Vlhké sny soudruha Pavla, jak vyřešit rusko-ukrajinskou krizi…

Je zcela nesporné, že pro tento postoj se rozhodl po svém politickém kolotoči uskutečněném po politickém převratu po roce 1989, kdy si vyhodnotil, kudy by mohla jít nová kariéra. A je zcela nesporné, že jeho stoupenci jej za to chválí a nepochybně jej budou za to dva roky volit – a ruku na srdce – má bohužel velkou naději, že bude znovu zvolen na druhé volební období, na což se psychicky připravuji.

V otázce řešení zahraničně politických otázek je tedy důsledný podle svého nového politického přesvědčení a je dobré vědět, že to plně odpovídá naladění téměř celé evropské názorové bubliny, kde podpora Ukrajině a jmenovitě i jejímu prezidentovi je bezvýhradná a kategorická.

Stačí pro nezasvěcené upozornit na doslova hysterické reakce proukrajinských přítomných účastníků Mnichovské konference a i zpravodajů a moderátorů z  faktu, kdy americký ministr zahraničních věcí Marco Rubio na poslední chvíli zrušil setkání s kontaktní skupinou Koalice ochotných, která se mimochodem aktuálně nazývá Berlínským formátem. Tento formát byl vytvořen z impulsu momentálně rozhodujícího protiruského válečníka německého kancléře Friedricha Merze, jehož Drang nach Osten proti Rusku silně převážil nad pravda nedůsledným, ale přece jenom trochu konsensuonálnějším  realistickým postojem zjevně již oslabeného Emanuela Macrona, který by nově – a patrně již pozdě chtěl kontakty s Putinem navázat.

Právě tato porada proukrajinských politických sil s  americkým ministrem zahraničních věcí měla  tím hlavním  vyústěním Mnichovské konference, kde by  se dojednal rozhodující úder proti Putinově Rusku pro vítězství evropsko-ukrajinské věci.

Abychom byli v celkovém realistickém obraze, den předtím Donald Trump pronesl větu, že Volodymyr Zelenský musí sebou hodit, protože má v podstatě poslední příležitost na uzavření míru a že Rusové jsou k němu připraveni.

A ještě jeden fakt je významný : Den předtím odvolal americký ministr obrany Hegseth už po druhé účast na schůzce ministrů obrany, která se rovněž měla připravovat proti společnému nepříteli NATO – Rusku, což mnohé také signalizuje

A tady se dostáváme k jádru problému.

Donald Trump vysílá mnoho signálů a mnohé z nich jsou brutální a dokonce neakceptovatelné, ale zjevně z hlediska ukončení rusko – ukrajinského konfliktu stále trvá jeho představa, že musí být ukončen co nejdříve,  aby jej mohl použít jako argument své politické úspěšnosti před podzimními volbami.

I s ohledem na své mnohaleté pozitivní vztahy s Putinem, které ho mimo jiné stály již dříve dvojí impeachment v minulosti ze strany demokratů, ale nepochybně i neskrývaný minimálně odstup, či přesněji možná odpor k současné Evropské unii, pro což mnohý z nás v Česku má jistě pochopení, upřednostňuje řešení sice často bouřlivé, ale jím upřednostňované jednání na úrovni velmocí USA-Rusko-Čína (případně Indie)

A tak zatímco soudruh prezident Pavel byl se štítil podat ruku Donaldu Trumpovi, protože si jej neváží, ale zároveň mu naprosto drze dává nevyžádané  rada, že Spojené státy musejí zvýšit politický tlak na Rusko a donutit ho usednout k jednacímu stolu, jinak nebude možné míru na Ukrajině dosáhnout.

Komické a vlastně i smutné.

Chlápek, žel český prezident, kterého zřejmě Donald Trump ani nezaznamenal, že existuje, může mít své názory  a dokonce takové, že má podporu ve své zemi, ale ve skutečnosti jsou  zcela bezvýznamné.

Navíc jsou to jen Pavlovy vlhké sny.

Trump totiž  prakticky nemá na Rusko jakékoliv páky. To jsou jen chiméry, že má. Ekonomické  vazby RUSKO – USA jsou prakticky nulové, vybájené sekundární sankce proti odběratelům zdroje energie, zejména Číně či Indii buď  selhaly a nebo tiše či méně tiše zmizely, aniž by změnily chování dotčených zemí.

A hlavně: Rusko podle pro ně nepřátelských zahraničních analytických  zpráv je připraveno bojovat roky a nevzdat se.

Věci  nerozhodnou co posměšně pronesou jeho zapřísáhlí nepřátelé typu Pavla či generálního tajemníka Rutteho. Rozhodne realita.

A samozřejmě se  bude muset rozhodnout především Zelenský. Zatím všude vítězoslavně vyjíždí a nepochybně strhává evropské politické elity, ale i prosté  davy na svou stranu.

Celá zjednodušená argumentace Pavlů, Ruttů, celé naší opozice je komická. Líčí Rusko jako pokraji zhroucení, podobně tak činil i kdysi Hitler a mnozí jiní.

Tak když je Rusko na pokraji zhroucení, tak přece stačí ho nechat zhroutit, že ano ?

A jak to, že se ještě nezhroutilo. Mělo se to stát do půl roku po uvalení prvních sankcí

Dnes nesporně má Rusko tu nejlepší bojem zocelenou armádu v Evropě a druhou na světě.

Vůbec tím nepopírám, že kromě často komických vojenských schopností evropských armád mají Ukrajinci tu druhou nejlepší.

Za Zelenským proti Trumpovi stojí celá liberální Evropa. A k ní patří nepochybně i náš Pavel,  i když sám o sobě má navenek takřka nulový politický význam. Mým prezidentem Pavel nikdy nebyl a nyní už vůbec ne.

Nechal bych tedy na Trumpovi, jak se o Ukrajině, EU a Rusku rozhodne samostatně.

Ne v jiných věcech, ale v této mu lze plně důvěřovat.

Evropa potřebuje už vystřízlivět ve svých nadnesených představách o sobě samé, kdy před čtyřmi roky řekla, že Rusko  dostane do tří měsíců na kolena a dostala nás jenom do pasti a sama sebe do krize. Její sázka pro Ukrajinu nás přivedla na okraj kolapsu.

Asi tak…