do Bílého domu z pozice viceprezidenta po zavražděném J. F. Kennedym, byl v následujících v prezidentských volbách 1964 zvolen největší převahou demokratických voličů v historii.

Jenže potom přišly těžké časy. Musel čelil obrovským tlakům černošského hnutí za občanská práva, stejně tak studentským protestům proti vietnamské válce, do které se nechal zatáhnout. Za jeho vlády byli usmrceni atentátem Robert Kennedy nebo černošský vůdce Martin Luther King. V očích vlastních voličů se tak Johnson změnil ve veřejného nepřítele, a nebylo mu nic platné, že se zapsal do historie jako prezident, který v USA obnovil sociální stát a přiblížil zemi osvícenějším evropským normám. Nakonec druhé funkční období odpískal, ale udělal to už v březnu 1968, na samém začátku primárek. Ty tedy mohly proběhnout s jinými kandidáty.

Bidenovo váhání vehnalo zemi na neznámé území. Je nepsaným pravidlem, že proti prezidentovi v úřadě nikdo nekandiduje. Biden vyhrál 99 procent jen proto, že žádní další kandidátu nedostali možnost předstoupit před voliče.

Ani vedení strany si to moc neulehčilo, když se v minulých týdnech pokoušelo prosadit nominaci Joe Bidena kandidátem ještě před nominačním sjezdem. Prostě by se na tom stranická vrchnost dohodla a členstvu by se to oznámilo. Tím by se předešlo debatám, jestli na to Biden ještě má. Panovaly dohady, zda je to legální, ale ty by mohly přetrvávat dlouho, zatímco rozhodnutí už by neslo praktické důsledky. Je možné, že DNC se pokusí s Harrisovou o něco podobného.

Zpravodajská televize CBS News připomíná, jak to fungovalo roku 2016, kdy se v primárkách rozhodovalo mezi Bernie Sandersem a Hillary Clintonovou. Sanders měl na své straně jasnou převahu volených delegátů, ale jen 19 superdelegátů, zatímco za Clintonovou jich stálo 451. Sanderse převálcovali, i když v přímém hlasování v prvních primárkách v New Hampshire měl nad Clintonovou navrch zdrcujících 22 procent.

Jak už jsme uvedli, volení delegáti jsou vázáni výsledkem primárek a stranických konferencí ve svém státě. Nevolení superdelegáti tuto povinnost nemají, ale brutální zásahy jako byly ty s Clintonovou nakonec vedly ke změně pravidel, kdy jsou přizváni až v situaci, kdyby první kolo nominace skončilo bezvýsledně.

V kuchařce o národních nominačních konferencích, kterou najdeme na stránkách americké vlády, je popsán onen „výjimečný případ“, kdy žádný z kandidátů strany nemá na konferenci většinu. Ta je pak považována za otevřenou. I tak však volení delegáti musí v prvním kole hlasovat pro kandidáta, který jim byl přidělen na začátku sjezdu. Jenže tenhle kandidát, Joe Biden, už tam nebude. A k ničemu nebude ani pravidlo, že superdelegáti nemohou hlasovat v prvním kole. Najednou jsme v situaci, kdy neplatí vůbec nic.

Objevily návrhy, aby znovu proběhly jakési zkrácené primárky, které by se odehrávaly formou televizních debat. Noví kandidáti by se mohli ve zbývajícím čase aspoň představit. Všechna média se také pustila do anket mezi delegáty, co se od nich dá očekávat. Delegáti často opakují, že se budou držet doporučení svých šéfů ze stranické organizace v daném státě.

Jak je vidět, americké volby prezidenta vypadají jako přímé, ale jsou velmi, velmi nepřímé. Každý výsledek, jak v primárkách, tak v samotných volbách, je zprostředkován delegáty a voliteli. Delegáti mají různá práva. Volitelé z některých států se mohou rozhodnout jinak. Zkrátka. je to pod kontrolou.