Nevyprovokováno? Tak si proberme fakta

antiterorist ua 2014
14.1.2025 09:52
Mimořádně důkladné svědectví, jak Washington zahájil novou studenou válku a katastrofu na Ukrajině z pera amerického mírového aktivisty.

Úžasná, leč strašidelně tlustá kniha na půldruhém tisíci stránek, z čehož třetinu tvoří na šest tisíc odkazů, velice detailně dokládá to, co hřmí z jejího titulu: Vyprovokováno. Řeč je o válce na Ukrajině. O tom, kdo začal a vytrvale stupňoval studenou válku, až přešla do války horké. (Horton, Scott. Provoked: How Washington Started the New Cold War with Russia and the Catastrophe in Ukraine. The Libertarian Institute, 2024.)

Právník Scott Horton je považován za mírového aktivistu, ale vrší se za ním díla soudobých dějin na téma boje proti teroru nebo války v Afghánistánu. Jeho poslední kniha je hlavně o nesmyslném opojení amerických vlád mocí. Ukrajina je třešničkou na dortu, pokud to neskončí opravdu hodně špatně.

Má tam pár věcí, o kterých jsem předtím neslyšel. Třeba hned na začátku Horton dokládá, že léta po roce 1989 se mohla vyvíjet jinak.

Jestřábi zvítězili

„Edward Lozansky, zakladatel Americké univerzity v Moskvě, vypráví neuvěřitelný příběh o tom, co mohlo být na úsvitu nové éry. V dubnu 1989 Gorbačovův hlavní poradce Alexandr Jakovlev řekl prominentním americkým představitelům, že sovětské vedení je připraveno zrušit Varšavskou smlouvu, stáhnout se z východní Evropy a plně se sblížit se Spojenými státy a zbytkem Západu.

Konzervativní aktivista Paul Weyrich a Lozansky pak uspořádali řadu setkání, která vedla k návrhu na ruskou "integraci se Západem", který Weyrich předložil prezidentu H.W. Bushovi.

"Bush pozorně naslouchal, dokud jeho poradkyně pro Rusko, Condoleeza Riceová, nevstoupila do Oválné pracovny a tyto myšlenky okamžitě neodmítla," řekl Weyrich Lozanskému. Jestřábi zvítězili.“

Když už jste to slovo vyřknul …

… všechno je hotovo. Spory o legendární ústní dohodu o nerozšiřování NATO na východ mi připomněla slova Kecala z komické opery Prodaná nevěsta, kde je jen třeba ujasnit, kdo je ten Horákův syn, které mu přislíbili Mařenku. Ale když už jste to slovo vyřknul, tak přes to nejede žebřiňák. (Na vlak bylo ještě brzo.)

Horton se hodně věnuje tomu, že Sověti povolili znovusjednocení Německa, až když Spojenci slíbili, že nebudou rozšiřovat NATO na východ, dovnitř Německa, ani dále. Jak uvádí, různé administrativy a jejich přívrženci o tom později lhali. Občas tvrdili, že tento slib buď nikdy nepadl, nebo že se vždy vztahoval pouze na síly NATO v Německu, ale ne na zbytek východní Evropy. Nebo se prostě nepočítá, protože nebyl v písemné formě.

Horton však připomíná, že v letech 2017 a 2018 byly příslušné záznamy zveřejněny v Národním bezpečnostním archivu Univerzity George Washingtona a každý může vidět, že poznámky pořízené americkou a spojeneckou stranou při jednáních dokazují ruská tvrzení o verbálních ujištěních ze Západu.

https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/russia-programs/2017-12-12/nato-expansion-what-gorbachev-heard-western-leaders-early

Webová stránka NATO trvá na tom, že "žádný takový závazek nebyl učiněn a nikdy nebyly předloženy žádné důkazy, které by podpořily tvrzení Ruska". Dále, i kdyby přiznali pravdu, říkají: "Osobní ujištění od jednotlivých vůdců nemohou nahradit konsensus Aliance a nepředstavují formální dohodu NATO."

Ale to jen dokazuje, jak neupřímný je jejich postoj, píše Horton. Amerika a Sovětský svaz během první studené války neustále uzavíraly neformální, slovní dohody typu „ruku na to“. Kennedy slíbil, že odsune americké jaderné rakety Jupiter z Turecka, a návazně i z Itálie, a že už nikdy nenapadne Kubu, výměnou za odsunutí sovětských jaderných zbraní z Kuby v rámci řešení raketové krize v roce 1962.

To byla jedna z nejdůležitějších dohod celé studené války. Po desetiletí byla tato dohoda tajná a dala se snadno popřít, přesto ji stále dodržovali. Každý dnes ví, že ta krize tím opravdu skončila.

Krym byl sporný od začátku

Kořeny války na Ukrajině lze podle autora vystopovat už v časech rozpadu Sovětského svazu. Ten se odehrál 8. prosince 1991 na schůzce vedoucích představitelů jednotlivých republik v Bělověžském pralese v Bělorusku (neskrývali se někde v roští, byla tam krásná rezidence Viskuli).

Boris Jelcin, který rozpad SSSR zorganizoval, zároveň předpokládal, že bezprostředně poté se Ukrajina spojí s Ruskem do nějaké konfederace. To se však ukrajinskému prezidentu Leonidu Kravčukovi nelíbilo. Jelcin mu odpověděl prostřednictvím svého mluvčího ve smyslu, že jestli chce Ukrajina opravdovou nezávislost, pak Ruská federace vznese svůj územní požadavek na Donbas a Krym. Ukrajinský novinář to označil za pokračování komunistického imperialismu, ale dostalo se mu následující odovědi od Jelcinova tiskového mluvčího:

„Nechcete žít v Rusku ve společné unii? Považujete to za dědictví komunismu? Pak jděte, ale vraťte nám Krym a Donbas! Protože jejich připadnutí Ukrajině je také dědictvím komunismu!“

(Převzato od Vladislav Zubok, “The post-Soviet roots of the war in Ukraine,” The Spectator, February 26, 2022, https://spectator.co.uk/article/the-post-soviet-roots-of-the-war-in-ukraine .)

(Byla to věcná argumentace, protože Donbas přičlenil k nově vytvořené Ukrajině Lenin, aby ji doplnil průmyslem a energetickými zdroji a mohla se vymanit z postavení zaostalé zemědělské společnosti.

Pro poválečné rozšíření Ukrajiny o Krym jsou různá vysvětlení. Milan Syruček, velký znalec této země, vidí souvislost s americkou válečnou půjčkou Ruské federaci ve výši 50 milionů dolarů na vznik židovské republiky na Krymu, kde se uvolnilo místo po vysídlených Tatarech. Teď to uvádím z hlavy, drobnosti mohou být jinak. Ale podstatné je, že Rusko od záměru ustoupilo a po válce půjčku nesplácelo. Předání Krymu Ukrajině, o kterém rozhodl Ukrajinec Michail Chruščov,  měl zkomplikovat vymáhání dluhu.)

Válka mohla rychle skončit 

Přeskočme tisíc stránek rozebírajících kroky, které si nakonec ruský vůdce Vladimír Putin vyložil jako existenční ohrožení své země. Nicméně válka, která na počátku roku 2022 vypukla, mohla rychle skončit. Znovu dám slovo Scottu Hortonovi (zvýraznění je moje):

„Obě strany důvěřovaly bývalému izraelskému premiérovi Bennettovi, takže ve stejné době, kdy se v Bělorusku scházeli jejich agenti, Putin a Zelenskij komunikovali Bennettovým prostřednictvím a nastiňovali hlavní body příměří.

Jak Bennett později vysvětlil v rozhovoru, Putin slíbil, že Zelenského nezabije, a upustil od svého požadavku na "odzbrojení Ukrajiny". Na oplátku Zelenskyj slíbil, že upustí od svých pokusů o vstup do NATO. Místo toho se dohodli na něčem, co nazvali "izraelský model", který by udržel Ukrajinu mimo NATO, ale dostatečně dobře vyzbrojenou, aby zaručila svou vlastní nezávislost.

"V té době jsem měl dojem, že obě strany mají velký zájem na příměří," řekl Bennett. Ale Američané se rozhodli "Putina raději rozdrtit, než vyjednávat".

Historik Scott Horton knihu dopisoval na podzim loňského roku, a tak zachycuje i volbu Donalda Trumpa prezidentem a úvahy, co s tím udělá.

Harašení zbraní za mír

V září loňského roku, týdny před volbou, Trump řekl spolupracovníku bývalého prezidenta George Bushe ml. Thiessenovi, že se pokusí přinutit Putina k jednání hrozbou rozsáhlého rozšíření vojenské pomoci Ukrajině. "Už jsem to veřejně řekl, takže to mohu říct i vám. Ale i když jsem to řekl, nikdo se toho neujal. Neudělali to, protože to dává velký smysl," dodal Thiessenovi Trump.

Dva měsíce před tím napsal něco podobného Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost Robert O’Brien do Foreign Affairs. O'Brien si tam stěžoval, že Bidenova administrativa otálela s odesláním munice do Kyjeva, byť by to pravděpodobně stačilo jen na to, aby jí to pomohlo přežít, "ale nikoliv na to, aby mohla vyhrát“.

O’Brien napsal, že Trump chce vyjednat urovnání konfliktu, ale že bude zároveň pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny, posilování spojeneckých sil v Polsku a zbytku východní Evropy, a že bude požadovat, aby byla Ukrajina přijata do EU bez obvyklé byrokracie.

Thiessen to doprovází poznámkou, že v Republikánské straně je silná izolacionistická skupina, která Trumpa považuje za svého spojence, v čemž se podle jeho názoru mýlí.

Trump a jeho ostrá smečka

Zde Hortona opustíme, neboť po pár měsících, kdy udělal poslední tečku, je Trump proměnlivý jak jarní počasí, a to ještě nevstoupil do Bílého domu. Komentátoři si všímají jestřábí sestavy v jeho zahraničně-politickém týmu. Robert O’Brien má být šéfem bezpočenostních poradců i v dalším Trumpově funkčním obdobím.

Vidí však rozdíl v rolích odborného týmu u Trumpa a jiných prezidentů. Dříve to chodilo tak, že něco poradci vymysleli a prezident to realizoval. Takhle mohla Condoleeza Riceová zmařit prezidentu Bushovi st. jeho naděje na systematickou mírovou spolupráci s Ruskem. Avšak s „jestřáby“ v Trumpově týmu to bude jinak. Šéf má nápady a poradci jsou od toho, aby je prosazovali, netajil se se svou novou rolí O‘Brien. „Podstatný je jenom jeden názor.“ Proto taky Trumpa pochválil za jeho slovní nájezd na Grónsko. Úkolem poradce je vysvětlit, proč je to dobře.

https://www.foxnews.com/video/6366697568112

https://www.foxnews.com/politics/former-national-security-adviser-robert-obrien-ukraines-nato-bid-risks-world-war-iii

Seskupení Trumpových jestřábů může mít ještě další funkci. Píárovou. Budou vypouštěni na kritiky jako zlí psi, kteří převádějí, jak by trhali na potkání. Budou to takoví tvrďáci, že pominou pochybnosti, zda je Trump taky dostatečný tvrďák. To by mu mohlo uvolnit ruce pro ukončení války na Ukrajině, aniž by to v Kongresu a médiích prodával jako totální porážku.

 

 

 Ilustrační foto:  Boje na východě Ukrajiny začaly již v roce 2014, kdy Kyjev proti tamním občanům zahájil tzv. antiteroristickou operaci.

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.